Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

22. Kapitola

,,Shin! Pojď dolů! Hned!" Probudil mě mámy hlas. Udělala jsem snad něco?
Vyhrabala jsem se z postele a v pyžamu se ploužila po schodech.
,,Co je?" Dlaní jsem si přetřela oči, jelikož byly stále napůl slepené k sobě. Až po tom jsem si všimla, že v obýváku není jen máma, ale i Jeon, táta a zřejmě tátovo tajemník.
Táta hodil na stůl noviny, vypadal vcelku naštvaně. Noviny jsem si vzala a podívala se na ně. Přímo na hlavní stránce byl nápis 'Nový románek potomků chaebolů.'
Až teď jsem si na to vzpomněla, oni to opravdu vydali...
Pod tím byl nějaký článek, který se mi nechtěl číst. Vedle toho byla fotka mě a Chanyeola, jak jsme spolu v kavárně.
,,Není to pravda." Řekla jsem.
Táta: ,,Proč se tedy scházíte?"
Já: ,,Jsme kamarádi, nemůžu snad mít kamarády?"
Táta: ,,Popravdě proti tomu nic nemám, je z dobré rodiny a je chytrý."
Já: ,,Tak proč tu jsem?"
Táta: ,,Víme o jeho potížích s agresí, nechci, aby se ti něco stalo."
Já: ,,Vždyť bere prášky a se mnou takový není, není se čeho bát."
Táta: ,,Médium z toho teď udělalo největší románek, měla sis dávat pozor."
Já: ,,Není na co si dávat pozor vždyť i Jeon-" položila jsem si dlaň na pusu a podívala se na bratra. Zapomněla jsem, že je vlastně tajemství, že spolu hrají v kapele. Jeon se na mě nervózně podíval.
Táta: ,,Co s Jeonem?"
Já: ,,Eee.. Jeon říkal, že kdyby se něco pokusil, tak ho srovná. To jsem chtěla říct."
Táta: ,,Žádné další skandály se v tomhle domě trpět nebudou, dobře?"
Všichni přikývli.

Myslela jsem, že to bude horší.

,,Jsi blázen?!" Jeon si mě zatáhl na chodbu, aby jsme měli soukromí.
,,Já zapomněla, promiň."
,,Nikdo se to nesmí dozvědět, jinak je Chan mrtvý maso, ok?"
,,Jo."
,,Jinak, co kdyby jsi zase hrála na klavír?"
,,Cože?"
,,Už se všechno vyřešilo, proč jen tak zahodit svůj talent?'
,,Nejsem si tím jistá."
,,Tvoje mínus."
Na to odešel.

Zbytek dne jsem chtěla strávit doma, takže jsem zalezla do pokoje a schovala se do postele před světem.
Ucítila jsem brnění mobilu, Hyuk...

,,Hej Shin! Jak sis mohla dovolit mě podvést?!"
,,Ani s jedním z vás nic nemám."
,,Vždyť já vím," zasmál se. To bylo jediné, co mi dokázalo zvednout náladu. ,,Ale připrav se na ten teror ve škole. Neboj, ochráním tě."
,,Jsi můj hrdina." Pousmála jsem se.
,,Jo teď to hlavní, víš, že tě někdo natočil a dal na internet?"
,,Co?!??"
,,Jo, jsi tam s Chanem jak hraješ na klavír. Myslel jsem, že už si s tím skončila. Žárlím, ale jen trochu."
,,Kdo by mě jen tak natáčel a dal to na internet?"
,,To nevím, ale má to úspěch. Hodně lidí v komentářích tě chválí."
,,Fakt? Proč by to dělali?"
,,Pampeliško, protože jsi prostě talent, to nikdo nemůže vyvrátit."
,,Počkej chvíli, jdu najít to video."
,,Poslal jsem ti odkaz."
Otevřela jsem notebook a klikla na odkaz v emailu. Video se načetlo. Musím uznat, že to znělo docela dobře, na to že jsem tolik nešikovná. Rolovala jsem ke komentářům.

•Páni, ta chaebolova dcera je fakt dobrá. A ten kluk je tak sladký! Někoho mi připomíná, ale nevím koho. Poradí mi někdo?
-Taky si myslím, že ho odněkud znám, ale nevím odkud.
-Není to náhodou Park Chanyeol? Syn chaebola?
-Nevím, video není až v tak skvělé kvalitě.

Projela jsem ještě několik komentářů.
,,Jim se to fakt líbí!" Radovala jsem se Hyukovi do telefonu.
,,Ale jakej stalker by tě jen tak natáčel?"
,,To je pořád záhadou."
,,No nic, už musím jít, mám rande."
,,Rande? S kým?"
,,Žárlíš?"
,,N-ne!"
,,Neboj, jdu jen ven s kámošema."
Rozloučili jsme se a zavěsili. Nemůžu tomu uvěřit. Stále mi nedochází, co se vlastně stalo.

~~~~~

Víkend skončil a já musela do školy, pech. Oblékla jsem si uniformu a šla ke dveřím. Samozřejmě jsem opět vstala dřív, aby mě nikdo nemusel odvážet.
Cesta proběhla v klidu, jen se na mě pořád někdo otáčel. Bylo to fakt nepříjemný.

,,Pampeliško!" Ani jsem se nemusela otáčet a věděla jsem, kdo na mě volá. ,,Čekala jsi dlouho?"
,,Jo."
,,V takových situacích máš říct, že ne, copak nekoukáš na filmy?"
,,Dobře, ne, nečekala jsem dlouho, jenom asi třičtvrtě hodiny."
,,Šikovná, jinak promiň, musel jsem něco zařídit."
,,Máš přede mnou tajemství?"
,,Jo."
,,Máš říct, že ne, copak nekoukáš na filmy?" Oba jsme se nakazili dobrou náladou. Tohle mi bude chybět.
,,Teď, když jsi slavná, můžu všem říkat, že se známe?"
,,Posluš si. Mimochodem, kdy přesně odjíždíš?"
,,Už za dva týdny."
Nahrnuly se mi slzy do očí.
,,Noták, nebreč. Už nikdy přede mnou nebreč, jasné?" Pohladil mě po tváři a palcem mi utřel slzy. On ale taky nevypadal až moc šťastně.

Jako obvykle mě doprovodil a následně se vrátil do své třídy. Vešla jsem a všechny pohledy opět padly na mě. Jak dlouho tohle budu muset snášet?
Sedla jsem si na své místo a přemýšlela. Seděla jsem sama, protože se všichni už z výletu vrátili a já ve své třídě neměla nikoho.

,,Chci se ti omluvit." Zase to byla ta holka z minula.
,,Za co?"
,,Že jsem ti způsobovala problémy a byla na tebe zlá." Uklonila se mi a položila na mojí lavici kafe z automatu. Teď se popravdě hodilo, jelikož jsem toho moc nenaspala.
,,Děkuju." Spokojeně jsem se na ní usmála a taky se uklonila. S úsměvem pak odešla ze třídy, aby se vrátila do svojí.
Rychle jsem vypila kafe, abych ho stihla dopít, než začne hodina a otevřela si učebnice. Dělám to pokaždé, když chci vypadat zaneprázdněně. Jejich pohledy ale nepřestávaly. Zvedla jsem na ně tedy zrak, oni se rychle otočili a dělali, že si hledí svého.

Na obědě jsem potkala Chanyeola. Chvíli jsme si povídali a nakonec jsme si šli sednout k Hyukovi.

,,Proč si ho přitáhla s sebou?"
,,Nemohli by jste se už usmířit?"
,,Ne." Řekli oba jednohlasně.
Hyuk: ,,Mimochodem, co mělo znamenat to v novinách?"
Já: ,,Už jsme o tom mlu-"
Chan: ,,Byli jsme na rande."
Já: ,,Hele, to není pravda!"
Chan: ,,A ne snad? Vždyť je normální, že lidi v našem věku chodí na rande.
Hyuk: ,,Chce se mi z vás zvracet."
Chan: ,,Můžu si ji tedy nechat?"
Hyuk: ,,Chceš umřít?!"
Naštěstí jsem chytla Hyukovu pěst.
Já: ,,Nechte toho, co třeba objetí?" Zatáhla jsem Hyuka za ruku a přisunula ho k Chanovi.
,,Fuj, co to děláš?!" Odstrčili se a hodili na mě vyčítavý pohled.

Jsem ráda, že je mám.

Konečně je tu další díl! :'D Už mám promyšlený i konec povídky, takže se fakt hooodně pomalu dostáváme ke konci. Snad se vám kapitola líbila.❤