𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-34.

Celý druhý den jsem chodila po Bradavických chodbách jako tělo bez duše. Před očima se mi neustále objevoval Bártyho křivý úsměv. Nevěděla jsem, co mám dělat. Říct to Brumbálovi? Nebo Malfoyovi? Nebyl by dobrý nápad říct to Harrymu? Harry přeci vždy řešil přesně takové věci. Proč se to tento rok děje mně? Z mého hlubokého hloubání mě vyrušil až cizí hlas.

,,Grangerová" před obličejem se mi objevila zběsile mávající ruka mého blonďatého spolužáka.

,,Co?" vykulila jsem na něho oči, když jsem si konečně uvědomila, že bych asi měla něco říct.

,,Co?" zopakoval po mně blonďák a zamračil se.

,,Dnes jsme měli společné plány, pamatuješ? Naše doučování, na které si nepřišla"

,,To už je tolik?" vyhrkla jsem překvapeně.

Malfoy si mě místo odpovědi začal podezřívavě prohlížet.

,,Co ti je Grangerová?"

Nic, jen jsem včera na záchodech potkala Bártyho proběhlo mi hlavou, ze sebe jsem ale samozřejmě dostala jen jedno slovo.

,,Nic"

Už už se Malfoy nadechoval k tomu, aby něco řekl, když v tom jako by si najednou všiml, že stojíme uprostřed bradavické chodby a všude kolem jsou ostatní studenti. Rozhlédl se kolem sebe, pak mě chytil za rukáv hábitu a vedl pryč. To se stydí za to, že se semnou baví? Vždyť už to stejně téměř všichni vědí, hlavně po tom, co jsem za ním přišla až k zmijozelskému jídelnímu stolu.

,,Tak a teď povídej co se s tebou u všech Merlinů děje" vyzval mě, když jsme se objevili v komnatě nejvyšší potřeby. V místnosti kde jsme byli jen my dva.

Ustaraně jsem si povzdychla. Nebyla jsem připravená mu to jen tak říct. Sice jsem o tom přemýšlela, ale myslela jsem si, že kdybych se opravdu rozhodla, udělala bych to až za delší dobu. V tuto chvíli jsem ani nebyla schopná to sama před sebou vyslovit nahlas, možná jsem se bála, že by se to tím stalo více skutečným.

,,Nic mi není opravdu, jen jsem se dnes moc nevyspala" snažila jsem se vymyslet, co nejlepší odpověď, aby mohl tento náš rozhovor brzy skončit.

,,To mi neříkej" zabodl do mě Malfoy opět svůj podezřívavý pohled.

,,Nikdy jsi takhle mimo nebyla. Vždyť ani na hodinách si dnes nedávala pozor, víš vůbec, co jsme probírali?"

Bohužel měl naprostou pravdu. Upřímně ani pořádně nevím, co jsme měli za předměty, já ani nevím co je za den.

,,Myslel jsem, že budeš skákat několik dní radostí, když se nám podařilo dostat sem Křiklana a ty zatím vypadáš, jako kdyby ti umřel domácí mazlíček nebo tak něco"

,,Ne Křivonožka žije" odpověděla jsem mu, aniž bych si uvědomila, že zrovna tohle asi nechtěl slyšet.

Vypadalo to, že na to blonďák už nemá co říct a tak mě jenom dál propaloval svým pohledem a mlčel.

,,Vážně mi nic není Malfoy, jen jsem unavená, půjdu si lehnout" prolomila jsem ticho a vydala se ke dveřím. Když jsem chytila za kliku, otočila jsem se za Malfoyem, který stále stál uprostřed místnosti, když jsem si všimla, že se na mě dívá, alespoň jsem se pokusila o malý úsměv a pak zmizela za dveřmi.

Vlastně jsem ani tolik nelhala, vážně jsem byla dost unavená. Do postele jsem se ale ještě nechystala, byl tu jeden drobný zádrhel, který mi to nedovolil. Ten zádrhel byl Bártyho úkol, kterým mě pověřil. Vydala jsem se tedy, místo do své ložnice do velkého sálu. K mému štěstí bylo ještě pořád na stolech nějaké jídlo. Rychle jsem popadla to, co se dalo nejsnáze schovat v kapsách a pak se spěšným krokem vydala k opuštěným holčičím umývárnám. Rozhodla jsem se jídlo odložit na okenní parapet a rychle zmizet. Doufala jsem, že mě v umývárnách nikdo nenachytá, vážně nevím, jak bych to, že do umýváren nosím jídlo, vysvětlovala.

,,Díky" ozvalo se za mnou, když jsem vyprázdnila obě svoje kapsy. Cítila jsem, jak se mi naježily chloupky vzadu na zátylku, když se hlas dostal k mým uším.

Rychle jsem se otočila a setkala se opět tváří v tvář s tím, koho se momentálně nejvíce bojím. Těžce jsem potlačovala chuť sevřít dlaní svojí hůlku. I když bych to udělala, bylo by mi to k ničemu, i když na to Bárty nevypadá, dokáže reagovat daleko pohotověji než já. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali. Pohled přerušil on. Pobaveně se uchechtl, dlouhými kroky mě obešel a popadl kousek jídla, které jsem mu donesla.

,,Už můžeš jít" pronesl s plnou pusou arogantně. Ani se na mě nepodíval, celou jeho pozornost zaměstnávalo jídlo, nejspíš nejedl pěkně dlouho.

,,Můžu se na něco zeptat?" vysoukala jsem ze sebe po chvilce přemýšlení. Chtěla jsem co nejrychleji odejít, ale přeci jenom jsem neustále musela přemýšlet nad spoustou věcí, na které mě může odpovědět pouze on. Rozhodla jsem se začít zlehka.

Bárty na chvilku odlepil svůj pohled od jídla a podíval se na mě. Pak jídlo položil zpátky na parapet a jedním rychlým pohybem se posadil vedle.

,,Prosím, ptej se" máchl pobízivě rukou směrem ke mně.

,,Jak to, že se tu můžeš přemisťovat, v Bradavicích se přeci přemisťovat nikdo nemůže?"

Vím, že to asi nezní, jako nějaká důležitá otázka vzhledem k tomu koho se na ní ptám, ale mě to vážně zajímalo a zároveň jsem potřebovala alespoň na nějaké otázky znát odpověď a ptát se na to proč chce zachránit Bradavice, nebo co myslel tím úkolem s Malfoyem jsem ještě nebyla připravená.

,,Správně" zasmál se Bárty mojí otázce.

,,Co jiného by tebe, tak talentovanou čarodějku zajímalo"

Jeho výsměšný tón mi byl nepříjemný, ale komentovat ho jsem se neodvážila. Pokud jsem si o sobě někdy myslela, že jsem odvážná, teď už vím, že rozhodně nejsem, neboť v blízkosti Bártyho jsem se neodvážila udělat nic, co by ho mohlo naštvat. Vlastně jsem samu sebe překvapila, že jsem na něho dokázala vůbec promluvit, což tedy netrvalo moc dlouho, protože hned po mé otázce jsem se cítila jako němá.

,,Znám kouzlo" promluvil znovu Skrk, když ticho mezi námi trvalo příliš dlouho.

,,Kouzlo, o kterém si Brumbál myslí, že ho nikdo kromě něho nezná"

Po tom, co domluvil, si vzal do rukou znovu jídlo, pak se na mě ale znovu podíval.

,,Proč si myslíš, že si mě Voldemort vybral jako svého nejbližšího druha?"

Jeho otázka mě zaskočila. Stačilo, že se musím bavit s ním ještě se mám bavit s ním o Voldemortovi. Snaží se mi tou otázkou snad něco naznačit?

,,Jsem velmi dobrý kouzelník Hermiono"