Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

6. Kapitola

Probudila jsem se v bílém pokoji s vyschnutým hrdlem a bolavou hlavou. Na stolku stála váza se žlutými tulipány. Nahla jsem se, abych viděla cedulku, od koho jsou. Jenže nikde nebyla. Možná.. Hyuk? Jiné kamarády ani nemám. Možná jen pár, ale na ty se nedá až tolik spolehnout.

,,Tak už jste se probudila. Není to nic vážného. Jen máte odřeniny a pár boulí." Zasmál se postarší muž v bílém plášti a pak něco zapisoval do papírů.
,,Co se stalo?"
,,Upadla jste a uhodila jste se do hlavy. Váš přítel zavolal pomoc. Ještě, že ho máte, že?" Následně odešel.
,,P-přítel?"
Po chvíli se otevřely dveře od pokoje. Byl to Chanyeol... Počkat co?! Jak si ten parchant může dovolit říkat, že jsem jeho přítelkyně?!

,,Co tady chceš?" Vyštěkla jsem.
,,Takhle se chová k člověku, co ti pomohl do nemocnice?"
,,Právě že kvůli tobě jsem do té nemocnice musela! Jsi šílenej? Na co si to sakra hraješ?"
,,Tak dost! Chtěl jsem si s tebou jen popovídat. Nic víc."
,,Neznělo to jako normální lidský rozhovor." Oba jsme se odmlčeli. ,,Nenávidím takhle namyšlené lidi jako ty."
Chanyeol se na mě zklamaně podíval.
,,Fajn. Už se nebudu snažit být milej."
,,Po tom všem jak se můžeš nazývat milým?!" Nevím jestli to slyšel celé. Chanyeol se totiž rychle zvedl a práskl za sebou dveřmi.

~~~~~

*V obchodě*

,,Aishh čím jsem si to zasloužila?!" Mumlala jsem do své misky instantního rámenu. Tak tohle, je dámy a pánové, moje každodenní jídlo.
,,Mělas špatnej den?" Hyuk si ke mně přisedl.
,,No.. tak nějak. Jinak, ty kytky byly od tebe?"
,,Cože? Jaký kytky?"
,,Nekdo mi v nemocnici nechal kytky, ale nebyl tam žádný vzkaz."
,,Jo aha.. Počkej.. Tys byla v nemocnici?" Nahlas jsem si povzdechla. Co sis myslela? Jak by asi mohl vědět, že jsi tam byla?!
,,No.. jo. Na brigádě se mi zamotala hlava a omdlela jsem." Hyuk vykulil oči.
,,Ježiši jsi v pořádku??" Natáhl se ke mně přes stůl a chytl mě za ramena. Zrovna jsem srkala rámen, takže mu pár kapek vystříklo do obličeje. Začala jsem se mu smát.
,,Jsem v pohodě" Usmála jsem se. Z nějakého důvodu jsem mu nechtěla říct to, co se stalo doopravdy. Nechci ho tím zatěžovat.

~~~~~

Zvonek odzvonil hodinu. Náš třídní učitel vešel do třídy. Začal dělat docházku a později proběhla výuka. Pět minut před zvoněním nám oznámil, že do zítřka musíme odevzdat prezentace na téma Ochrana životního prostředí.

Aishhhh! Úplně jsem na to zapomněla. Zase to budu dělat na poslední chvíli.

Hned po zazvonění jsem tedy vyběhla ze třídy směrem do knihovny. Musím tam být mezi prvními, jinak všichni zaberou počítače. A to se nesmí stát.
Otevřela jsem dveře do knihovny. Kruci! Nikde nebylo volné místo. Co teď budu dělat? Tu prezentaci musím udělat do zítřka.
,,Jdi místo mě." Otočila jsem se směrem k hlasu. Chanyeol. Ach bože. ,, Potřebuješ ho použít, ne snad?"
,,No, jo." Chanyeol se zvedl, vzal mě za ruku a posadil mě na židli k počítači. ,,Neříkal si, že už nebudeš 'milej'?"
,,Jo. Ale furt mě to k tobě nějak táhne."    Kdybych stála, rozhodně by se mi v tu chvíli podlomila kolena. S kamenným výrazem jsem poděkovala. Chanyeol zasyčel a odešel.
Proč se takhle chová...? Nahání mi docela velký strach. Pokaždé, když ho vidím, se mi chce zmizet z povrchu zemského.

To bude asi všechno. xD Nemám moc času, takže ty díly jsou trochu kratší :'D Snad se Vám tato kapitola líbila. Enjoy! (Na obrázku Hyun Woo představující Hyuka)