𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-10.

Dalších pár hodin doučování během týdne probíhalo bez zbytečného tlachání. Nevěděla jsem, proč už Malfoy neměl zájem se semnou dál bavit. Ne, že by mi to vadilo, jen jsem to nečekala po tom, co se o mě tolik zajímal.

,,Malfoyi?" oslovila jsem ho jednou, když si naproti mně zadumaně pročítal knížku o bylinkách. On si toho ale nevšímal.

,,Myslíš, že si to zasloužím, že jsem vážně tak hrozná?" zkusila jsem to znovu.

Rozhodla jsem se si s ním promluvit o tom, co mě trápí, nebyla jsem si sice jistá, zda je to dobrý nápad, svěřovat se zrovna jemu, ale nic jiného mi nezbývalo, když jsem neměla za kým jiným jít. Vypadalo to, že jsem konečně upoutala jeho pozornost. Zaklapl knížku a nasměroval svůj pohled směrem ke mně.

,,Je vážně, tak hrozné, že jsem se od tebe nechala doučovat?" upřesnila jsem svojí otázku. Hned mi došlo, jak hloupé je, že se ho na tohle ptám, ale už jsem to nemohla vzít zpátky. Podívala jsem se na něho. Vypadalo to jako by přemýšlel.

,,To záleží spíš na tobě, myslíš si ty, že je to tak špatné?" položil mi otázku místo odpovědi.

,,Já nevím" povzdychla jsem si.

Po této odpovědi jsme na sebe pěkných pár minut nepromluvili

,,Weasley je hlupák" prolomil to nepříjemné ticho a sám se tomu pousmál.

Neubránila jsem se a pousmála se také.

,,Ano, to někdy je" přitakala jsem.

Malfoy se zvedl a knihu, kterou si ještě před chvílí četl, položil na malý kulatý stůl vedle mého křesla.

,,A Potter taky, pokud to nedokáže překousnout" řekl. Chvilku postával těsně vedle mě, ale pak se znovu posadil.

,,Vážně jsi to udělal jen proto, aby si nás rozhádal?" vyhrkla jsem ze sebe, aniž bych si uvědomila, co se chystám říct. Nevím, proč jsem se o tom chtěla ujistit, předtím to řekl docela jasně.

,,Ne jen proto" odpověděl mi ihned.

Zabodla jsem do něho svůj pohled. Snažila jsem se rozpoznat v něm, jaký důvod měl k tomu si mě vůbec začít všímat a trávit se mnou dobrovolně čas. Chtěla jsem na to už konečně dostat odpověď. Pravdou ale bylo, že jsem se v tomhle ohledu nevyznala ani sama v sobě. Nikdy dřív bych ani nepomyslela na to, že s ním budu sedět v prázdné místnosti a povídat si.

,,Udivuje mě, jak moc jsi zamlklá Grangerová, v hodinách ti to teda povídá daleko víc" ušklíbl se, když po tom, co ho něco upoutalo na zemi před ním, zaregistroval, že ho propaluju pohledem. Aniž by si to možná uvědomoval, vždy mi tím jeho úšklebkem dokázal zhoršit náladu.

,,Jsem unavená, uvidíme se zase zítra" prohlásila jsem a dala se k odchodu.

,,Dobrou" ozvalo se za mými zády, ještě než jsem stačila zavřít dveře.

Doučování druhý den probíhalo opět, jak bez pozdravu, což je takovým Malfoyovým zvykem, tak i bez jediného zbytečného slovíčka. Něco bylo ale přeci jinak, tentokrát mě Malfoy nenechal komnatu opustit samotnou, ani neodešel jako první, odcházeli jsme společně a to se záhy ukázalo jako chyba.

Hned jak jsme vyšli, střetl se můj pohled s nenávistnýma světle zelenýma očima patřícímu komu jinému než Ronovi. Když nás dva zpozoroval, zpražil mě znechuceným pohledem, možná by i něco nepěkného pronesl, ale v přítomnosti blonďáka stojícího vedle mě si to zřejmě nedovolil. A tak před námi jenom mlčky stál a zřejmě se snažil o to zabít nás svým pohledem.

Něčí ruka se mi pevně omotala kolem pasu a pak jsem ucítila, jak se ke mně lehce přitisklo cizí tělo.

,,Nevšímej si ho" zašeptal mi Malfoy do ucha. Hned jak jsem pocítila jeho teplý dech na své kůži, musela jsem se lehce zatřást.

Ron se párkrát nasupeně nadechl a pak rázně odkráčel pryč. Dokázala jsem si živě představit, jak to muselo vypadat, když si mě Malfoy k sobě přitiskl a něco mi pošeptal do ucha. Hned jsem ho od sebe odstrčila.

,,Co to děláš?" naštvaně jsem se na něho obořila.

On se široce usmál.

,,Jen jsem chtěl našeho Ronánka trochu naštvat" řekl a odešel pryč.

Jo, to se mu vážně povedlo. Jestli jsem si myslela, že se to mezi mnou, Harrym a Ronem někdy urovná, od té chvíle jsem na to mohla rovnou zapomenout. Raději jsem se rychle vydala na večeři a doufala, že tam ti dva ještě nebudou. Bohužel seděli u stolu a o něčem horečně debatovali. Snažila jsem se zachovat klid a sedla si dost daleko od nich, jejich pozornosti jsem ale neutekla.

,,Proč nesedíš u Zmijozelu, když se s nimi teď tak kamarádíš?" promluvil nahlas Ron a u slova kamarádíš, naznačil gestem prsty ironii.

Rozhodla jsem se to ignorovat, nechtěla jsem se ním hádat. Doufala jsem, že pochopí, že se s ním nehodlám bavit a bude mlčet, chvíli to i tak vypadalo, ale pak promluvil znovu.

,,Řekni, čím si Malfoye tak okouzlila, že se o tebe začal zajímat?" zeptal se.

Když jsem ani na tohle nic neřekla, pokračoval dál.

,,Myslel jsem si, že se o mudlovské šmejdky nezajímá"

Zaraženě jsem odtrhla svůj pohled od talíře před sebou a podívala se na něj. Vážně mě tak nazval?

,,Rone, to už přeháníš!" okřikl ho Harry a zamířil ke mně omluvný pohled.

Do očí se mi začínali drát slzy, prostě jsem to nedokázala zastavit. Tak moc mě bolelo slyšet tuhle urážku od svého nejlepšího kamaráda. Beze slova jsem se zvedla od stolu a vyběhla pryč z jídelny. Oči už jsem měla plné slz a tak jsem pořádně neviděla na cestu a do někoho silně vrazila, nebrala jsem na to ale ohled a běžela dál někam, kde bych se mohla přede všemi skrýt.

***

,,Ty jsi vážně hlupák Weasley!" rozkřičel se Malfoy, když se s Hermionou srazil ve dveřích a došlo mu, co to právě zaslechl. Spěšným krokem se otočil a vydal se za dívkou, která se pravděpodobně běžela někam vybrečet.

,,Ne větší než ty" ozvalo se mu za zády, ale rozhodl se si toho nevšímat.

***

Seděla jsem, záda jsem měla opřená o zeď a obličej v dlaních, které jsem už měla celé mokré od slz.

,,Zase ty?" ozvalo se najednou odnikud potiché zašeptání.

Vylekaně jsem sebou trhla a vyskočila na nohy. V ten moment se rozrazili dveře a do místnosti vkročil Malfoy.

,,Hermiono" vyslovil mé jméno, na jeho tváři byla viditelná starost.

Nevydržela jsem to a opět se dala do pláče, na tajemné zašeptání jako bych zapomněla. Malfoy se ke mně přiblížil. Bylo na něm vidět, že si není jistý v tom, co má dělat. Zřejmě moc lidí ve svém životě neutěšoval. Trochu si povzdychl a jemně položil svojí dlaň na mé rameno.

,,Za to ti nestojí" řekl.

Upřela jsem na něho své uslzené oči. Na mysl mi vyplynula situace, kdy mi to samé říkal Ron, když jsem měla sto chutí vyslat na blonďáka, který tu se mnou zrovna stál nějakou nepěknou kletbu. Chvíli jsem jen mlčky stála a přemýšlela, on pak ale udělal něco, co bych od něho nikdy nečekala. Obejmul mě.