Srdci neporučíš

9.Kapitola

Takže...  Tuhle kapitolu věnuji milé StasaaBookLover které jsem moc vděčná za její podporu! Děkuji ti za veškerá vote a hlavně za tu podporu!! Doufám, že se ti kapitola bude líbit! ❤

Mým tělem, jakoby prošel elektrický kopanec. Bavili se snad o Brianovi? A jestli ano, proč si to zasloužil? Chvíli jsem jen tak nevnímala okolní svět. Až přišla učitelka, tak jsem začala trochu vnímat. Neušlo mi ale, jak se na mě kluci dívají. Nebyly to ty pohledy, které by tě nejraději zabili. Spíše pohledy, které se chtějí něco dozvědět.

Snažila jsem se to ignorovat, ale nějak to nešlo.

Dneska mi nikdo nic neřekl. Všichni si něco šeptali a dívali se na mě jako na zjevení.

Co se to tady sakra děje?

Tento den ve škole byl pro mě dlouhý. Konečně jsem však uslyšela zvonění, které mi řeklo, že můžu konečně jít. Utíkala jsem domů jako o život. Jakmile jsem byla doma, utekla jsem na zahradu, kde seděl už Arný. I když mě poznal teprve dnes, už běžel zamnou a začal mi olizovat tvář. Sedla jsem si na trávu a mazlila se s ním. Bylo mi hrozně. Měla jsem pocit, že jsem udělala něco špatně.  Chtěla jsem vidět Briana ale taky jsem se bála toho, co tají. Pokud se o něm bavili, něco určitě musí tajit.

Byla jsem, však rozhodnuta zjisti, o co tady jde. Vzala jsem Arnýho na vodítko a vyšla jsem ze zahrady na ulici. Vydala jsem se směrem k Brianovi.

Jakmile jsem zazvonila, u dveří se objevil Brian. Jeho překvapený výraz hned vystřídal úsměv, hned poté mě silně obejmul a poté sklouzl pohledem na Arnýho.

,,Ten je krásný!" Usmál se a klekl si k němu.

Pousmála jsem se a sedla si na patník. Brian udělal to samé. Chvíli pobaveně sledoval Arnýho, který právě naháněl svůj ocas.
No potom se otočil na mě a mě se tak naskytl pohled na usměvavého a atraktivního kluka. Počkat atraktivního?  Ne Amy. Kvůli tomuhle tady nejsi!

,,Jak ti je?" Začala jsem zvolna.

,,Ale jo fajn. Zítra bych měl jít už do školy." Usmál se.

,,Aha a jinak všechno v pohodě?"

,,Ano. Eh proč?"

,,Jen tak." nervózně jsem se usmála a podívala se na Arnyho.

,,Děje se snad něco o čem bych měl vědět?"

,,Nemyslím si." Mrkla jsem na něho.

Dlouhou dobu jsme oba dva mlčeli no potom mi to, však nedalo.

,,Opravdu nevíš, kdo tě napadl?"

Cukl sebou, ale mlčel.

Chvíli na mě zíral, ale pak mě vzal za ruku.

,,Ne Amy."

Nevěřila jsem mu to, ale nechala jsem to tak. Podívala jsem se na svou ruku, kterou Brian pevně svíral. Pousmála jsem se a podívala se mu do očí.

On se sice na mě nedíval, protože opět sledoval a druhou rukou hladil Arnýho.
Ale to mi bylo jedno. Věděla jsem, že něco tají. Ničilo mě to, ale když mi to nechce říct má nějaký asi důvod. Byla jsem rozhodnuta. Hold to musím zjistit sama.

Brian se na mě otočil, a když uviděl, že se na něho dívám, zašklebil se.

,,To jsem tak krásný, že na mě tak civíš?" Zasmál se.

Cítila jsem, jak mi do tváře začíná proudit krev. Okamžitě jsem skolopila pohled aby to neviděl.

,,Samozřejmě!" Nervózně jsem se zasmála.