𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-1.

,,Hermiono co to vůbec je?" zeptal se mě nedůvěřivě Ron a se znechuceným úšklebkem se zadíval na našedlou tekutinu uvnitř zlatého poháru. 

,,Tohle Rone posiluje fotogenickou paměť" vysvětlila jsem mu. 

,,A jak to vůbec funguje?" zajímal se Harry. 

,,Jednoduše, prostě tohle vypijete, přečtete si látku, ze které bude test, a pak do toho testu přepíšete automaticky to, co jste si přečetli" 

,,To ale Snapeovi bude divný ne?" namítl Ron. Harry se na něho nechápavě podíval. 

,,Když mu do testu přepíšeme doslova to, co se píše v učebnici" dořekl. 

Předpokládala jsem, že to jednoho z nich napadne. 

,,Na to jsme myslela, neboj" ujistila jsem ho a pak povídala dál. 

,,Každému z vás zvýrazním v učebnici to, co si budete muset přečíst. Nebudete číst úplně všechno a navíc každému z vás zvýrazním něco jiného" 

,,Ty jsi génius" výskl nadšeně Ron. 

,,Já vím" hrdě jsem se na oba usmála. 

,,Tak, vyndejte svoje učebnice, vrhnu se na to zvýrazňování. Ať to všechno stihneme" vyzvala jsem je. 

,,Jo jasně" poslechli a pohotově vytáhli na stůl každý svojí učebnici. 

,,Díky Hermiono" usmál se na mě Harry, když mi do ruky podal tu jeho. 

,,No není zač, aspoň si tím látku zopakuji. Já se jí totiž na rozdíl od vás dvou poctivě učím" utrousila jsem na oko vážně, ale pak se na něho mile usmála.

,,Tak tady to je" prohlásila jsem po zvýraznění poslední věty. 

,,Ráno se tady sejdeme. Vypijete lektvar a přečtete si látku" seznámila jsem je s konečnou fází mého plánu. 

,,Proč to neuděláme teď?" protestoval Ron. Jistě se mu nezamlouvala vyhlídka na brzké vstávání. 

,,Lektvar by přes noc přestal účinkovat" 

Oba dva souhlasně kývli. Uklidili svoje učebnice. A všichni tři jsme se vydali ven z našeho tajného koutu v knihovně. Rychle jsme se rozešli k učebně, málem jsme přišli pozdě na hodinu lektvarů.

,,Tak tady to je, nebude to asi nic chutného, ale myslím, že vám to za to stojí" řekla jsem, když jsme se druhý den ráno opět sešli v knihovně a oběma dvěma dala do ruky pohár plný lektvaru. 

,,Horší než mnoholičný lektvar to určitě nebude" namítl Harry a rychle do sebe vyklopil celý obsah poháru. Ihned po něm totéž udělal Ron. Po spolknutí se oběma dvěma zkřivil obličej do velmi zvláštní grimasy. Ron dokonce lehce zezelenal. 

,,Asi budu zvracet" zabrblal a chytil se za břicho. 

,,Ne Rone, musíš to v sobě udržet" řekla jsem mu s vážnou tváří. 

,,Zhluboka dýchej" poradil mu Harry. Ron poslechl a několikrát se zhluboka nadechla a pak vydechl. Po chvilce už vypadal mnohem lépe. 

Vyzvala jsem je tedy, aby si vyndali učebnice a dali se do čtení. Já si zatím listovala v knize o starých zaklínadlech, která mě v knihovně padla do oka. 

,,Já už mám dočteno" prohlásil Harry po uplynulých deseti minutách a učebnici odložil. Když uběhlo dalších pět minut, měl dočteno i Ron. 

,,Teď bychom měli jít na snídani. Jděte napřed, já si musím ještě odskočit" řekla jsem a vydala se směrem k holčičím záchodům. 

Když jsem pak vešla do velké síně, byla už skoro prázdná. Není taky divu, každý student určitě využíval posledních zbývajících chvil k učení. Tedy samozřejmě kromě Rona a Harryho. Ti seděli u nebelvírského stolu a o něčem si povídali, Ron se u toho něčím cpal. 

Za nedlouho se už schylovalo k začátku oné hodiny a tak jsme se sebrali a vydali se do učebny. Téměř všichni vedli horečné debaty o tom, jak se celé dny pilně učili na nadcházející test. Jakmile vešel do třídy profesor Snape všudepřítomný povyk utichl. Třídou se rozhostilo takové ticho, že by bylo slyšet i kdyby někomu upadl na zem špendlík. Profesor Snape nás všechny přejel přísným pohledem. 

,,Doufám, že jste se pořádně učili..co Ronalde Weasley?" pronesl, když spatřil Rona, jak něco brkem vyrývá do dřevěné lavice. On sebou polekaně škubl. 

,,Ano pane p..profesore..učil" vykoktal ze sebe. 

,,Tak tedy dobrá, tady máte písemky" prohlásil profesor. Každému z nás ihned po tom přistál na lavici zažloutlý pergamen s nadpisem látky. Musím říct, že jsem měla test vyplněný v rekordním čase a samozřejmě jako první. Nenápadně jsem se otočila za Ronem a Harrym oba něco zběsile psali do testu. To bylo dobré znamení.

Druhý den přišlo vyhodnocení testů. Po celé třídě byla cítit značná nervozita mých spolužáků. Profesor Snape se za doprovodu zvonění přiřítil do učebny a postavil se důležitě za katedru. Vzal do rukou naše testy a začal číst jména jedno po druhém společně s ohodnocením a s krátkým komentářem. 

,,Grangerová za jedna, všechno správně" prohlásil s úšklebkem. Vzduchem ke mně připutoval můj test. Radostně jsem se usmála a hrdě jsem si ho prohlížela. 

,,Potter a Weasley" uslyšela jsem, jak vyslovil tyhle dvě jména, a zpozorněla jsem. 

,,Oceňuji váš smysl pro humor, ale Denního věštce si umím přečíst sám. Máte za pět" dokončil přísně větu. 

Harry a Ron se nechápavě podívali nejdřív na něho a pak na mě. Já sama jsem to také nechápala, proč mluví o Denním věštci? Chvíli jsem si s tím lámala hlavu, ale pak mě to došlo. Ihned po vyučování jsem za nimi přiběhla. 

,,Že vy jste si u snídaně četli Denního věštce?" zeptala jsem se jich.

,,No..jo četli, proč?" nechápal Ron a zatvářil se sklesle. Rukou jsem si naštvaně plácla do čela. 

,,To jste tak hloupí?" skoro jsem na ně začala řvát. 

,,Tím, že jste četli noviny, jste zapomněli to z učebnice a do testu jste přepsali obsah článku z novin" vysvětlila jsem jim jejich chybu.

Ron se zatvářil zamyšleně a pak pronesl ,,já si říkal, že píšu divný věci".