Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

12. Kapitola

Oba dva jsme se posadili na šedou pohovku, která byla zřejmě drahá jako moje dvouměsíční výplata. Byli jsme vcelku nervózní. Táta se drbal na zátylku, dělal to pokaždé, když si byl nejistý.
,,Jak... jak jsi se měl?" Vypustila jsem do vzduchu.
,,Zaneprázdněně," pousmál se. ,,Co máma? A co Jeon? Mají se dobře?"
,,No.. Jeon pořád někde litá se svou kapelou a máma je celé dny v práci." Pohled jsem upřela na bílý chlupatý koberec, v této situaci byl asi zajímavější, než cokoli jiného.
,,Aha.. Já.. nejdřív se chci omluvit."
,,Za co?"
,,Tvoje matka mi říkala ať neodcházím, ale já odešel."
Je to pravda. Máma ho prosila, aby nikam neodjížděl. Otec byl posedlý prací, chtěl dál rozvíjet svou společnost a odjel na tři roky do států. ,,Dělal jsem to pro vás. Nikdy jsem na vás nepřestal myslet, proto jsem se s tvou matkou nerozvedl. Mám vás pořád všechny moc rád. Víš to, že?"
Znovu jsem začala vzlykat. Nějak tátovu situaci chápu, ale pořád se v tom ztrácím.
,,Proč si nás nevzal s sebou?"
,,Řekl jsem o tom Seol, (matky jméno) ale ta odmítla. Prý se nechce stěhovat do takové dálky a žít v cizině."
Tak v tom případě proč máma říká, že je to všechno jeho vina, že nás opustil?
,,Chápu," upřela jsem na něj zrak a usmála se. ,,Není to ničí vina, chtěl si nás prostě zajistit. Zkusím promluvit s mámou."
Na to mě táta přitáhl do náruče. Věnoval mi pusu do vlasů, přičemž mě pevně tiskl k jeho hrudi.
,,Ale ty půjdeš se mnou."
,,Cože? J-já.. nemůžu. Co když mě nebude chtít vidět?"
,,Nikdo z vás neudělal nic špatného! Není důvod, aby jste na sebe byli naštvaní."
,,Tak dobře. Zítra něco mám, takže pozítří ti zavolám. Naštěstí už mám tvé číslo a nemusím psát dopisy jako nějaký vězeňský uprchlík." Oba jsme se zasmáli. ,,Chceš dovézt domů? Teď mám něco na práci, takže pošlu zástupce, aby tě i s řidičem doprovodili domů."
,,Vždyť bych to zvládla i sama."
,,Nechci, aby se ti něco stalo."

,,Za chvíli tu bude," položil telefon. ,,Nemůžu uvěřit, že přede mnou opravdu stojí má dcera. Ta uniforma ti skvěle padne."
Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se nestihla ze školy převléct. Ale co.
,,Dobrý den." Zaslechla jsem za mnou známý hlas. Otočila jsem se.
,,Ty?!" Vykřikli jsme oba najednou.
,,Vy se znáte?" Táta vytřeštil oči. Přede mnou stál Chanyeol, měl nevídaně upravené vlasy a oblek.
,,Co tu ta holka dělá?"
,,Prosím, buď k mé dceři uctivý."
Nezmohla jsem se ani na slovo, proč se nasáčkuje všude, kam přijdu?
,,Dceři?" Chanyeol mě probodl pohledem.
,,Co ten tu dělá?"
,,Má společnost uzavřela dohodu se společností jeho rodiny. Takže mě teď Chanyeol zastupuje. Proč?"
,,Ale, to není podstatné. Radši bych měla už jít." Uklonila jsem se a svižným krokem vyklouzla ze dveří. Najednou mě někdo chytl za ruku.
,,Mám tě přece doprovodit. Kam si myslíš, že jdeš?" Zvýšil na mě hlas.

Pohled Chanyeola/

Vůbec jsem nedokázal pochopit tuhle situaci. Myslel jsem, že Shin je chudá, tak proč je její otec jeden z nejbohatších lidí z Jižní Korei? Nechápu to.
Společně jsme došli až k autu. Řidič nám otevřel dveře a my si sedli společně na zadní sedadla.

,,Hele-" snažil jsem se zeptat, co to mělo znamenat, ale přerušila mě.
,,Nechci o tom mluvit."
,,Dobře, promiň."

Konečně jsme zastavili před jejím domem. Řidič otevřel dveře, ona bez jediného slova vystoupila. Zaraženě jsem otevřel dveře od auta a šel za ní.

,,Bylo by slušné pozdravit, když odcházíš."
,,Co? Jo. Promiňte. Jeďte prosím bezpečně." Uklonila se mi.
,,Co ta slušnost?"
,,Popravdě ani nevím, možná intuice?"
,,Aha, tak se měj."
,,Stalo se něco?"
,,Co by se stalo?"
,,No.. Abych pravdu řekla, dřív by jsi na mě řekl nějakou urážku, a tak." Její tváře nabíraly červenou barvu. Ano. Je to pravda. Nevím, co se to se mnou stalo, proč jsem takový? Proč se bavím s touhle nickou?
,,Chci... Se ti za to všechno omluvit."
,,Huh?"
,,Choval jsem se jako příšernej dement a tak no." Co jsem to právě vypustil z pusy? ,,Jdi už dovnitř."
,,Tak... Jo." Uklonila se mi. Vypadalo to jako nějaké trapné divadlo. Vyndala klíčky z kapsy, které jí na to spadly na zem. Rychle je zvedla a utíkala ke dveřím.

Pohled Shin/

C-CO SE TO PRÁVĚ STALO?

POMOC.

ON..

SE MI OMLUVIL?

Dveře jsem zabouchla a nadvakrát zamkla zámek. Bože můj. Můžete mi to někdo vysvětlit?

~~~~~
*Zítra ve škole*

,,Už jsi jedla?" Hyuk si ke mně přišoupl židli a sedl si na ní obkročmo. Neustále mi koukal do tváře, on totiž ví, že mě opravdu otravuje, když něco dělám a někdo u toho na mě zírá.
,,Ne, nemůžu, mám rozdělanou práci."
,,Proč jí prostě neuděláš doma, jako každý jiný?"
,,Víš, že bych to všechno nestíhala, je toho na mě opravdu moc."
,,Kašli na to, pojď se se mnou najíst."
,,Říkám, že ne-" nedokázala jsem ani doříct větu a Hyuk mě táhl přes školní chodbu do jídelny. Pabo.

,,Hele, Shin?" Natáhl svou ruku držící vidličku k mému talíři, kde si napíchl mou bramboru. Moje krásná brambora, chudák.
,,Co kdybys mi říkala oppa?"
Vdechla jsem kousek brambory a začala se dusit.
,,Co-cože?!"
,,Vždyť je to normální, ne?"
,,Víš, je to takový divný."
,,Proč?"
,,No... Nikdy jsme si takhle neříkali. Je to takové klišé." Pohodila jsem rameny.
,,Prosím! Pampeliško!"
,,Neříkej mi tak!"
,,Přestanu ti tak říkat, když mi začneš říkat oppa."
,,Tak to ani náhodou."
,,Pampeliško? Pampeliško? Hele posloucháš mě? Co budeme dělat odpoledne, Pampeliško?"
,,Hej! Přestaň!" Dloubla jsem ho vidličkou do hlavy a smála se.

Pohled Chanyeola/

Seděla tam. S tím idiotem. Proč sedí s ním a ne se mnou? Vypadá to, že si jsou blízcí. Kéžbych jí byl blízko jako on.

,,Pampeliško? Pampeliško? Hele posloucháš mě?"
,,Hej! Přestaň!"
,,Tak mi říkej oppa!"
,,Fajn! Oppaaaa! Oppa, odpoledne nemůžu, musím přece dodělat tu práci, oppa. Jsi spokojený, oppa?"
,,Takhle se mi to líbí."

Pohladil ji po vlasech. Zastavil svou ruku u tváře. Dívá se na ní. Chci ho právě teď prohodit zavřeným oknem.

,,Hej, Myško." Přisedl jsem si těsně vedle ní. Co to proboha dělám?
,,Co je?" Její zrudnutí mi dodalo sebevědomí.
,,Hej, nevidíš, že spolu mluvíme?" Přis*al se do konverzace Hyuk.
,,Ty sklapni."
,,Co si to právě řekl?" Oba jsme vyskočili že židle a šli si po krku.
,,Hele přestaňte." Shin si stoupla mezi nás. ,,Chováte se jako malí!"
,,Nevím, kdo se sem jen tak vetřel a hraje si na drsnýho."
,,Chceš upravit ksicht?" Napřáhl jsem pěst.
,,Prosím, nechte toho." Zvedla se a utíkala pryč z jídelny. Nevěděl jsem, co dělat, chtěl jsem jít za ní, ale Hyuk byl rychlejší. Byl jí už dávno v patách. Po několika minutách jsem vyšel ven z jídelny a spatřil ty dva. Obímají se. Zase si to po*ral, Chane.

Já vás tak ráda napínám. :'D Síly jsou trochu vyrovnané, že? Jste pro Shinyeol nebo Shiyuk? <3 :'DDD
Tohle je moje nejdelší část! XD *snaží se nevšímat si toho, že ostatní píšou většinou o hodně delší*
Další část bude zítra.
(Na obrázku Hyun Woo znázorňující Hyuka)