Srdci neporučíš

3.Kapitola

Ráno jsem se vzbudila sama od sebe a ještě k tomu docela brzo, což jsou dva zázraky najednou.
No opravdu, pokud nemám nastavený budík tak se obvykle budím kolem desáté.
Pche prý ranní ptáče dál doskáče... To určitě, počítám, že už v šest budu chtít jít spát, protože jsem spala jen do pěti! A ano je to pro mě hrozné.

Chvíli jsem jen tak ležela v posteli a představovala si jakou reakci bude mít Brian až se dozví, že se s ním bavím. Možná ho to přestane bavit a pošle mě někam. No stejnak  by se nic nezměnilo. Byla bych jako vždy sama.
Dost!  Okřiklo mě moje svědomí.
Nesmím takhle myslet, takže úsměv!

Šla jsem si udělat snídani. Poté jsem se šla ještě chvíli dívat na televizi a když bylo sedm tak jsem utíkala ke skříni.

Když jsem byla přichystaná mohla jsem vyrazit.

Šla jsem docela rychle. Nevím proč, ale nejspíš jsem byla moc natěšená i když moje nervozita stále stoupala. Jakmile jsem byla uvnitř skoly, na nic jsem nečekala a utíkala jsem do třídy.

Skoro nikdo tam nebyl, ale hlavní je, že tam byl Brian.

Rozběhla jsem se za ním.

,,Ahoj!" Usmála jsem se na něho.

Brian se na mě zaraženě podíval.
Chvíli se jen tak díval.

,,Ahoj. Já jsem myslel, že se semnou nebavíš.. " Řekl a sklopil pohled.

,,Promiň. Měl si pravdu. Neměla jsem žádné právo se takhle k tobě chovat. Takže přátelé?" Najednou se moje srdce zbláznilo. Tlučelo jako o závod. Nevěděla jsem, proč. Najednou se mi zatočila hlava a já se skácela na zem. Naštěstí Brian rychle zareagoval a tak jsem mu dopadla do náručí.

V tu chvíli začalo i zvonit a do třídy vešla učitelka. Při pohledu na mě se lekla.

,,Co se stalo?!" Křikla.

,,Nevím. Amy se skacela na zem."
Tohle bylo poslední co jsem slyšela. Poté mě pohltila tma, která snad neměla konec.

***

,,Amy! No tak, probuď se!"
Slyšela jsem tlumené hlasy.

S námahou jsem otevřela oči. Byla jsem nejspíš na ošetřovně u nás ve škole.

,,Co se stalo?" Zeptala jsem se a pokusila se pomalu sednout.

První koho jsem uviděla byla zdravotní sestra a poté i Briana.

,,Omdlela si." Řekla zdravotní sestra.

,,Ale proč?"

,,Tak příčina může být jakákoliv. Nedostatek vody či jídla. Nízký tlak nebo stres, únava, tréma a strach." Usmála se na mě.

,,Už je to ale v pořádku, akorát bych tě pro dnešek nechala doma, takže jsem už zavolala rodičům a do půl hodiny by měli být tady. Tedy bych poprosila ještě Briana aby tě tam odvedl a poté se už může vrátit do hodiny. Tuhle hodinu má ode mě omluvenou. Takže Amy dnes ležet a hlavně hodně pít!" Mrkla na mě a poté odešla.

Brian se na mě usmál. Přiblížil se ke mě a...  Vzal mě do náručí?

,,Briane pusť mě! Jsem těžká!" Výkřikla jsem se smíchem.

,,Tak jestli ty si těžká, tak já jsem Voldemort."

,,Nech toho a polož mě."

,,To určitě. Aby si zase omdlela? Nene!" Zavrtěl hlavou.

,,Ty si blb!" Zasmála jsem se.

,,To nejspíš jo, ale krásný blb!" Řekl a povýšeně se zavařil.