𝓑𝓪𝓭 𝓯𝓮𝓮𝓵𝓲𝓷𝓰𝓼 | Dramione

-27.

Co se to u Merlina se všemi děje!

,,Jak si na tohle mohla přijít? To je absurdní!" obořila jsem se na ní možná až příliš nasupeně.

,,Mně to zase tak absurdní nepřijde" zašklebila se.

Hlasitě jsem si povzdychla. Tahle konverzace mi vůbec nebyla příjemná, nejlepší by bylo ihned odejít spát. To ovšem moje kamarádka, jak se zdálo, vůbec neměla v plánu.

,,Pokud je to tedy tak absurdní jak říkáš, tak mi prosím tě vysvětli, kde jsi takhle pozdě byla a proč tu sedíš jak hromádka neštěstí?"

V tu chvíli mě polilo horko. Co si teď mám jako tak narychlo vymyslet? Nervózně jsem se podrbala na zátylku. Každý ví, jak nerada někomu lžu a Ginin zvědavý pohled tomu vůbec nepomáhal.

,,Šla jsem za dvojčatama" vyhrkla jsem ze sebe po chvíli. Nakonec to ani není lež, vážně jsem za nimi původně šla.

,,Takhle pozdě?" Přejela mě podezřívavým pohledem.

,,Jo, mám pocit, že si ze mě tou mapkou chtěli jen vystřelit" odpověděla jsem a vytáhla přeložený pergamen z kapsy hábitu.

Giny zakoulela očima.

,,To jsou celí oni a mně bylo divné, že byli tak ochotní ti pomoct"

,,No jo" mávla jsem nad tím rukou a zvedla se ze země.

,,Doufám, že si jim to pořádně vytmavila" zasmála se Giny.

,,Bohužel ne" povzdychla jsem si.

,,Jak to?"

A bylo to tu zase, opět mě polilo horko. Proč jsem neřekla, že ano?

,,No..ťukala jsem na dveře jejich ložnice, ale nikdo neotevřel, nejspíš tvrdě spí"

,,Oni?" divila se Giny ,,to spíš byly někde jinde, aby si je tak lehce nenašla"

,,Jo, to je taky možné" přitakala jsem.

,,Dobře, tohle zní přesvědčivě" zhodnotila mojí odpověď a já si v duchu úlevně oddychla.

,,A teď ještě proč si tu seděla na zemi opřená o zeď?"

U Merlina proč je ta zrzka tak zvědavá?

,,Slyšela jsem na chodbě šramot, vylekala se a běžela až sem, pak jsem ten běh musela vydýchat" obezřetně jsem odpověděla. To byla také pravda, jen jsem prostě vynechala celého Malfoye.

,,A co je tedy zvláštní?" zeptala se mě na to Giny.

,,Co?" nechápala jsem.

,,Před chvílí si říkala, že je něco zvláštní"

,,Jo aha" došlo mi, co myslí.

,,Víš, že už ani nevím, jsem už moc unavená, pojďme spát" snažila jsem se nějak vymluvit, protože na vymýšlení nějaké lži už jsem vážně neměla energii. Hrozně mě ubíjelo, že ani své nejlepší kamarádce nemůžu říct pravdu. Prostě nemůžu.

,,Dobře, promluvíme si o tom zítra" usmála se na mě mile a vydala se po schodech do naší ložnice.

Ještě než jsem se vydala za ní, frustrovaně jsem si povzdychla. Tohle je vážně hrozné. Možná bych přeci jenom aspoň Giny mohla říct pravdu. Já jsem přeci nic špatného neudělala, to Malfoy mě políbil.

Naštěstí pro mě to druhý den ráno vypadalo, jako kdyby Giny na náš večerní rozhovor úplně zapomněla, neboť se bavila úplně o jiných věcech a tak jsem se svou pravdou mohla ještě chvíli počkat. Když jsme obě dvě vešly do jídelny, Giny se zašklebila a ukázala prstem někam před nás.

,,Hele, támhle máš ty dva, můžeš si to s nimi vyřídit"

Podívala jsem se směrem, kam ukazovala a všimla si dvojice zrzků. S hraným naštváním jsem si vyhrnula rukávy hábitu k loktům a rozešla se za nimi. Za svými zády jsem slyšela, jak se Gin pobaveně směje.

,,Vy dva!" vykřikla jsem za zády těch dvou. Vůbec si nevšimli, že k ním mířím, takže v tu chvíli oba polekaně nadskočili.

Rychle se otočili za sebe, ale k mému překvapení se jím na tvářích vyjímal zlomyslný úšklebek. Vypadalo to, že si dělání ze mě srandy náramně užívají.

,,Ahoj Hermi, zrovna jsme se o tobě bavili" oznámil mi Fred klidným hlasem.

,,Jo? Vážně?" nasupeně jsem prodrala skrz zuby. Ten jejich klid a úšklebky mě ještě více vytáčeli.

,,Jo, vážně" odpověděl mi na to s úsměvem George.

Poté mě oba pevně chytili každý za jednu ruku a přitáhli si blíž k sobě.

,,Včera jsme vás viděli"