,,No páni!" vydechla ohromeně Erika a s obličejem přilepeným na okýnku auta sledovala obrovský nádherný dokonalý zámek. Byl bílý jako sníh s lehce vybledlou červenou střechou a několika věžičkami.
Wrightovic auto, v pokročilém stádiu rozkladu, se skřípotem projelo bránou. Zastavilo pár metrů od kamenné kašny, která se tyčila uprostřed, jak by Erika řekla, velké předzahrádky.
