Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

10. Kapitola

Pomalu jsem od sebe odlepila víčka, abych se rozhlédla po pokoji. Těsně vedle postele byly pohozené moje tenisky a bunda.
,,Aish! Jak jsem se dostala domů?" Popadala jsem se za mou bolavou hlavu. Mám to všechno strašně rozmazané..

Dokázala jsem se dobelhat do kuchyně, kde jsem si do skleničky nalila vychlazenou vodu z lednice. Při pití té dokonale chladící tekutiny jsem se posadila na postel. Sklenici jsem položila na noční stolek. Odemkla jsem svůj mobil, čímž mě zaštípalo ve spáncích. Měla bych si snížit jas...
V liště na mě blikaly 2 nepřijaté hovory a SMS od bratra. Podívala jsem se na čas.

10:14

.....

Škola....

Jdu pozdě...

Začala jsem ječet sprostá slova snad ve všech jazycích. Opravdu na mě nebyl hezký pohled.
Koho to byl nápad jít pít, když je další den škola?!

Za deset minut jsem byla plně připravená utíkat do školy. Nebo aspoň tak, že jsem se jakžtakž učesala a umyla zuby. Ale stále jsem měla hnusné kruhy pod očima a vyzařovala ze mě únava a stres.

,,Moc se omlouvám! Já.. zaspala." Uklonila jsem se a s pohledem upřeným k zemi jsem zalezla do své lavice. Všichni na mě vrhali nevěřícné pohledy.
,,Chtěl jsem být naštvaný, ale nejde to, když jste přišla pozdě poprvé za tento školní rok. Narozdíl od jiných vidím, že toho opravdu litujete. Ať se to příště neopakuje." Učitel se posadil do své židle za katedrou. Naštěstí, u učitelů jsem vcelku oblíbená.
Z tašky jsem vytáhla snad několik století starý notebook. Jsem ráda, že aspoň nějaký mám. Byla jsem připravená si pečlivě zapisovat učitelův výklad do notebooku, ale následně jsem hlavu položila na lavici a upadla do bezesného spánku.

~~~~~

,,Pampeliško!" Zařval Hyuk přes celou jídelnu a rozeběhl se ke mně. ,,Jsi v pohodě? Včera to bylo asi trochu drsný, že? Došla si domů v pohodě?"
,,Popravdě, ani nevím, jak jsem se dostala domů."
,,Jeon řekl tomu magorovi, aby tě doprovodil. Chtěl jsem jít místo něj, ale Jeon mě nenechal. Doufám, že na tebe nic nezkoušel. Přece jenom máme za sebou naše první, a rozhodně ne poslední rande!" Jeho ukazováčkem mě dloubl do ramene.
,,Nevím, mám to celé rozmazané," s povzdechnutím jsem se posadila i s tácem ke stolu. ,,Ale nemyslím si, že by mohl být až takový." Popravdě ani nevím, proč v něm vidím něco dobrého. Ten kluk je zlo samo o sobě.
Hyuk si povzdechl a pustil se do jídla. O tom rande jsem ani necekla. Bylo mi tak nějak.. Zvláštně.

Zbytek dne jsem přemýšlela o všech věcech, co se za poslední dobu udály.
Měla bych tátovi odepsat? Měl by se k nám po tom všem vrátit? I když je pravda, že odešel, aby se pak mohl vrátit a zajistit nás. Ale ty tři roky jsme kvůli němu žili v příšerných podmínkách. Jen tak si odešel. Bez rozloučení. Jediné, co tu po sobě nechal, byl dopis s omluvou.
A taky ta věc s Hyukem. Opravdu mě tu jen tak nechá samotnou? Jak to tu bez něho zvládnu? Po tváři mi bez přestání ztékaly slzy. Sedla jsem si na nejbližší lavičku a položila si tvář do dlaní.
Dobře. Udělám to. Odepíšu mu. Jen ještě nevím, co. Nemůžu tam přece napsat první nesmysl, co mě napadne.

Opřela jsem se o opěradlo lavičky a zasněně koukala do nebe. Koutkem oka jsem zahlédla vysokou postavu, co okolo mě prošla. Nevšímala si mě a koukala do mobilu. Chanyeol. Měla bych ho zastavit, a poděkovat mu? Sebrala jsem všechny zbytky odvahy a popoběhla k němu.

,,Hej." Zatáhla jsem ho za rukáv mikiny, aby zastavil. On sebou škubl a vyjekl.
,,Co si myslíš, že děláš? Proč mě takhle lekáš?" Naštvaně si mě sjel pohledem. ,,Chováš se jako malé dítě, i když nepiješ."
,,Chci ti poděkovat."
,,Za co?"
,,Hyuk mi řekl, že si mě včera odvedl domů. Takže ti děkuju, že si se o mě postaral."

Pohled Chanyeola/

Takže ona si z toho nic nepamatuje? Ani na tu pusu, co jsem jí dal do vlasů? Ani to, že mi málem pozvracela nohy?

,,V pohodě." Lhostejně jsem pohodil rameny. Ona mě chytla za ruku a podívala se mi do očí. Cítil jsem, jak mě zase popadá červeň.
,,Stalo se včera snad něco?"
,,Ty si nic nepamatuješ?"
,,Mám to všechno rozmazané. Proč si červený jak rajče? Jsi nemocný?" Stoupla si na špičky a položila svou dlaň na mé čelo. Rychle jsem ji přes tu ruku plácl.
,,Jau! Co to děláš?!" Hladila se po načervenalé ruce.
,,Takže ty si nepamatuješ, že si mi málem pozvracela nohy?" Vystavěla mě nepříjemné situaci, takže proč nemůžu já? To ale popadla červeň i ji.
,,Co?! Bože můj, tak trapné! Omlouvám se!" Uklonila se a hodila nohy na ramena. Chtěl jsem jí zastavit a říct, že je to v pořádku, že se nic nestalo. Ale také jsem jí chtěl říct, že je to neskutečný idiot. Ještě to nemám pořádně srovnané.

Pohled Shin/

Takovej trapas!
Práskla jsem za sebou dveřmi. Shin, co jsi to zase vyvedla? Jen tak málem pozvracíš největšího tyrana na škole? Shin ty nejsi normální. Už nikdy se nedotknu alkoholu!

~~~~~

Milý otče, to jsem já, Shin.
Ah bože ne! To zní jako bych psala dopis na rozloučenou. Rychle jsem SMS smazala.
Po několika minutách přemýšlení, co bych měla napsat mě něco napadlo. Nechci, aby jsme si to všechno vyříkávali přes SMSky nebo dopisy.
Sejděme se. -Shin

Po pár chvílích strávených klepáním tužkou do stolu mi přišla zpráva. Zkousla jsem si spodní ret. Zaplavil mě stres. Natáhla jsem ruku, abych si vzala mobil a odemkla ho.

Pan Hyun si udělá čas zítra ve 4 odpoledne. Prosíme, aby jste se dostavila na čas na tuto adresu.
*Random seoulská adresa ok*
-Zástupkyně ředitele společnosti.

Rozbušilo se mi srdce. Otec se rozhodně za tu dobu změnil. Dokonce má i lidi na to, aby mu napsali SMS o pár řádcích. Co když to nebude ten usměvavý a milý otec, kterého jsem znala před třemi lety?

Vím, vím. Je to trochu odfláknuté. Ale píšu to na podruhé, protože to první se mi smazalo. A určitě si dokážete představit, jak hnusně kurevskej pocit to je. xDDDD Ale doufám, že se Vám kapitola líbila. Byeee