𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-12.

,,Jo" vydechl, jako by snad celou dobu ani nedýchal.

,,Na jaký?" nechápala jsem.

,,V Prasinkách se dnes večer jeden koná" vysvětlil mi.

O ničem takovém jsem neslyšela. A i kdyby ano, kvůli uprchlému Skrkovi jsme měli zakázáno někam večer chodit, natož tak daleko jako jsou Prasinky.

,,Tam ale máme zákaz" připomenula jsem mu.

On se na mě ušklíbl.

,,No právě" řekl a zvedl se z mé postele.

,,Snad by ses nebála porušit ho" mrkl na mě.

Naštvaně jsem pokrčila své obočí.

,,Nebála" prohlásila jsem sebejistě.

To na jeho tváři vykouzlilo malý úsměv.

,,Tak domluveno, v deset se sejdeme před hradem" řekl na to.

Nechápala jsem to. Najednou se choval jako by se před chvílí nic nedělo. Jako bych na něho nekřičela a on se mi nesnažil se omluvit. Jako by mě vůbec nenaštval.

,,Malfoyi" okřikla jsem ho rázně.

,,Nemysli si, že na tebe už nejsem naštvaná"

Úsměv mu z tváře zmizel. Stoupl si přede mě, sklonil se a vzal můj obličej do dlaní. Chtěla jsem se mu vymanit, ale on mě zcela znehybněl svým pohledem. Napjatě jsem čekala, co udělá.

,,Neplánuju tě políbit, toho se neboj Grangerová" ušklíbl se po chvíli ticha.

,,Jen ti chci říct, že se na mě klidně můžeš zlobit, i přes to si ale se mnou můžeš jít užít večer" dodal, dal své dlaně pryč z mého obličeje a vydal se ke dveřím od mé ložnice.

,,Takže?" otočil se na mě, když je otevřel.

Opět jsem měla v hlavě zmatek. Stále mě jeho chování nepřestávalo udivovat. Zavřela jsem na chvilku oči a zhluboka se nadechla.

,,Dobře" souhlasila jsem na konec. Aniž bych si to možná uvědomovala.

On mě obdařil jedním svým úsměvem, který se mi líbil daleko víc než ten jeho úšklebek a pak zmizel pryč. Pomalu mi začínalo docházet s čím, že jsem to vlastně souhlasila. Já Hermiona Grangerová se přes Brumbálův zákaz vydám tajně na ples a k tomu ještě s Malfoyem. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Najednou jsem si ani nevím, proč vzpomněla na Rona a v mé hlavě znovu zažehl ohýnek vzteku. A vlastně proč ne, řekla jsem si, mám právo na to si užít aspoň jeden večer, prohlásila jsem si v hlavě a vzpomínku na toho zrzka vyhnala z hlavy.

Myslet bych spíš měla na to, co si na sebe na ten ples vezmu a co se sebou provedu. Jdu tam sice jen s Malfoyem a jeho zrovna moc okouzlovat nemusím, ale stejně, nikdy nevím, koho můžu potkat a taky na plese nemusím vypadat jako strašák do zelí. Vsadím se, že Malfoy na sobě bude mít svůj černý společenský hábit, ti kluci to mají lehké, stačí se jim jen obléknout. Jak se ale mám nenápadně nalíčit a učesat?

Dala jsem se do přehrabování se v mé skříni, naštěstí jsem našla jedny staré růžové šaty, podobné těm, co jsem měla před roky na vánočním plese. Spokojeně jsem se na ně usmála. Opatrně je schovala do své bezedné kabelky, tak abych je společně s líčidly mohla přenést na opuštěné dívčí záchody. Plánovala jsem se tam připravit.

Jedině v té chvíli jsem byla ráda, že se semnou nikdo z mé koleje nebaví a ani nikoho nezajímám, tak si ani nikdo nevšimne, že jsem pryč, a když ano, bude jim to jedno. Opravdu bych nevěděla jakou výmluvu si vymyslet, kdyby to tak nebylo. Na přípravy bylo ještě příliš brzo a tak jsem se vydala na večeři. Docela mi bylo jedno, že tam můžu potkat Harryho s Ronem. Měla jsem až moc dobrou náladu, dalo by se říct, že jsem se na dnešní večer těšila.

Vešla jsem do jídelny a mlčky se posadila na úplný kraj stolu, co nejdál ode všech. Nevědomky jsem zamířila ke stolu Zmijozelu a střetla se s párem šedivě zbarvených očí. Spiklenecky na mě mrkl, samozřejmě tak, aby si toho nikdo jiný než já nevšiml a já se, aniž bych si to uvědomila, usmála.

Když mi přišlo, že už jsem se v jídle před sebou rýpala příliš dlouho, zvedla jsem se od stolu a vydala se do svého pokoje.

,,Herm, jsi tu?" strčila dovnitř mého pokoje hlavu má, podle mě bývalá, zrzavá kamarádka, a když zjistila, že jsem, vešla dovnitř.

,,Slyšela jsem, že jste se pohádali s Ronem a taky to, co ti řekl" oznámila mi a sedla si vedle mě na postel.

Smutně jsem se na ní podívala, mrzelo mě, že jsme se my dvě nebavily.

,,Ale nechci, aby kvůli tomu skončilo i naše přátelství" vyhrkla, když se na mě taky podívala a usmála se.

V ten moment jsem se musela rozzářit jako sluníčko.

,,To já taky nechci" odpověděla jsem jí na to a sevřela jí celá šťastná v náručí.

,,Chyběla si mi" dodala jsem a pak jí z obětí pustila, nechtěla jsem z ní mým sevřením vymáčknout duši.

,,Ty mě taky" řekla a vypadalo, že se jí ulevilo.

Začaly jsme si povídat o všem možném, nadávaly jsme na Rona, to za co jsem jí byla nejvíce vděčná bylo to, že se mě nevyptávala na nic ohledně Malfoye. Sama mi řekla, že je to moje věc a jestli si myslím, že je bezpečné s ním trávit čas, nebude mi to rozmlouvat. V hlavě jsem si musela trochu vynadat za to, že jsem za ní nezašla už dřív sama a nezjistila, jak na tom jsme.

Byla jsem tak ráda, že mám dalšího člověka, který se semnou baví, že jsem skoro zapomněla na moje plány na večer. Když jsem si to uvědomila, polekaně jsem vylítla na nohy.

,,Kolik je hodin?" vykřikla jsem hystericky.

Ginny se podívala na hodiny.

,,Bude devět, proč?"

V tom mi došla ještě jedna věc, nemám vymyšlenou žádnou tu výmluvu, co jí mám teď tedy říct?

,,Mám s někým v deset schůzku, musím se jít připravit" vysoukala jsem ze sebe.

Zkoumavě mě celou přejela podezřívavým pohledem.

,,Ten někdo je Malfoy, že?" nechápala jsem, jak mě mohla prokouknout.

Sklopila jsem svůj zrak k zemi a souhlasně kývla hlavou.

,,Tak utíkej, honem, když musíš" rozesmála se, když uviděla můj utrápený pohled zabodnutý do země. Překvapeně jsem na ní pohlédla. Ona mi gestem ruky naznačila, ať už jdu.

,,Nikomu to na tebe neprásknu, neboj" zavolala za mnou ještě, když už jsem vycházela z mého pokoje a nechávala jí tam tak samotnou.

Šťastně jsem se usmála. Byla jsem tak ráda, že mám zpátky svojí kamarádku a že všechno bere tak jak to bere. Možná opravdu existuje nějaká spravedlnost a na mě se konečně začalo usmívat štěstí po tom, co jsem zatím musela zažít.

Na záchodech jsem se co nejrychleji učesala, jemně nalíčila a oblékla si šaty. Pak jsem se co nejnápadněji proplížila hradními chodbami až k hlavní bráně. Neustále jsem měla oči na stopkách a rozhlížela se okolo sebe, jestli si mě náhodou nikdo nevšiml a nepronásleduje mě.

Úlevně jsem si oddychla, když jsem bez povšimnutí proklouzla až ven před hlavní bránu. Pak jsem si všimla, že můj společník už také stojí venku. Jak jsem si myslela, měl na sobě černý hábit. Byl ke mně otočený zády, ale když uslyšel zaklapnutí dveří, ihned se otočil. Podíval se na mě a chvíli to vypadalo jako by ztratil slova. Skoro bych se až červenala, kdyby se po chvíli typicky neušklíbl.

,,Hezký šaty" podotkl a pak mi pohybem hlavy naznačil, abychom se vydali na cestu.