Erika se zarazila. V očích ji pálily slzy. Musela zmizet. Rychle odsunula židli a vydala se do svého pokoje. Nikdo jiný by kvůli takové blbosti nebrečel, ale pro ni to bylo jiné. Vždy si těžce hledala kamarády, ale vždy se našel někdo, kdo se jí posmíval. Důvodů k posměchu bylo totiž mnoho.
Nevšimla si však neznámé osoby usazené v nejvyšším okně síně, která měla vmést do jejího života štěstí, pochopení a možná i lásku. To záleželo jen na dívce.
