Na zemi seděla Erika pokryta třpytivými střepy. Vypadala zoufale, bezmocně, bez duše...
,,Eriko," vydechl Lewis samovolně a klekl si k dívce.
V pažích měla zapíchnuté kousky roztříštěného zrcadla, ze stovky řezných ran vytékala rudá krev.
,,Nech mě být! Jsem přece jenom špína a mrcha!" vykřikla hystericky mezi vzlyky.
Kluk v tu chvíli v jejích modrošedých očích uviděl nechuť k životu.
