𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-19.

,,Měly..jako my..my dva?" ukázala jsem nevěřícně prstem nejdřív na sebe a pak na něho.

On jen klidně kývl hlavou na znamení souhlasu.

Já jen zmateně zamrkala. Proč by tam chtěl jít se mnou?

,,Nevím jestli je to dobrý nápad" dostala jsem ze sebe po chvíli.

,,Ale víš Grangerová, já vím, že tam chceš jít, jsi taková" uchechtl se.

,,Taková?" obořila jsem se na něho.

On jen pokrčil rameny.

,,Však víš, zvědavá, nejspíš proto si tě ten někdo vybral"

To už jsem mírně pěnila. Vážně nesnáším, když mi někdo říká, jaká jsem. Vždyť mě vůbec nezná!

,,Aby si věděl.." probodla jsem ho naštvaným pohledem.

,,Mám i jiné dobré vlastnosti, díky kterým by si mě mohl chtít vybrat"

,,Třeba?" pozvedl jedno ze svých obočí.

,,Jsem chytrá" odsekla jsem mu na to.

,,Na škole je spoustu chytrých lidí" namítl.

Na to jsem neměla co říct a to mě ještě více vytáčelo.

,,Jen chytrý člověk by do toho nešel, na to potřebuješ kapku zvědavosti" usmál se, čímž mě trochu obměkčil. Sakra! Jen kdyby neměl tak hezký úsměv.

,,Stejně nevím, jestli to je dobrý nápad" snažila jsem se nedat na sobě nic znát a dál se tvářila zamračeně.

,,Budeme přeci dva, kdyby to byla nějaká past, ubráníme se" z ničeho nic mě chytil oběmi dlaněmi za ramena a zadíval se mi do očí.

Okamžitě jsem uhnula před jeho pronikavým pohledem.

,,Proč tam se mnou vůbec chceš jít?" nechápala jsem. Nikdo by se do toho takhle nehrnul, možná tak Harry, ale rozhodně ne osoba jako je Malfoy.

,,Nemůžu tě přeci nechat jít samotnou" ušklíbl se.

Hlasitě jsem si povzdychla a smetla jeho dlaně z mých ramen.

,,Vždyť jsi větší srab než Ronald" rýpla jsem si.

,,No klidně mu můžeš říct, ať jde s tebou on, uvidíme, jestli půjde" odsekl na to.

,,Možná bych měla říct Harrymu" řekla jsem si potichu, tak aby to neslyšel, což mi ale bohužel nevyšlo.

,,No jasně" vykřikl nahlas, až jsem sebou leknutím trhla.

,,Vždycky to musí být Potter že?" probodl mě svým naštvaným pohledem a ztěžka oddychoval.

,,Je..je to můj kamarád" vykoktala jsem ze sebe.

Musela jsem uznat, že z naštvaného Malfoye šel trochu strach. Nevěděla jsem, čeho všeho může být schopný.

Chvíli mě jen mlčky pozoroval, pak si sedl do křesla za ním a vložil si hlavu do dlaní. Jeho chování mě zmátlo. Co to má jako být? Nejdřív na mě křičí a pak tohle?

,,Chci jen šanci" promluvil tlumeně do svých dlaní.

,,Vím, že nejsem odvážný, ale chci aspoň jednou udělat něco dobrýho"

Nevěřila jsem vlastním uším. On a chce udělat něco dobrého? Proč by to chtěl? Stála jsem před ním jako opařená.

Sundal si dlaně z obličeje. Jeho šedivé oči se leskly. Byly to snad slzy?

,,Nechci, aby si mě všichni pamatovali jako toho zlýho" mluvil dál.

Pak ke mně zvedl svůj pohled.

,,Dej mi šanci Hermiono"

Marně jsem se snažila tohle všechno pochopit. Nemělo to smysl. Draco Malfoy chce udělat něco dobrého, chce zachránit Bradavice, ten Draco Malfoy. Může to být ještě podivnější?

,,Dobře" souhlasila jsem na konec.

Vlastně ani nevím, proč jsem se tak rozhodla. Nejspíš jsem mu věřila, něco mě k tomu nutilo. Vzpomněla jsem si na to, jak mi řekl, že nechce být jako jeho otec, jeho otce si všichni spojovali se zlem, s velkým egem a hrdostí. Možná chce být Malfoy vážně jiný. Možná chce nějak odčinit to, jaký býval. Mohl by to být i důvod proč se se mnou začal bavit.

,,Díky" slabě se na mě usmál.

,,No Harry má stejně moc práce s Brumbálem" snažila jsem se nějak přerušit ticho panující mezi námi a tvořící nepříjemnou atmosféru.

Na to se Malfoy zvedl z křesla a rozešel se k odchodu. Urazilo ho to? Ještě před tím než otevřel vchodové dveře, ohlédl se na mě přes rameno.

,,Zítra se domluvíme" řekl a pak zmizel.

Celá ještě pořád trochu zmatená jsem se posadila. Vážně se zítra chystám jít s Malfoyem za někým kdo mi posílá dopisy? Za někým o kom nevím vůbec nic? Až teď mi plně docházelo, jak moc špatný nápad to je. Ale ten blonďák měl pravdu. Jsem zvědavá. A proto to musím udělat.