𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-21.

Než jsem stačila pergamen, který mi Malfoy vrátil, ukrýt do kapsy hábitu, vyšlehla po nás z neurčitého směru neznámá kletba, naštěstí jsme se jí oba dva obratně vyhnuli. Pohotově jsem zaběhla za roh místnosti, který mi posloužil jako úkryt před další kletbou. Dlaní jsem pevně držela svojí hůlku a čekala, co se bude dít dál. Nedělo se však vůbec nic. V celé věži bylo hrobové ticho jako by se snad nic z toho, co se dělo nestalo.

Opatrně jsem vykoukla zpoza rohu a všimla si Malfoye, jak naproti mně také vykukuje ze svého úkrytu. Když jsem se podívala na přibližné místo, odkud se objevila kletba, nespatřila jsem nic jiného než tmu. Myslím ale, že bylo více než jasné, že se ve tmě někdo skrýval. Přeci by ten někdo jen tak neutekl po tom, co nás chtěl přepadnout.

Přemýšlela jsem, zda to byl onen tajemný pisálek mých dopisů. Nedávalo mi, však smysl proč by na nás útočil. Chtěl ode mě přeci pomoc. Bylo však možné, že to nakonec celé byla opravdu jenom past a ten někdo si s námi až do této chvíle hrál.

,,Je tam někdo?" zvolal můj blonďatý společník trochu roztřeseným hlasem.

Nikdo mu na jeho zvolání neodpověděl a tak nejspíš usoudil, že jsme ve věži opět sami a opustil svůj úkryt. Já si tím však tak jistá nebyla a proto jsem stále zůstávala zalezlá za bezpečným rohem zdi. Napjatě jsem pozorovala jak se Malfoy blížil k tmavému schodišti.

,,Mdloby na tebe!" ozval se najednou výkřik a jeho bezvládné tělo padlo na kamennou podlahu.

Leknutím jsem vytřeštila oči. Rychle jsem se snažila vymyslet, co bych měla udělat. Jediné co mě napadlo, bylo vyskočit ze svého úkrytu a poslat pár omračujících kouzel do tmavého místa, ve kterém se skrýval útočník. Neozval se však žádný výkřik, žádné obrané kouzlo ani žádný dopad těla jako to bylo u Malfoye, ke kterému jsem ihned přiběhla.

Věděla jsem, že bude v pořádku, aspoň tedy dokud se tu útočník znovu neobjeví a nepoužije další kletby. Pokusila jsem se blonďáka ležícího na zemi rychle probrat, ale ani profackování nepomohlo, kletba byla příliš silná. Zvedla jsem se tedy z podřepu a rozhodla se přemístit jeho tělo někam, kde na nás už nikdo nebude moc útočit. V tu chvíli jsem však zaslechla neznámí hlas, zvedla jsem svůj zrak na člověka, kterému hlas patřil a vzápětí se propadala hlouběji a hlouběji do nicotné temnoty.

S hlasitým výkřikem jsem se z ničeho nic probrala z toho hrozivého snu. Ležela jsem ve své posteli v nebelvírské ložnici. Byla jsem celá zadýchaná a po zádech mi stékaly kapky chladného potu. Bylo to tak živé a přeci to nemohla být skutečnost. Jak bych se dostala sem? Pomalu jsem se zvedla ze své postele a uvědomila si, že na sobě nemám pyžamo, ve kterém normálně spím, ale hábit. Je možné, že jsem usnula před tím, než jsem se vydala na astronomickou věž?

,,Jsi v pořádku?" vyrušila mě z mého přemýšlení má zrzavá kamarádka.

Otočila jsem se na ní a s úsměvem pokývala hlavou na souhlas. Prostě jsem jenom nechtěně usnula a měla zlý sen, namluvila jsem si v hlavě.

,,Já jen, že si vykřikla a pak se na sebe tak podivně zírala" opětovala mi Ginny úsměv.

,,Kolik vůbec je?" zívla pak.

Podívala jsem se na hodiny visící na zdi.

,,šest hodin"

Po této odpovědi Ginny hlasitě zafuněla.

,,Co děláme takhle brzo vzhůru?" zavrtala se do peřin tak hluboko jak jen mohla.

Nevěděla jsem, že je tak brzo. Raději jsem se také vrátila do své postele a pokoušela se znovu usnout. Něco mi to však nedovolovalo. Neustále jsem musela myslet na útočníka z mého snu. Věděla jsem, že jsem mu pohlédla do tváře, ale nemoha jsem si vybavit, jak vypadala. Jediné co jsem věděla, že mě jeho podoba velice vyděsila. Měla jsem prostě takový pocit. Byl to snad někdo, koho jsem znala?

Zbytek dne probíhal normálně. U snídaně jsem se schválně zaměřila na zmijozelský stůl a to hlavně na blonďáka sedícího na jeho úplném kraji. Vypadal tak jako vždycky. Vše nasvědčovalo tomu, že jsem měla opravdu jenom zlý sen. Když se moje a blonďákovi oči střetli, objevil se mu na tváři úšklebek a tak jsem svůj pohled rychle sklopila jinam. Aspoň jsem věděla, že na mě není naštvaný kvůli tomu, že jsem nesjpíš nedorazila na naše večerní putování. Možná nakonec taky nedorazil.

,,Kde si vůbec večer byla?" zaskočila mě Ginny otázkou, když jsme se vracely do společenských síní po poslední hodině téhož dne.

,,Jak to myslíš?" nechápala jsem její otázku, měla jsem za to, že jsem celou dobu spala ve své posteli.

,,Když jsem se v noci probudila, všimla jsem si, že je tvá postel prázdná" vysvětlila mi.

Zastavila jsem svojí chůzi. Co mi to tu u merlina povídá? Bylo snad možné, že jsme v astronomické věži byli, pokojně jsme se vrátili, na což jsem nějak dokázala zapomenout a pak se mi zdál ten ošklivý sen? Rukou jsem sáhla do kapsy mého hábitu a vytáhla z něho zmuchlaný pergamen. Bylo to jasné. Cesta na věž nebyla jen mým snem.

,,Co to je?" zajímala se má kamarádka a pohledem sklouzla k pergamenu.

,,Další dopis?" hádala netrpělivě.

Mlčky jsem jí pergamen podala. Poté jsem si před námi všimla rychle se vzdalujících blonďatých vlasů. Musím jít za ním a zeptat se ho, co všechno se včera v noci stalo. On to určitě bude vědět. Bez jediného slova k Ginny jsem se za ním vydala. Kráčel k hlavním dveřím pryč z hradu. Jeho chůze byla o hodně rychlejší než ta má, neměla jsem, bez toho aniž bych se rozeběhla, nejmenší šanci ho dohnat. Vevnitř hradu se mi však běhat nechtělo a stejně tak se mi nechtělo na něho ani volat. Zbytečně bych tak na sebe upoutala pozornost ostatních.

Vydala jsem se tedy za ním ven a až když se za mnou zavřeli dveře, jsem se za blonďákem rozeběhla.

,,Malfoyi!" zavolala jsem, když už jsem byla jen pár kroků od něho.

,,Hm?" zareagoval, aniž by se na mě otočil.

Mně v tu chvíli však ztuhla krev v žilách a jazyk sklouzl až do krku, kde uvěznil můj hlas. Hned po tom, co jsem na blonďáka zavolala, jsem si všimla na stromě jakéhosi plakátu hledané osoby. Věděla jsem, že je takových plakátů po škole více, což také dávalo smysl vzhledem k nedávné události. Bylo mi jasné, jaká osoba se na plakátě skrývá a tak jsem jím nevěnovala žádnou pozornost. Tedy až do téhle doby.

Nevědomky jsem o plakát zavadila pohledem, a když jsem spatřila onu osobu na něm, celým mým tělem projel nepříjemný mrazivý pocit.

,,To je on!" pomyslela jsem si.

,,To je útočník z mého snu!"