35

340 19 0
                                    

Dnes je to už týden, co jsem našel v jeho skřínce lístky. Už dvacet minut čekám na domluvené lavičce. Ne že by byl Kayl extra dochvilný ale o dvacet minut, se nikdy neopozdil. Nevím kde je a znervózňuje mě to. Ale dám mu dalších deset minut. Měli jsme jít přece na pouť. Věděl že se těším. Měli jsme se projet na ruském kole, jít na autodrom, ale hlavně jsem tu neměl čekat půl hodiny. Zasněně se kouknu ke vchodu do zábavního parku. Nad vchodem jsou rozsvícené žárovičky, svítící a prokousávájící se noční tmou. Dovnitř a zevnitř proudí zamilované páry, rodiny, přátelé. Není zas tak těžké, představit si nás dva, jak kráčíme uličkou a bavíme se stejně jako ostatní.

Jsem Jen Tvůj [Korektura + menší přepis příběhové linie]Kde žijí příběhy. Začni objevovat