Jsem Jen Tvůj [Korektura + menší přepis příběhové linie]

10

"Jsi v poho?" vytrhne mě z myšlenek Liz. Sedíme spolu v kavárně společně s laté a s moka. Přikývnu, jako vždy klasická odpověď. Jsem hodně málo komunikativní člověk. Liz je můj opak. Možná proto si tolik rozumíme.
"Řekni něco." zašeptá. Chytne mě za tváře a donutí mě pohlédnout do jejích krásných očí plných starosti a strachu. A....bolesti? Ubíjí mě když vím,že je tam ta bolest kvůli mě.
"Děsím se toho kdo jsem a toho že ti znovu ublížím." usmála se, ale nebyl to úsměv štěstí ale smutku.
"I kdybys mi ublížil. Vím že bys to neudělal naschvál. A bát se sám sebe mi přijde jako pěkná hloupost." mluvila vážně. Až mi z toho přeběhl mráz po zádech. Ale měla pravdu. Bojím se ničeho. Protože jak můžu svou podstatou ublížit svým rodině, když se ke mě nehlásí, když se ke mě nechtějí hlásit. Vydědili mě po tom co jsem jim řekl že jsem gay. Patřil jsem do společensky významné rodiny, ale já jsem byl pod jejich úroveň. Člověk se kterým se ještě stýkám je sestra. Ale velmi málo, až je to smutné. Teď mi došlo proč jsem se bál říct Liss že jsem gay. Myslel jsem si že ji zklamu tak jako jsem zklamal svoji rodinu.
"Netrap se tím." probouzí mě Liss, dnes už po několikáté, z myšlenek. Dokázal jsem pro ni vytvořit malý úsměv.
"Mám ještě jeden problém... Líbí se mi jeden kluk."Lízin pohled rychle trhl z hrnku na mě.
"Ale vím určitě, že není gay." Její pohled jasně říkal,že to mám vyklopit, jinak to ze mě dostane jiným způsobem.
"Je to...achjo...je to Ron." vykulila oči div jí nevypadly z očních důlků.
"Chci na něj zapomenout."
"Co ti můžu poradit, tak snad jen si napsat na nějakou gay stránku inzerát. Ale to jen až budeš v nejhorším." věděl jsem že takové stránky existují ale nevěděl jsem že by mi to mohlo v tomhle pomoci.