Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

8. Kapitola

Nastal čas koncertu. Celý včerejšek jsem zůstala zalezlá v posteli s vypnutým mozkem i mobilem. O tom dopisu už nechci víc přemýšlet.
Zatřásla jsem hlavou a plácla se přes tvář. Na to jsem celá rudá zaskučela bolestí. Někdy mi to opravdu nemyslí...
S Hyukem jsme před koncertem šli do naší oblíbené pětihvězdičkové restaurace. A tím samozřejmě myslím KFC. Čekala jsem rozpláclá na sedačce u velkého okna. Hyuk přišel s tácem plným grilovaných kuřecích... věcí. Bůhví, jestli to je vůbec kuře. Ale hlavní je, že nám to chutná.
Můj obličej se rozzářil jako maják. (Skvělý přirovnání, že?)

,,Tady madam." Přisedl si, což způsobilo tiché zavrzání kožené sedačky. Položil tác na stůl a položil svojí velkou pracku na mojí hlavu.
,,Co to děláš?"
,,Váhám, jestli riskovat svůj život, a rozcuchat ti vlasy.
,,Pořádně si to promysli, blbečku." Odstrčila jsem jeho ruku z mojí hlavy a s chutí se pustila do jídla.
,,Začínám se bát." Podrbal se s úsměvem na hlavě, přičemž se natahoval k jídlu.

~~~~~

,,Hyuku pohni! Přijdeme pozdě! To je to tvoje 'Ještě se stavíme na muffin, vždyť je času dost.' Většího magora jsem neviděla." Táhla jsem ho za ruku ve spěchu.
,,Stejně tam budeme čekat ještě tak 10 minut. To se stává furt, že se kapela zpozdí! Tak mě nech laskavě popadnout dech. Ještě ti tu vyklopim celodenní jídlo na nohy."
,,Prostě si pospěš." Odstoupila jsem trochu dál, opravdu nechci mít pozvracené nohy...

Otevřeli jsme velké dveře do podniku. Člověk by si myslel, že je to jedno velké feťácké doupě. Všude stály hloučky lidí, co čekaly na vystoupení. To bych do kapely mého bratra neřekla. S Hyukem jsme si stoupli ke zdi dál od lidí, aby byl dobrý rozhled.

,,Vidíš, já říkal, že ještě nezačali." Trochu mě popostrčil, čímž jsem omylem strčila do nějaké holky, která stála za mnou.
,,Co si do prdele myslíš, že děláš?" Dupla tím jejím obřím podpatkem do země. Zírala jsem na ní jako na svatý obrázek, nevěděla jsem, co říct. Hyuk si ale stoupl přede mě.
,,To byla moje chyba, promiň." Opět se podrbal na hlavě, jako pokaždé, když něco vyvede. Ta holka našpulila rty.
,,Ále, to je v pořádku." Nenápadně si shrnula dolů tričko, takže její prsa se vyvalila do prostoru. (XDDD)
Nevím co mě to popadlo, protože jsem chytla Hyuka za ruku a řekla:
,,Miláčku, za chvíli to začne!" Hyuk se na mě nechápavě otočil. Ta kozatka se urazila a odešla. Hyuk se začal smát.
,,Díky." Dostal záchvat smíchu a obejmul mě. Já se jen zazubila a ukázala obě dvě řady zubů. Shin, ty jsi dement.

Uvaděč přivítal hosty a uvedl kapelu na pódium. Všichni, včetně mě, začali tleskat.
Rozezněla se jejich první písnička. Byla docela chytlavá, všichni se pohupovali do rytmu a pískali. Z mého bratra se ještě může stát hvězda!
Postupně jsem dokázala rozeznat rysy mého bratra. Ale ostatní jsem nedokázala. Byli moc daleko, a byla vcelku tma, svítilo jen pár reflektorů.

Po dalších několika písničkách vystoupení skončilo. Lidé se odebírali domů, ale já a Hyuk jsme počkali, až bratr a jeho kapela přijdou ze šatny.
Konečně přišli a já se mu vrhla do náruče.

,,Oppa! Přímo jste váleli!" Bratr mi obětí opětoval a dal mi pusu do vlasů.
,,Byli jsme dokonalí!" Jeon (bratrovo jméno) nahodil ironicky namyšlený tón. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Usmívala jsem se na zbylé dva členy kapely. Ale jeden chyběl.
,,Nebyli jste čtyři?"
,,Jo, Chan je ještě v šatně, za chvíli přijde."

Počkat.
Cože.
Chan?
Myslí tím...
Ne, to nemůže...
Není to prakticky možné.

Otevřely se dveře od šatny. Vystoupila vysoká štíhlá postava s rozcuchanými vlasy. Než jsem poznala, o koho vlastně šlo, se postava vynořila ze tmy a šla směrem k nám.

,,Páni. Myško, ty ses přišla podívat na náš koncert? Vypadá to, že beze mě nemůžeš vydržet ani minutu, co?" Jeho arogantní úsměv mě bodal do očí.
Nemohla jsem se pohnout. Jako bych se proměnila v sochu. Ani jsem nevěděla, jak se tváří Hyuk. Jeon zakročil.
,,Cože? Vy se znáte?" Rozhostilo se úplné ticho. Naštěstí jsem se stihla v čas vzpamatovat.
,,Jo. Ale není to nikdo důležitý. Myslím, že už s Hyukem půjdeme."
,,Počkej, Myško. Jeon je tvůj brácha? Wow, svět je celkem malej." Kvůli tomu, co jsem řekla se zatvářil dotčeně.
,,Shin počkej, není to přece skvělé, že se znáte? Zvem tebe a Hyuka na pivo, co říkáte?" Jeon se ke mně nahnul, protože jsem oproti němu trpaslík. ,,Samozřejmě ty a Hyuk budete pít maximálně tak džus. Protože vám je jenom 18 a 19." Bratr se rozesmál na celé kolo.
,,Chanyeolovi taky není ještě 21." Odvětila jsem chladně.
,,To sice jo, ale mně by doma nikdo nedal domácí vězení." Chanyeol hodil ledabylou narážku na mě a Hyuka. Hyuk se konečně vzpamatoval. Nenáviděl Chanyeola, už si ani nepamatuji, jak dlouho.
,,Shin, pojďme. Bude sranda." Zarazila jsem se nad tím, co právě Hyuk řekl. Pak mi pošeptal do ucha, že jestli si něco zkusí, tak mu, cituji: rozjebe hlavu o sklo.
Aishhh! Co se to s vámi děje, lidi?!

Tady to ukončím ❤
Příští část dopíšu, co se tam stane. XDD Tohle je moje nejdelší kapitola.. fuuuha :D
Mějte se hezky byee