Srdci neporučíš

17.Kapitola

Jakmile jsem došla domů začali se mě vyptávat rodiče. Řekla jsem jim vše a potom si šla lehnout. Vzala jsem si mobil, našla číslo na Briana a zavolala mu.

,,Ahoj princezno." Ozvalo se z mobilu.

,,Neříkej mi tak." Křikla jsem, avšak uvnitř mě to zahřálo.

,,Dobře, dobře princezno. Jak ses měla?" Ignorovala jsem oslavení.

,,Celkem fajn. Seznámila jsem se tam s holkama a musím ti říct, že ti kluci jsou k sežrání." Provokovala jsem ho.

,,Aha-" Řekl rozpačitě a nervózně. 

,,Dělám si srandu Briane. Jsou hezcí ale nezajímají mě, protože-" Zasekla jsem se. Mám to vůbec říct?

,,Protože?"

,,Protože..  mě zajímáš pouze ty." Začervenala jsem se a byla jsem hodně ráda, že mě nevidí. Nesnáším totiž, když mě vidí se červenat.

,,To ty mě taky." Usmála jsem se a zabořila si hlavu do polštáře.

,,Máš teď čas?"

,,Jo, no tak půl hodiny. Potom se na něco musím podívat do školy."

,,Dobře za pět minut jsem u tebe." Po tomhle zaznělo pípnutí, které značilo, že mi to típnul.

Nevadilo mi to, protože jsem byla zvyknutá. Někdy jen tak přišel i bez ohlášení. Třeba jen na půl hodinu.

Šla jsem se obout a hned poté jsem uslyšela zvonek. Otevřela jsem, vyšla před dveře a objala ho.

Chytl mě silně a vypadalo to, že mě nehodlá pustit. Heh. Popravdě by mi to nevadilo.  Nakonec mě však pustil. Šly jsme si sednou nedaleko mého domu.

,,Není ti zima?"

,,Ani ne." Usmála jsem se a pozorovala jeho nervózní výraz.

,,Briane co se děje ?"

,,Co ? Nic. Co by se mělo dít," Vyhrkl ze sebe tak rychle, že jsem mu s těží rozumněla

,,Já nevím. Takhle nervózní si byl naposled, když jsme byly poprvé venku a tak."

,,Um.. Jak bych ti to řekl.."

,,Začínáš mě děsit."

,,Neboj."¨

,,Tak co se děje ?"

,,To ti nemůžu říct.",

,,Proč?"

,,Protože je to tajemství a kdybych ti to řekl tak by se to všechno zkazilo."

,,Dobře teď už jsem na sto procent vyděšená." Zasmála jsem se.

Chvíli jsme si jen tak povídali dokud jsem nemusela domů.

Doma jsem si udělala všechny potřebné věci, nechala podepsat nějaké papíry a měla jsem volno. Rozhodla jsem se, že si tento večer udělám takový pohodový. Napustila jsem si teplou vanu, do které jsem přidala pěnu s vůní vanilky, kterou naprosto zbožňuji. Kolem vany jsem dala svíčky a sebou jsem si vzala časopis. Minimálně hodinu jsem četla a poslouchala písničky. Avšak po hodině začala voda chladnout a tak jsem vylezla. Usušila jsem si vlasy a zalezla s knihou do postele. Četla jsem si tak do jedenácti, ale poté mě přemohl spánek a já tak spadla do říše snů.

...

Jakmile se pokojem rozlehl zvuk budíku, který odjakživa nesnáším, vstala jsem. Šla jsem se opláchnout studenou vodou a rychle dolů do  kuchyně na snídani. Vzala jsem si vánočku a uvařila si kávu. Po rychlé snídani jsem se šla připravit a za chvíli jsem už stála na zastávce a čekala na autobus do školy.