Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

16. Kapitola

Lidiiii plz halp jestli tu má někdo appku Snow tak ať mi napíše do zpráv jméno mám tam jenom jednu kámošku, protože moc kámošů co jsou na k-pop a asiaty a tak nemám.. Prosím smutně koukám❤ :'D

Spory s Chanyeolem mám vyřešené. Teď ten větší problém.

,,Ahoj tati." Rozběhla jsem se za ním a obejmula ho.
,,Jdeš pozdě." Zasmál se a objetí opětoval.
,,Promiň, musela jsem něco vyřešit. Jdeme?"
,,Počkej, nech mě popadnout dech, myslím, že mi vyskočí srdce z krku."
,,Mám to stejně, neboj."

Do dveří jsem vešla první, sundala jsem si boty a po špičkách došla ke dveřím kuchyně. Tátovi jsem řekla, ať zatím počká. Vykoukla jsem ze dveří, abych zjistila, jestli tam někdo byl. Byl. Stála tam moje máma, která si povídala s mým bratrem, který seděl u stolu a u toho vařila nějaké jídlo. Když jsem viděla mámy obličej, ztuhla jsem. Co mám teď jako říct?

Najednou přišel táta a otevřel dveře. Máma se otočila a zadívala se mu přímo do očí. Až po několika sekundách zjistila, co se právě stalo a omylem převrhla hrnec s rýží.

,,J-jakto, co tu-" nedokázala vyslovit jediné slovo bez toho, aby koktala.
Jeon se zvedl ze židle a stoupl si před mámu. Aish takhle to dopadnou nemělo, měli si všichni padnout do náruče a být šťastní!
Vešla jsem do kuchyně, všechny zraky padly na mě.
,,J-jsem doma." Nervózně jsem se uklonila a šla směrem k matce. Čekala jsem, že mě uhodí nebo cokoliv, ale ona dál stála a koukala se mu do tváře, táta dělal to samé. Naštěstí se vzpamatoval a uklonil se.

,,Omlouvám se, že jsem přišel bez ohlášení, ale jinak bych byl zbit a prohozen oknem."
,,A to si jako myslíš, že nebudeš i teď?"
Napřahovala se, ale já a Jeon jsme jí zastavili. Jeon nic neříkal, asi nedokázal pochopit situaci.
,,Chci si promluvit."
,,Není o čem, odejdi."
,,Mami proč si na něj naštvaná?" Vtrhla jsem do rozhovoru.
,,Proč? Vždyť o tom víš, opustil nás kvůli penězům!"
,,Chtěl jsem, aby jste jeli se mnou! Myslíš, že jsem na vás den co den nemyslel a nedělal si o vás starosti?!" Táta kopl do židle, kde ještě před chvílí seděl můj bratr.
,,Kdyby si neodjel, všechno by bylo lehčí. Nechal si nás tu. Nee-Shin byla těsně před přijetím na střední školu. Musela denně chodit na několik brigád, aby ji se mnou dokázala zaplatit. Chápeš, co to pro nás bylo?"
,,Ty víš moc dobře, proč jsem to udělal. Vrátil jsem se. Chci být s vámi! Vás tři miluju nejvíc na světě, copak to nechápeš?"
Máma začala brečet, já a Jeon jsme jí chytli za ruce, aby se nějak uklidnila.
,,Dřela jsem od rána do večera, abych dokázala sama uživit rodinu, zatím co ty si tam jíš všechno na stříbrném podnose."
,,Mohli jste taky. Ale ty jsi nechtěla, aby jste jeli se mnou. Víš, jak jsem se cítil?"
Jeon: ,,Co? My mohli jet s tebou?"
Táta: kývl hlavou. ,,Můžu si s tebou prosím promluvit o samotě, Seol?"

,,Pojď je poslouchat!"
Praštila jsem ho po hlavě. ,,Ty idiote, nech jim trochu soukromí."
,,Ani jsem si nedokázal podrobně prohlédnout jeho obličej."
,,Vypadá pořád stejně, akorát má o trochu víc vrásek.
,,Jak to, že kontaktoval tebe, a ne mě?"
,,Prý jsem rozumná a vyspělá."
,,Ty? Rozumná? Vyspělá? Je táta v pořádku?"
,,Drž hubu." Strčila jsem do něj.

,,Jo a hele.." změnil téma konverzace.
,,No?"
,,Co to bylo jako s tím Chanem?"
,,Novinky se šíři rychle."
,,Proč rozbil to sklo? A.. Ty s ním něco máš?"
,,Kdo ví."
,,To bylo na jakou otázku?!"
,,Kdo ví."
,,Ty mě fakt štveš." Teď do mě strčil on.

~~~~~

,,Jsem ráda, že jste si to vyříkali." Obejmula jsem tátu.
,,Já taky."
,,Jak jsi ji vlastně přesvědčil?"
,,Byla v tom trocha mého šarmu... A klekání si a omlouvání a tak."
Oba jsme se tomu zasmáli. Máma dokáže být celkem tvrdá. ,,Takže, můžeme začít s balením?"
,,Co? Proč?"
,,Když máš otce milionáře, opravdu chceš dál žít v téhle krabici?" Rozhlédl se po našem bytě.
,,Nevím, jestli to je dobrý nápad."
,,Seol s tím souhlasí. Tak si zabal to nejpodstatnější, později vyšlu své lidi, aby dobalili zbytek věcí."

O pár hodin později jsme všichni čtyři nasedli do auta a nechali naše kufry dát do kufru auta. Ještě nikdy jsem nezažila to, aby mi někdo otevřel dveře od auta a postaral se o moje kufry. Mám strach, co se z toho vyvine. Ještě stále si neuvědomuju, co se vlastně stalo.

Zastavili jsme před branou obrovské vily s vysokým neprůhledným oplocením. Řidič nám všem otevřel dveře a my vystoupili.
,,O kufry se vám postarají. Pojďme dovnitř." Mámě věnoval pusu na tvář. Tomu se nešlo neusmát.

Vešli jsme dovnitř a nás popadlo nadšení. Bylo tam hodně místa a všechno bylo luxusně zařízené. Vedle dveří stály dvě hospodyně, které se na nás usmívaly od ucha k uchu

,,Provedu vás."
Zavedl nás okolo obýváku do prostorné kuchyně, která byla sladěná do bílo-zeleno-dřevěné barvy. Vypadalo to opravdu hezky..
Pak jsem si všimla...
,,Páni! Takhle velkou lednici jsem viděla jenom ve filmech!" Ostatní se mi zasmáli a pokračovali přes chodbu po schodech nahoru.
,,Každý pokoj má vlastní koupelnu a šatnu. Oblečení by jste už měli mít uvnitř."
S Jeonem jsme po sobě hodili pohledem. Ihned jsme vyběhli do našich pokojů.
,,Wow." Nedokázala jsem popsat slovy, jak to bylo nádherné. Měla jsem velkou pečlivě ustlanou postel. Z obou stran byly noční stolky, na kterých stály vázy s kytkami. Nemám moc ráda kytky, ale pořád to bylo kouzelné.
Na druhé straně pokoje byl můj pracovní stůl s počítačem a vším potřebným. Bylo to jako v nebi. Celý pokoj byl sladěn do bílo-fialové. Trochu přes čáru.

,,Tak co, líbí se vám nový domov?" S mámou a Jeonem jsme vesele přikývli. Ale bude trvat, než si na to dokážu zvyknout.

~~~~~

,,Tak co, jaký byl nový domov?" Přisedl si ke mně Hyuk. Stále máme spojené třídy, takže je tu tak nějak na černo.
,,Nedokážu to ani popsat." Byla jsem veselá až moc.
,,Jsem rád, že se to všechno vyřešilo."
,Všechno ještě ne.." Ještě je tu Hyuk. Nesmí odjet. Nesmí.
,,Copak?"
,,Ty..."
,,Jo..." všechna veselá nálada vyprchala.
,,Tvůj odjezd se blíží a já s tím nedokážu nic udělat. Mohla bych zkusit jít prosit tvoje rodiče, ale nemyslím si, že by to mělo nějaký význam."
Padli jsme si do náruče.
,,Po 15ti letech přátelství, se to bude muset rozpustit." Řekl a stiskl mě pevněji.
,,Teď na to nesmíme myslet. Musíme si užít naše poslední chvíle."
,,Přesně tak. Máš dneska brigádu? Chci s tebou jít na film."
,,Táta mi řekl, ať skončím."
,,A jo vlastně, stále si nemůžu zvyknout." Pohladil me po vlasech.
,,Přijď pro mě, chci ti ukázat dům, a pak odtamtud půjdeme rovnou na film!"
,,Dohodnuto."

Pohled Chanyeola/

Prošel jsem okolo těch dvou. Zase po sobě lezou a povídají si. To mě tak štve.

,,Myško, chci s tebou mluvit."
,,Nevidíš, že spolu teď mluvíme?" Troufl si Hyuk.
,,V pohodě, oppa." Zasmála se. Hyuk měl hned lepší náladu, ale já jí měl čím dál tím víc horší.

,,Máš dost velkej průser?"
,,To okno musím zaplatit a budu dva měsíce poškole."
,,Ty jsi fakt idiot."
,,Nějak sis poslední dobou začala troufat. Nemysli si, že se to mezi námi nějak změnilo. Pořád tě nemám rád." Šťouchl jsem do ní.
,,Mám na tebe stejný názor." Au. Od ní to celkem zabolelo.
,,Fajn, hele, chtěl jsem se tě zeptat, jestli... No.. Jestli dneska nemáš čas."
,,Proč?"
,,Chci jít s tebou.. někam."
,,Zní tohle jako věta od člověka, který mě nemá rád?"
,,Tak máš nebo ne?"
,,Promiň, ale už něco mám."
,,Co? Jdeš někam s Hyukem?"
,,Co je ti do toho?" Řekla ironicky.

Jo... Co mi je vlastně do toho?

Tak už se tu vyřešil další problém.❤ Doufám, že se vám kapitola líbila. ^^