Jsem Jen Tvůj [Korektura + menší přepis příběhové linie]

15

Namířím si to k baru. Od něj se na mě usmívá pěknej barman. Hezkej kluk. Asi v mým věku. Hnědý vlasy, tmavý oči, prostě kus. Protlačuju se mezi lidmi až k němu. Usměju se na něj nejmilejším úsměvem, který umím.
"Zlato nalej mě a slečně ještě jednu rundu." barman se nad oslovením nijak nepozastavil. Usmál se na mě tím falešným úsměvem.
"Ty si dáš odchod. Už ti nenaliju. ZLATO." ušklíbl se barman.
"Tak jsem si přišel pro tebe." vypadlo ze mě. Sakra mozku to nebylo v plánu. Barman se zastavil při leštění sklenky a zvedl pohled. Celého si mě přeměřil.
"Jo ty už máš dost." Sedl jsem si na barovou židly. Kluk něco naškrábal na papírek a podal mi ho se sklenkou Ferneta.
"Pro kámošku." ukázal na skleničku.
"A pro tebe." ukázal na papírek.
Zašklebil jsem se. "Snad ne telefon?" koukám nechápavě. "Ne telefon tam vážně není." stáhl obočí kluk.
S nechápavím pohledem se vracím k Liss.