𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-31.

,,Počkej!" prudce jsem zabrzdila svůj běh, čímž jsem zabrzdila i Malfoey.

,,Na co?" vykulil na mě překvapivě oči.

,,Co když je to jenom vtip?" začala jsem si uvědomovat, co vlastně děláme.

,,Nejspíš si z nás dvojčata jenom střílí protože předtím jsem tam.." pokračovala jsem skepticky, ale Malfoy mi skočil do řeči.

,,Grangerová" okřikl mě jako bych byla malá holčička, která dělá, co nemá.

,,Konečně máme aspoň malou naději, že konečně zjistíme, co se to kolem nás děje, vážně ji chceš zahodit jen kvůli tomu, že se bojíš, že je to vtip?"

Jeho slova mě donutila se zamyslet. Nechtěla jsem tuhle šanci propásnout. U Merlina vždyť já umírám touho zjistit, kdo mi píše a proč.

,,Tak co?" namířil na mě svůj tázavý pohled.

Ono se vlastně nic hrozného nestane, když to bude jenom vtip, jen se dvě zrzavá dvojčata náramně pobaví, nemám se proč bát. Promlouvala jsem k sobě v duchu, abych si dodala potřebnou odvahu. Do smrti bych si vyčítala, kdyby to opravdu byla naše šance a já ji zahodila.

,,Jdeme" pronesla jsem odhodlaně.

V Malfoyově tváři se zrcadlila viditelná úleva.

,,Už jsem se začínal bát, že to opravdu vzdáš" řekl a utřel si hřbetem ruky imaginární pot z čela.

Hned potom mě opět chytil za ruku a rozeběhl se semnou k hlavním dveřím vedoucím ven z Bradavické školy. Venku jsme se, stejně jako při naší cestě na ples, rozhodli přemístit se. Pevně jsem se Malfoye chytila, když jsem přestala cítit pevnou zem pod nohama, naštěstí to netrvalo dlouho a znovu jsem stála pevně na zemi. Stály jsme v jednom ze zapadlých koutů Příčné ulice.

,,Je v tom domě" ukázal Malfoy na vysokou šedivou budovu. Na první pohled nevypadala vůbec hezky, spíše ve mně budila strach. Rychle jsem se vydala za Malfoyem, který si to bez ostychu štrádoval rovnou k hlavním dveřím. Zvedl ruku ke klice a pokusil se jí stlačit dolů, to se mu ale nepovedlo. Bylo zamčeno. Upřímně by mě překvapilo, kdyby nebylo. K mému údivu ale stačilo pouze vyslovit jednoduché Alohomora a dveře se odemknuli.

,,Čekala bych větší zabezpečení" šeptla jsem potichu, když jsme opatrně vklouzli dovnitř.

,,Asi nečeká, že ho tu někdo bude hledat" odpověděl mi na to Malfoy s pohledem zabořeným do plánku.

,,Nikde ho nevidím" prohlásila jsem, když jsme se zastavili těsně před zažloutlou zdí jedné z místností.

,,Podle plánku stojí přímo před námi" pokrčil rameny Malfoy.

V tom se na stěně před námi objevili dvě hnědé oči.

,,Vy o mně víte" divil se cizí hlas.

Pomalými krůčky jsem přistoupila ještě blíž ke zdi a lehce do ní šťouchla prstem. Ihned jsem ucítila, že to není zeď ale něčí měkké tělo. Trochu polekaně jsem od zdi ucouvla.

,,Jak to, že o mně víte?" vystoupil najednou jako by ze zdi menší mírně baculatý stařík. Jeho tvář v barvě zdi se pomalu zbarvovala do zdravé růžové barvy.

,,Páni" pronesl Malfoy obdivně.

,,Vy jste opravdu mistr ve schovávání"

,,Co tu chcete?" vyhrkl stařík místo odpovědi a rozrušeně těkal očima od jednoho k druhému.