Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

19. Kapitola

,,Páni." Vyhrkla jsem ze sebe, když jsme konečně došli před Chanyeolův dům. Byl obrovský.
,,Mám lepší." Samozřejmě by to nebyl Hyuk, kdyby se neozval.
,,Budete se chovat slušně, jasné?"
Oba jsme přikývli.

Nějaký muž v obleku se uklonil a otevřel dveře. Vešli jsme do prostorné chodby, ze které vedlo několik pokojů.
Nějak jsme se dostali do jeho pokoje. Byl sladěný do modré barvy.

,,Myško, chceš donést pití?"
,,A mě se nezeptáš?"
,,Ne."
Zasmála jsem se a přikývla na souhlas.
,,Dáš mi napít, že jo?"
,,Jo neboj."
Chanyeol za sebou zavřel dveře a seběhl po schodech pro pití.
Hyuk: ,,Vždyť tu má služky, proč pro to šel?"
Já: ,,U nás doma mě taky štvou ty otravné služky, které dělají všechno za mě. Jakože je fajn že uklízí, to jo, ale takové věci bych dokázala i sama."
Oba jsme se zvedli z křesla. Já se šla podívat na fotky, které měl rozestavěné na stole.
Na jedné stál vedle nějaké holky. Měla na sobě rozhodně drahé šaty a dokonale sčesané vlasy. Chanyeol měl oblek a také dokonale upravené vlasy. Oba se usmívali jako sluníčka. Pak jsem si všimla, že se drželi za ruce. Chanyeol má holku?

,,Půjdu se mu podívat do šuplíku."
,,Proč?"
,,Abych se ujistil, jestli nosí dětské spodní prádlo."
,,Idiote."
Popravdě mě to taky zajímalo, ale takhle jsem se snížit nemohla. Dál jsem koukala na tu fotku a přemýšlela.

,,Ty debile proč mi saháš do prádelníku?!"
,,Hele, musím tě pochválit. Už jsi velký kluk a nenosíš dětské prádlo. Tleskám ti."
,,Jsi magor." Vytrhl mu trenky z rukou a hodil je zpět do šuplíku, který pak zavřel. Mě až pak došlo, že pořád držím tu fotku v ruce. Rychle jsem se otočila a vrátila ji na stůl.
,,Tvoje voda." Podal mi skleničku a nechápavě se kouknul za mě, aby zjistil, co jsem asi mohla dělat. Vytrhla jsem mu jí z rukou a šla si sednout na jeho postel, která byla na druhém konci pokoje.
,,Měli by jsme už začít, aby jsme se vůbec dostali domů. A co když tu potkáme tvého tátu? To by asi moc dobrý nebylo."
,,Táta je na pracovní cestě, vrátí se až zítra."
Spadl mi kámen ze srdce. Jediné, co si teď přeju je, aby jsme nepotkali jeho otce. Po tom, co Chan vyprávěl, mám z něho celkem dost respekt.

~~~~~

,,Konečně hotovo." Hyuk zavřel učebnice a hodil je do tašky. Všichni jsme si vydechli.
,,Myško, musím říct, že jsi fakt talent."
,,Jo, já vím."
,,Pampeliško, pojďme už. Doprovodím tě domů."
,,Jo, měli by jsme už jít." Zvedli jsme se na nohy a vydali se ke dveřím. S Hyukem jsme se obuli. Muž v obleku nikde nebyl, takže jsme se chtěli vyprovodit sami, jenže..

,,Do p*dele." Všichni jsme se dívali na tu spoušť. Všude létaly blesky a vypadalo to, že brzy bude potopa.

Já: ,,Jsem zvědavá, jak v takové bouřce dojdeme domů."
Hyuk: ,,To já taky."
Chan: ,,Hodil bych vás domů, ale náš řidič jel na tu cestu s tátou."
Hyuk: ,,Nemá každý normální boháč druhého řidiče?"
Chan: ,,My ho nikdy nepotřebovali, takže ho nemáme..."
Já: ,,To je v pohodě. Zavolám domů, aby pro nás přijeli."
Vytočila jsem otcovo číslo a čekala na spojení, jenže byl nedostupný.
Já: ,,Kvůli té bouřce se mu nedovolám."
Hyuk: ,,No, asi to budeme muset rysknout."
Chan: ,,Shin, nechceš tu počkat, než se to zmírní?"
Já: ,,Asi by to bylo rozumné."
Hyuk: ,,Tak jo, počkáme."
Chan: ,,Já to říkal jenom Shin."
Já: ,,Jestli zůstávám já, tak Hyuk taky."
Hyuk: ,,Díky."
Hyuk mě obejmul kolem ramen.
Vrátili jsme se k němu do pokoje a čekali.

,,Pojďme něco dělat." Navrhla jsem.
,,Jenže co?" Zeptal se Chanyeol.
,,Co zkusit televizi?"
Chan vzal do ruky ovladač a snažil se zmáčknout knoflík.
,,Počkejte vy idioti!" Hyuk se snažil mu vytrhnout ovladač, ale nestihl to. Hned, jak se zapla televize, zachrčela a vypnula se. S sebou vyhodila elektřinu po celém domě.
,,Bože, věděl jsem, že se to stane." Hyuk se svalil na Chanovo postel. S Chanyeolem jsme se na sebe podívali.
To se nám nepovedlo.

Pomalu se ztmívalo, takže jsme jakž takž rozpoznávali naše obrysy postav.
,,Co zkusit nahodit pojistky?" Řekla jsem.
,,Myslíš, že to v téhle bouřce půjde vůbec nahodit?"
,,To nevím, ale měli by jsme to zkusit."
,,Kde jsou pojistky?" Zeptal se Hyuk.
,,Ve sklepě."
Všichni jsme se na sebe podívali. Najednou oba dva zakřičeli, že tam nejdou.
,,To to mám jako dělat já?"
,,Jo." Hyuk vzal Chanovo polštář a přitiskl si ho k tělu.
,,A kde je ten chlap v obleku? Proč to neudělá on?" Praštila jsem Chana do hlavy.
,,To je dobrej nápad. Jdem ho najít." Chanyeol zapnul svítilnu na mobilu, aby jsme viděli na cestu. Sešli jsme dolů do obýváku. Nebyl tam, tak jsme se šli podívat do kuchyně. Tam bylo taky vymeteno.

,,Lidi, nemyslíte, že je to trochu strašidelné?" Vykoktal Hyuk.
,,Neboj Myško, já tě ochráním." Obejmul mě Chan kolem ramen, ale já jsem se mu vytrhla.
,,Vy dva jste víc vystrašený než já. Jdem hledat dál."

,,Počkat." Chanyeol, který šel přede mnou se zastavil, takže jsem do něj vrazila. ,,Kolik je hodin?"
,,Půl deváté."
,,Ten chlap tu už není."
,,Jak to víš?"
,,Má už padla..."
........
,,Děláš si srandu, že jo?"
,,Ne."
Já a Hyuk jsme měli chuť ho vyhodit z okna do té bouřky.
,,Co teď budeme dělat?" Zeptal se Chanyeol.
,,Musíme nahodit pojistky. Vy jste až moc namyšlený slečinky, takže to udělám." Nabídla jsem se. Proč se kamarádím zrovna s nimi?

Chanyeol nás zavedl ke dveřím do sklepa. Klíčkem je odemknul a se zavrzáním je otevřel.

,,Sviť mi na cestu." Rozkázala jsem Chanovi. Pomalu jsem položila nohu na schod, který také zavrzal. Postupně jsem se dostávala níž a níž. Kluci šli mlčky těsně za mnou.
Konečně jsem se dostala k pojistkám. Bednu jsem otevřela a snažila se je nahodit. Po několika pokusech se to konečně podařilo. Všem nám spadl kámen ze srdce. Rychle jsme se vrátili nahoru a svalili se na postel.

,,Už nikdy." Vzala jsem do rukou náhodný polštář a přitiskla ho k sobě.

~~~~~

Uběhlo několik hodin a bouřka stále neustávala. Postupně nás popadávala únava. Hyuk vytuhnul jako první.

,,Snad nezačne chrápat." Chanyeol mu na hlavu hodil polštář, on si toho nevšímal a spal dál.
,,Nech ho žít." Začala jsem se smát, Chan se ke mně přidal.
,,Jaký máš pocit z toho, že jsi dcera miliardáře?"
,,Musím si dávat větší pozor na to, jak se chovám, oblékám, kam chodím a tak. Taky to, že to ví každý ve škole je mínus. Ale nějaké plusy bych možná našla."
,,Nevypadá to, že bys na ty pravidla nějak dbala." Změřil mě pohledem.
,,Před lidmi se snažím se toho držet."
,,Hele, není ti ta uniforma nepříjemná? Nechceš půjčit věci na spaní?"
Zrudla jsem.
,,N-ne."
,,Proč? Ty se snad stydíš?"
,,Ne."
,,Ale jo, stydíš. Cítím se teď líp, když vím, že se přede mnou stydíš."
,,Nechci je půjčit, protože by se to nelíbilo tvojí holce."
,,Co? Ale já nemám holku."
,,Ale ta fotka-" radši jsem s tím přestala a otočila se na druhý bok. ,,To je fuk."
,,Fotka? Jo aha ty myslíš tamtu.." Z jeho tónu hlasu jsem cítila smutek. ,,Chodili jsme spolu."
,,Už spolu nechodíte nebo co?" Proč se na to vyptávám, když mi do toho nic není?
,,Umřela."
Všechna slova se mi zasekla v krku a nešla ven. Nedokázala jsem nic říct. Zase jsi všechno zkazila, Shin.
,,Měli by jsme už jít spát." Řekl.
,,...Jo."

Doufám, že se vám kapitola líbila. ^^
Z kluků se vyklubaly celkem velké padavky, že? :'DDD