Jsem Jen Tvůj [Korektura + menší přepis příběhové linie]

19

Je pondělí ráno a já nemůžu přestat myslet na svého neznámého. Pořád mám před očima pár těch nejmodřejších očí, jaké jsem kdy viděl. "Heej! Ignoruješ mě?" mou pozornost poutá Lyzyn hlas. Povídá mi jakousy historku ze soboty. Ale já jsem moc zaneprázdněn na to ji vnímat. Proto jen přikyvuju a dělám, že mě nezajímají mé myšlenkové pochody. Ale přitom je to lež. Nemůžu se odpoutat od myšlenky, jeho rukou položených na mém krku, když si mě prudce přitahoval k sobě, aby si něžně vzal mě rty. Nebo od jeho jemného strniště, které mě šimralo na bradě a pak když sestoupil se rty níž, tak jsem ho cítil na krku. Ruka mi vystřelila ke krku a jemně jsem si přejel po místě, které si označkoval. Ihned jsem se ale odtáhl, když jsem si vzpomně na dlouhodobý proces zakrývání vzniklého cucfleku. Samozřejmě mi pomohla Lissi, já bych to tak dobře nezvládl.