Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

14. Kapitola

Probudila jsem se s vyschnutým hrdlem a chraptivým hlasem. Jako první věc, co jsem udělala bylo to, že jsem odemkla mobil, kde jsem měla SMS od mámy. Dneska večer přijde dřív domů. Skvěle to vychází. Pousmála jsem se.
Tuto zprávu jsem oznámila tátovi, který mi řekl, že mě po škole vyzvedne a půjdeme spolu na oběd.

Jako vždy jsem zamkla dům a vyrazila do školy. Cesta probíhala v klidu a míru, dokud jsem po cestě nenarazila na Hyuka, který šel do školy stejnou cestou. Po obličeji měl samé fialové modřiny a rozseklý ret se jakžtakž uzdravoval.

,,Ty vypadáš.."
,,Hele dneska ti to taky zrovna moc nesluší." Vysmál se mi. Zasyčela jsem a bouchla ho do ramene. ,,Jen klid, vypadáš skvěle!" Zahihňal se a chytl mě za ruku. ,,Musíme si pospíšit. Nechci přijít, když tam bude moc lidí. Musíme být mezi prvními."

Do školy jsme opravdu dorazili mezi prvními, takže nikdo si nemohl všimnout jeho zdemolovaného obličeje. Jak asi dopadl Chanyeol? Je v pořádku?

,,Nad čím tak furt přemýšlíš?"
,,Nad ničím." Zavrtěla jsem hlavou a dál listovala v učebnici.
,,Hele, až teď mi došlo, že se pro dnešek budou spojovat třídy."
,,Jak jako spojovat?"
,,Skoro polovina školy odjela na třídenní exkurzi, takže je méně učitelů a žáků. Proto se jich musí pár spojit, dokud nepřijedou."
,,Ach ták."
,,Chtěla by jsi být se mnou, Pampeliško?"
,,Jistě, oppa." Oppa jsem vyslovila ironicky, čemu jsme se oba zasmáli. ,, Kdyžtak sedíš vedle mě!"
,,To je přece jasný." Rozcuchal mi vlasy, což bylo pro něj osudné. V tu chvíli měl už totiž zabodlou tužku v ruce.

,,Třída 2-A bude spojena se 3-A, 2-B se 3-B a 2-C se 3-B." Ozval se ředitelky chraplavý hlas v rozhlase. Aishh! Věděla jsem, že se to bude přiřazovat takhle. Takže nakonec nejsem s Hyukem. Jsem v 2-C a on v 3-B. To je pech, zase budu sedět sama...

Konečně došlo na přemisťování tříd. Všichni vyběhli ze dveří do třídy 3-C, aby zabrali ta nejlepší místa. Vešla jsem mezi posledními, protože jsem se přes ně nemohla nacpat ke dveřím. Jinak bych byla ušlapána zaživa...
Pohledem jsem hledala poslední volné místo. Mé štěstí mi opět nepřeje... Poslední místo bylo vedle Chana. Jak by si vedle něho taky mohl někdo sednout, když z něho má každý strach, že jo?

Na mžik sekundy jsme se střetli pohledy, pak jsem radši odvrátila zrak na podlahu a šla si sednout. Když se nedíval, měla jsem možnost si prohlédnout jeho tvář. Dopadl podobně jako Hyuk, pár modřin a rozseklý spánek. Bylo mi ho opravdu líto. Proč o tom takhle přemýšlím? Vždyť to byl on, kdo si začal jako první.
Věnovala jsem si imaginární facku a radši si otevřela diář s rozvrhem výuky a taky toho, co bych měla stihnout, aby to aspoň vypadalo, že mám něco na práci. Při tom jsem se zamyslela a nevěnovala pozornost okolními světu.
Zapomněla jsem, že mám večer brigádu. Jak to chci všechno stihnout? Takže, škola končí ve 3, s tatovým obědem to bude tak do pěti. Pak musíme za mámou, budu doufat, že se to stihne do osmi... Aish brigádu mám už v 7. Takže zkrátím oběd a nějak ten rozhovor musíme urychlit. Zasténala jsem a položila si hlavu na stůl. Proč je tak málo času?

Pohled Chanyeola/

Celou tu dobu jsem jí sledoval, jak kouká do nějakého sešitu a přemýšlí. Chudák, vypadá strašně zaneprázdněně... Kéžbych jí mohl nějak pomoct.
Přistihl jsem se, jak přemýšlím o věcích typu: Co má Shin asi dneska tak důležitého? Má se snad zase sejít s tím idiotem?
Rychle jsem ty myšlenky setřásl. Najednou si Shin položila hlavu na stůl. Co si jako myslí, že dělá? Ona spí?
Uslyšel jsem potiché chrápání. ,,Bože můj, ty jsi fakt neomalené děcko!" Zamumlal jsem si pro sebe.

Zpanikařil jsem, protože do třídy vešel učitel. Mám jí teď jako probudit, nebo nechat spát?
,,H-hej, Myško." Poklepal jsem na její rameno. Ona se jen otřásla a spala dál. ,,Vážně, teď není čas na to se chovat jako dítě!" Zakřičel jsem jí do ucha a zatřásl s ní.
,,Co?" Odlepila od sebe oči a podívala se na mě. Celá zrudla a odvrátila zrak na druhou stranu. To si ale všimla, že na ní kouká celá třída, včetně učitele.
,,Pardon." Stoupla si a uklonila se. Pak si sedla na židli. Pokrčila a snažila se co nejvíce splývat s židlí. V tu chvíli jsem měl opravdu chuť se jí zasmát.
,,Jsi fakt idiot." Pověděl jsem, aniž bych se jí podíval do očí.
,,Co je na tom, že jsem si na chvíli schrupla?"
,,Chrápala si jak splašená..."
,,Bože můj.." Chytla se za vlasy s pohledem upřeným na lavici. Teď jsem se opravdu zasmál.
,,Co je?"
,,Nic nic."
,,Jestli chcete něco říct, řekněte to nahlas a celé třídě Parku Chanyeole." Napomenul mě učitel a ona se zlověstně zasmála. Karma.

Pohled Shin/

Odzvonilo na konec hodiny. Ostatní běhali po třídě nebo přebíhali k žákům do ostatních tříd. Chanyeol někam odešel, takže jsem zůstala sama v lavici a dívala se na ty rozesmáté obličeje okolo.

,,Hej, ty. Eeeh..."
,,Shin." Odpověděla jsem nějaké holce, která za mnou přišla.
,,Jo, Shin. Ty máš něco s Chanem?"
Překvapilo mě, jak šla rovnou k věci.
,,Ne."
,,Ale vypada to, že jo."
,,Takhle to opravdu není."
,,Samozřejmě, jak jsem mohla být tak hloupá a zeptat se, když to ani není možné. Chan by si nikdy nezačal s takovou zlatokopkou jako ty."
,,Co tě přivádí k názoru, že jsem zlatokopka?" V žilách se mi vařila krev. Jestli to takhle půjde dál, rozbrečím se na místě, (xDD) protože opravdu nejsem typ na hádky."
,,No přece ty, která pomalu nemá ani vindru se chce skamarádit s jedním z nejbohatších kluků Korei. Není to přece jasné, proč se s ním chceš tak moc kamarádíčkovat?"
Nic jsem neřekla. Ani jsem nemohla, kdybych totiž vydala sebemenší hlásku, vytryskly by mi slzy a udělala bych ze sebe největšího ukňouránka.
,,Nechtěla bys přestat?" Chan přišel a bouchl pěstí do stolu.
,,Takže ty té zlatokopce věříš?" Okolo nás se seběhla celá třída.
,,Proč by měla být zlatokopka, když vlastní dokonce i víc majetku než já?"
Všichni včetně mě jsme se zarazili. Co to právě řekl?
,,Co?" Ta holka se na mě nechápavě podívala. Chan mě popadl za ruku a řekl mi: ,,Promiň, nebudu tu probírat tvého tátu, ale tohle byla nutnost." Usmál se. Ale ne ironicky, jak to vždy dělal, byl to upřímný úsměv. Pak mě vyvedl za ruku ze třídy. Zastavili jsme se až na školním dvoře.

,,Děkuju."
,,V pohodě."
,,Kdyby jsi nepřišel, nevím, co bych právě teď dělala... Asi bych byla zmlácená na kaši." Nervózně jsem se usmála a podrbala se na krku, jak to občas dělal Hyuk.
,,To asi jo no." Bez výrazně odpověděl.
,,A.. jsi v pořádku?"
,,Proč bych nebyl?"
Ukázala jsem na pokrvený spánek.
,,V poho."
,,To je dobře." Věnovala jsem mu upřímný úsměv.
,,Proč se usmíváš?"
,,Jsem šťastná."
,,Měli bychom jít, za chvíli začíná hodina."

Konečně jste se dočkali u mě o trochu delší kapitoly.. xD Minule byl Hyuk za hodného, dneska to je Chan, he?❤ :'D
Omlouvám se za chyby a tak.