Jsem Jen Tvůj [Korektura + menší přepis příběhové linie]

42

"Snad si nemyslíš že bych ublížil tobě?" Snaží se zeptat nevině, ale všechny emoce se vyzradí v jeho hlase. Vcházíme do školy.
"Nevím, co si mám myslet, vždyť tě skoro neznám." Přiznám..
"Ale vždyť jsem ti nezavdal jedinou příčinu aby jsis to myslel." Ohradí se nervózně. A zastavujeme se v uličce k úklidové místnosti, kam nikdo nechodí.
"I přes to tě vůbec neznám, vždycky jsi tak tajemný.." sklápím zrak. Jeho pohled pálí.
"Ani nevím jestli mě máš rád." Vypadne ze mě..
"Vždyť ty víš že jo.." zašeptá a zvedne mi obličej za bradu. Políbí mě.
Neoplácím mu to. Odtáhne se.
"Ale nikdy to neřekneš.." a s touhle výtkou od něj odcházím..