𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-2.

,,Co budeme dělat? Snape nás chce mít zítra v kabinetu, abychom si opravili test" vyšiloval Ron. Bylo jasné, že to profesor nenechá jenom tak. Nebral to tak, že učivo neumějí ale tak, že si z něho udělali srandu. Pořád je to ale lepší než kdyby zjistil, že chtěli za pomocí lektvaru podvádět. To by jim obstaralo přímý vyhazov z Bradavic. 

,,Hermiono musíš nám pomoct!" naléhal na mě. 

,,A co kdyby ses na ten test prostě naučil?" odsekla jsem. Oni to pokazili. Proč bych jim měla pořád pomáhat? 

,,Do zítra se to nestihneme naučit, to ty určitě víš" přidal se k němu Harry. Bohužel měl pravdu. Ustaraně jsem si povzdychla. 

,,Neznám žádný další lektvar, který by vám mohl pomoct" přiznala jsem poraženě. 

,,A co nějaké kouzlo?" zeptal se mě Harry. Ron na mě ihned upřel pohled plný naděje. Na otázku jsem reagovala jen bezradným trhnutím rameny. 

,,Nic mě nenapadá" 

,,No a co se kouknout do knih" navrhl Ron. Byl to dobrý nápad, tak dobrý až mě to poněkud překvapilo a soudě podle výrazu v Harryho tváři jsem nebyla překvapená sama. Pohotově jsem se otočila a vydala se cestou do knihovny. 

,,Kam jdeš?" zavolal na mě Ron. Možná ani netušil, jak byl jeho nápad chytrý. 

,,No kam asi, do knihovny, že Hermiono?" odpověděl mu za mě Harry a také se dal do kroku. Souhlasně jsem na něho kývla a pak už jsme se všichni tři vydali najít potřebné kouzlo. 

,,Co máme hledat?" zajímal se Harry, když jsme došli do knihovny. 

,,To nevím přesně, prostě něco co by se dalo využít" odpověděla jsem mu a ihned se chopila několika ne zrovna slabých knih. Kluci si také nějaké vzali a přisedli si s nimi ke mně ke kulatému stolečku. Všichni jsme horlivě hledali to správné kouzlo. Soustředěně jsme mlčeli. Místností se ozývalo jen šustění při otáčení stránek. 

,,Mám to!" vykřikla jsem vítězoslavně tak nahlas až oba dva vylekaně nadskočili. Nejspíš nečekali, že budu v knihovně takhle hulákat, ale já měla sama ze sebe zkrátka radost. 

,,Co si našla?" zajímal se ihned, jak se vzpamatovali z toho leknutí, Ron a neubránil se přitom unavenému zívnutí. A to přitom neprošel pořádně ani jednu knihu. 

,,Kouzlo našeptávání" prozradila jsem mu, ale jemu to nejspíš moc nepomohlo. Nasadil na mě svůj nechápavý pohled říkající a to je co?.  A tak jsem se raději dala do vysvětlování. 

,,Když ho správně řeknu a zmíním v něm vaše jména, uslyšíte jen vy dva můj hlas" 

,,No jo, ale my ti nebudeme moct říct, co máme v testu" namítl Harry. Chvíli jsme se zamyslela nad tímto problémem. Pak mě napadlo jednoduché řešení. 

,,Tak vám budu předčítat z učebnice" 

Ron se rozzářil jako sluníčko. 

,,Hermiono ještě, že tě máme" pronesl Harry, také s úsměvem. 

,,Nenechám vás přeci propadnout" odpověděla jsem mu a úsměv mu oplatila. 

Najednou se za námi ozvalo povýšené odkašlání. Všichni tři jsme se pohotově otočili a spatřili za námi hrdě přicházejícího Malfoye. Ten hned jak si všimnul, že na něho zíráme, otevřel pusu. 

,,Weasley a Potter, divím se, že vůbec víte o tom, že máme ve škole knihovnu" samozřejmě ihned musel začít rýpat. Raději jsem se zvedla, vrátila všechny námi vytahané knihy, tam kam patří a naznačila Ronovi a Harrymu, že bychom měli jít. Ti to naštěstí pochopili a taky se zvedli ze židlí. Malfoy byl naštěstí při našem odchodu zticha, nejspíš byl na sebe hrdý, že nás takhle vystrnadil pryč. 

,,Je to normální idiot" prohlásil uraženě Ron, když jsme byli dostatečně daleko od knihovny. Pak se za sebe pro jistotu otočil, aby se přesvědčil, že za ním Malfoy není. Naštěstí pro něho to vypadalo, že zůstal v knihovně. 

,,Ještě štěstí, že jsme to kouzlo našli dřív, než přišel" odpověděl mu na to Harry.

Druhý den ráno jsme se, ještě předtím než se Harry a Ron měli dostavit do Snapeova kabinetu, sešli. Pronesla jsem kouzlo, přesně tak, jak bylo napsáno v knize. Pak jsem odešla na záchody a vyzkoušela, jestli se podařilo. Podle rozzářeného úsměvu Rona, který jsem spatřila ihned, jak jsem se k nim vrátila, jsem usoudila, že ano.  Pak už jsem ty dva vyzvala, ať jdou, aby nepřišli pozdě, a sama jsem se vydala do knihovny, kde naštěstí nikdo nebyl a tak jsem mohla nerušeně nahlas předčítat z učebnice lektvarů. Zrovna jsem četla o tom, jak se připravuje lektvar obnovy, když jsem koutkem oka spatřila přibližující se blonďatou postavu.

,,Grangerová ty v knihovně snad i přespáváš" zpustil Malfoy. 

,,Běž si rýpat do někoho jiného, tady má být klid" odsekla jsem.
On mě ale neposlechl. 

,,Jo a proto tu nahlas předčítáš o lektvarech" namítl. 

,,Myslel jsem, že si z nich měla za jedna" dodal ještě. 

,,To měla" odpověděla jsem mu na to hrdě. 

,,Tak proč si to tu předčítáš?" zajímal se s podezřívavým tónem. 

Snažila jsem se rychle vymyslet nějakou odpověď, aby nepojal podezření. 

,,Vždycky to můžu umět lépe" odsekla jsem po chvíli. Malfoy se ale zatvářil ještě víc podezřívavě. 

,,Takže to nemá nic společného s tím Potterovým a Weasleovým testem?" Trochu ve mně hrklo. Jak to může vědět? 

,,Ne proč by mělo?" odpověděla jsem nejistě otázkou. 

,,Když jste včera odešli, díval jsem se do knihy, kterou sis četla, nechala si v ní zahnutý roh u stránky s našeptávacím kouzlem, nejsem hloupý jako ti dva, vím, co to znamená" odpověděl na mojí otázku a zlomyslně se usmál. 

,,Myslíš, že jsem tak hloupá a riskovala bych vyhazov ze školy?" argumentovala jsem a snažila se přitom znít sebejistě. Vypadalo to, že to zabralo. Malfoy se tvářil sice pořád trochu pochybovačně ale zároveň i zamyšleně. 

,,Nejspíš máš pravdu, na to bys neměla odvahu" pronesl pak svým typickým povýšeným tónem. Trochu mě to urazilo, ale raději jsem nic nenamítala, mohla jsem být ráda, že jeho podezření zmizelo. Čekala jsem, že konečně odejde, ale on si zničehonic přisedl ke mně. Nevím, proč to udělal, nejspíš aby mě znervózňoval.  A to se mu taky vedlo, navíc jsem o jeho společnost opravdu nestála. Zavřela jsem tedy učebnici a chystala se vydat se najít si jiné místo, kde bych mohla nahlas předčítat. 

,,Grangerová kam jdeš?" zastavil mě Malfoy a chytil mě kolem paže. Cuknutím jsem se mu vytrhla z jeho sevření. 

,,Potřebuju klid" odsekla jsem. 

V tom se do knihovny přiřítili Ron s Harrym. Ani jsem si neuvědomila, jak dlouho jsem se tu s Malfoyem dohadovala místo toho abych jim pomáhala. 

,,Tak jak jste dopadli?" zeptala jsem se jich hned s omluvným výrazem v tváři.
Ron se na mě široce usmál. Nejspíš aby mě uklidnil. Slova se chopil Harry. 

,,Jednička to není, ale nepropadneme" prohlásil také s úsměvem. Musím říct, že v tu chvíli se mi opravdu ulevilo.