Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

17. Kapitola

Vyrušilo mě zaklepání na dveře.

,,Přišel sem nějaký Váš kamarád, čeká dole." Hospodyně se uklonila a zavřela dveře.
Popadla jsem mobil a utíkala dolů ze schodů. Na schodech jsem potkala tátu.
,,Ty někam jdeš?"
,,Ven. S kamarádem." Pokusila jsem se o milý úsměv, ale byla jsem popravdě dost nervózní.
,,Aha. A proč nenosíš to nové oblečení, co máš?"
,,No... Necítím se v tom moc dobře. Jsem radši když nosím to své."
,,Tak dobře. Užij si to venku, a dávej na sebe pozor." Obejmul mě.

,,Wow. Teda Shin, žiješ si jak princezna."
,,Nepřeháněj. Ty v takovém luxusu žiješ už od malička."
,,To sice jo, ale pochválit dům ti můžu, ne?" Šťouchl do mě a zasmál se.
,,Radši už pojďme."
,,Počkej, vždyť si říkala, že mi ukážeš dům."
,,Už si ho viděl, můžeme jít."
Do rozhovoru vstoupila máma.
,,Hyuku? Co tě sem přivádí?"
,,Oh, dobrý den," uklonil se. ,,Přišel jsem pro Shin."
,,Nechceš se zdržet? Co společně poobědvat?"
,,Ne mami, musíme už vážně jít." Snažila jsem se ho odtáhnout pryč, ale on protestoval.
,,To je skvělý nápad! Shin, poobědvejme spolu!" Přistoupil ke mně a rozcuchal mi vlasy. Máma se nemohla nezasmát téhle situaci. Musím uznat, že jsme vypadali opravdu komicky.

,,Cože? Ty odjíždíš?" Máma vytřeštila oči, že jí málem vypadlo jídlo z pusy.
,,Jo, za necelé tři týdny."
,,Božínku.. Vždyť jsi skoro jako můj syn."
Hyuk zesmutněl.
,,Nejvíc mi bude chybět vaše jídlo."
,,No jo. Teď asi často vařit nebudu, když tu máme ty otravné hospodyně. Jako bych si nedokázala přinést sklenici vody sama."

Celou dobu jsme si všichni tři povídali a bylo nám příjemně. Táta měl nějakou schůzi nebo co.

,,Měli bychom už jít, nebo nestihneme film."
Oba jsme slušně poděkovali a nechali se hospodyněmi doprovodit ke dveřím. U dveří jsme narazili na tátu.
,,Tati, už jsi zpátky? Jak to šlo?"
,,No, hlavní je, že už jsem doma." Pohledem uhnul na Hyuka. Hyuk se uklonil.
,,Tebe jsem taky dlouho neviděl, jak se vede?"
,,Jsem rád, že se zase vidíme."

Hyuk byl mou rodinou celkem oblíbený. Už od mala byl jako můj sourozenec.

Všimla jsem si, že celou dobu za tátou někdo stál.

,,Ahoj, Myško."
,,Co?" Všichni tři jsme se na něj otočili.
Táta se nechápavě díval z Chanyeola na mě. ,,Vy se znáte?"
,,Co tu dělá?" Znervózněla jsem.
,,Jak už víš, Chanyeol spolupracuje s naší organizací, takže jsem ho pozval k nám na večeři, aby jsme něco prodiskutovali. Doufám, že se připojíš."

Pohled Chanyeola/

Tohle je konečně příležitost, jak být víc se Shin. Musím s ní něco probrat.

Do konverzace vstoupil Hyuk.
,,Omlouváme se, ale Shin už jde ven se mnou." Pozorně se Shinovo tátovi uklonil, vzal ji za ruku a táhl ji za ni k bráně. Chtěl jsem ho uškrtit.

~~~~~

,,Tak, akcie máme dořešené, teď na to hlavní." Odložil dokumenty na stranu. ,,Víš, ohledně mé dcery.. Jaký spolu máte vztah?"
Zaskočilo mi jídlo.
,,Prostě kamarádi."
,,Kamarádi?"
,,Pomohla mi v mnoha věcech. Dlužím ji toho hodně."
,,A... Máš ji rád?"
Zaskočilo mi ještě jednou, ale tentokrát jsem to málem nerozdýchal. ,,Cože?"
,,Víš, jen jak se na ní díváš, jaký máš pohled, když o ní mluvíš a tak. Nemusíš říkat nic, jen chci, aby jsi věděl, že jsem na tvojí straně." Zasmál se. Její táta mi dal právě svolení? Cože?

Pohled Shin/

,,Ten film byl celkem nuda, nemyslíš?"
,,Mě se líbil."
,,To protože jsi ho vybírala ty." Jemně mě zatáhl za vlasy.
,,Hej!"
,,Pojďme tam!" Ukázal na opuštěné hřiště, kde byly jen dvě vrzající houpačky a křivý kolotoč.
Sedli jsme si na houpačky a doufali, že se pod námi nepodlomí.
,,Tady jsme se potkali."
,,Jo. V tu dobu jsi byl strašně tlustej, víš to?" Tohle jsem si nemohla odpustit. Oba jsme se zasmáli.
,,Ale líbil jsem se ti."
,,To není pravda." Cítila jsem, jak rudnu, takže jsem od něho odvrátila zrak. ,,Jak si to vůbec můžeš pamatovat? Byly ti čtyři."
,,No, ta láska trvala dýl, mám pravdu?"
,,I kdyby jo, tak co? Už je to všechno za mnou."
,,Jsi pořád naštvaná, že jsem si v tu dobu našel holku?"
,,Už ne, ale pamatuju si, že jsem tě za to nenáviděla. No jo, dětská láska."
,,Byla jsi pro mě něco jako sestra, bylo by to divný."
,,Jo..."

.....

,,Pamatuješ si jak si mi každý den do školy nosila svačiny, kde si mi pokaždé nechala milostný dopis?"
,,Hej!!!! Nemluv o tom!" Vyskočila jsem z houpačky a chtěla ho praštit, on ale uhnul, takže jsem se svalila na zem. Oba dva jsme dostali záchvat smíchu. ,,Přestaň se smát, radši mi pomoc nahoru."
Když mi podával ruku, zatáhla jsem ho a spadl vedle mě. Odplata.
Chvíli jsme tam jen tak leželi a koukali na nebe. Začaly se rozsvicovat lampy a vycházet hvězdy na oblohu. Bylo to jako za starých časů.

,,Proč jsi mě přestala mít ráda?"
,,Ztratila jsem naději."
,,Proč?"
,,Nemělo to cenu."
,,Shin?"
,,Ano?"
,,Nechceš mě mít zase ráda?"

Pohled Hyuka/

Sebral jsem všechnu svoji odvahu a vyslovil to.

,,Nechceš mě mít zase ráda?"
Ona se na mě nechápavě otočila, naše rty byly kousek od sebe. Čekal jsem jen na to, co mi odpoví.
,,Hyuku, já.."
Nedokázal jsem dal čekat. Přerušil jsem ji a věnoval jí svůj polibek.
,,Vím, co dostanu za odpověď. Jen jsem to chtěl zkusit."
,,Zkusit?"
,,Jestli tě mám furt rád."
,,A máš?"
,,Ať odpovím cokoliv, tvůj názor se nezmění, s tím jsem se už smířil."
Zvedl jsem se na nohy a snažil se odejít pryč.
,,Jdu první. Dostaň se v pořádku domů." Otočil jsem se a odešel. Moje srdce dostávalo nespočet kopanců. Shin, vážně působíš lidem problémy.

Pohled Shin/

Můj mozek to právě nepobíral. Co se to právě stalo? Přiložila jsem si ruku na rty a zavřela oči. Už nechci myslet na nikoho a na nic. Po tváři mi začala téct slza.

Chci Vám moc poděkovat za Vaši podporu, komenty a votes! Jsem moc ráda, že se Vám to líbí ^^