Eleanor odvážně kráčela špinavou a rozpadající se budovou. Zářivky na stropě poblikávaly a vůbec celé to tady vypadalo jako v hororu. Zastavila u jedněch dveří a stiskla zvonek.
Uvnitř se ozývaly tiché kroky, následoval zvuk tasení meče.
,,Kdo je to?" zvolal ženský hlas.
Lea mlčela. Neslyšela ji, ale tušila, že se zeptala. Jako znamení, že je to ona, podstrčila škvírou pod dveřmi list vytržený ze zápisníku.
,,Alexandro, potřebujeme tě. - Eleanor"
,,Díky bohu," řekla dívka, otevřela dveře a s radostným úsměvem kývla na Leu.
