Když Erika večer skočila do postele, bylo jí mnohem lépe, než včera, předevčírem i před předevčírem. Konečně se mohla usmát. Sice trošku, ale přece jen. Uvnitř sebe cítila neskutečně velký pocit štěstí a toho, že konečně někam patří, někdo si jí váží. Avšak jakmile o tom začala přemýšlet, přemohly ji pochyby. Co když se mílí? Co když je to jen klam? Co když...? Kamenná maska byla opět zpět.
