,,Čekám tu na tebe takovou dobu. Kde se couráš?" Uslyšela jsem jako první, když jsem otevřela vchodové dveře.
,,No jo prosím tě." Zasmála jsem se. Hyuk mě následně na to obejmul. Dělal to vždy, když mě potkal.
,,Mám hlad. Jdem na jídlo."
,,Zase bys jen jedl. Na jídlo nejdeme, nemám totiž žádnou chuť k jídlu." Zalhala jsem. Měla jsem hlad jako vlk. Ale opravdu si nemůžu dovolit utrácet za něco jiného než za instantní rámen nebo rýži. Vyhodilo by mě to z rozpočtu.
,,Noták poooojď! Zvu tě!"
,,Nevím, jestli to je dobrý nápad." Taky zase nechci, aby za mě utrácel. Cítím se pak divně.
,,Ježiši pojď." Vzal mě za ruku a táhl mě od vchodových dveří.,,Páni, jsem plnej." Zachechtal se a odhodil krabici od smaženého kuřete z KFC.
,,Já taky." Opřela jsem se mu o rameno, když se vrátil na lavičku. Začali jsme se smát. Popravdě, s Hyukem se směju docela často.,,Tak, a teď to, proč jsem tě vlastně pozval ven." Jeho tón zvážněl.
,,Stalo se něco?"
,,Ne.. Teda.. Vlastně jo." Na chvíli se odmlčel. ,,Otec získal novou pracovní nabídku... V Tokiu."
,,Ale.. To je skvělá zpráva ne?"
,,Ani ne. Stěhujeme se do Japonska." V tu chvíli jsem ucítila, jak mi explodovalo srdce.
,,C-cože?" Nezmohla jsem se na nic víc.
,,No.."
Seděli jsme tam v tichu, dokud jsem to ticho nepřerušila.
,,Kdy se stěhuješ?"
,,Za měsíc."
Dál bylo ticho. Po tváři mi stékaly slzy. Hyuk si mě přitáhl blíž a objal mě.
,,Je mi to líto, ale nic s tím nedokážu udělat." Dal mi pusu do vlasů. ,,Ještě k tomu je horší, že jsem k tobě začal něco cítit."
,,Opravdu?"
,,O tom se přece nevtipkuje."
,,Já... už musím domů." Rychle jsem se postavila na nohy a utíkala domů. Hyuk tam jen zůstal sedět. Chápala jsem ho. Je lepší, že me nechal jít.~~~~~~~
Co tu bez něj budu dělat? Bez něho mě tu už nic nedrží.
Ze vzlyků mě vyrušil zvonek. Otevřela jsem tedy dveře. Nikdo tam nebyl. Zase si ze mně dělal někdo srandu. Třískla jsem s dveřmi, sedla si na zem a hlavu jsem opřela o dveře.
Najednou se zase ozval zvonek. Už ze sebe nebudu dělat debila. Neotevřu.
Jenže zvonění neustávalo. Naštvala jsem se a rychle otevřela dveře.,,Eh-"
,,Dobrý den."
,,Dobrý, děje se něco?" Vykulila jsem oči na mojí Domovní. Doufala jsem jen v to, že není nějaký problém s nájmem. Podala mi bílou obálku, na které se černě psalo moje jméno.
,,Tohle Vám přišlo do schránky." Poté s kamenným obličejem odešla.
Bylo to z neznámé adresy, takže jsem obálku hodila na stůl, popadla tašku a utíkala na brigádu. Přečtu si to později.Je tu další díl! xD Soucítím se Shin, jak to tu bez Hyuka bude sama zvládat?!😭 ×~× A co bude asi v obálce? O.o Proč se ptám, když to vím? Wtf? xDD No, nevadí. Doufám, že se Vám tahle část líbila. Umírám hlady, takže se jdu najíst, byee ^×^
ČTEŠ
Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]
Fiksi PenggemarHyun Nee Shin je 18 let a žije v Seoulu se svojí matkou a starším bratrem. Nejsou v moc dobré finanční situaci, takže se snaží přežívat, jak jen to jde. Ještě k tomu je Shin kvůli své situaci každodenně šikanována jednou partou, kterou má na starost...