Srdci neporučíš

7.Kapitola

Takže...  Tuhle kapitolu bych ráda věnovala milé MarketKucerova2002 za krásné komentáře a vote..  ❤ Doufám, že se bude líbit :)
Děkuji! ❤

Deka, rozprostřena uprostřed ne moc velké louky, která je obklíčena listnatými, ale i jehličnatými stromy. V dálce pozůstatky starého hradu, který v mém těle probouzí pocit štěstí.
Všude červené balónky, jenž nesou název: Amy! Na louce květy růží, které tam někdo hezky přichystal.

Z pohledu na toto se mi srdce rozbušilo a já začala pomalu, ale jistě brečet. Avšak byly to slzy štěstí a ne smutku.

,,Briane.. " Vydechla jsem, aniž bych se na něho podívala.

Stále jsem totiž svůj pohled měla na místě, které bylo jednoduše nádherné.

Cítila jsem jeho intenzivní pohled na mých zádech. Proto jsem se k němu otočila a se slzami v očích jsem ho silně obejmula.

,,Děkuji!" Šeptla jsem mu do jeho hrudi.

,,Nemáš zač, Amy!" Usmál se a taktéž mě silně obejmul.

Po chvíli jsem ucítila jak mě pomalu pouští a někam odchází. Nedošel však moc daleko.
Něco vzal z poza stromu a už šel nazpět.

Za zády nesl proutěný košík.

Onen předmět položil na deku a on sám se na ní posadil. Já jsem udělala totéž.

Z košíku začal vyndávat různé pochutiny. Od různých bonbonů přichystaných v miskách až po ovoce či zeleninu.

Také vytáhl dvě skleněné misky, do nichž dal jahody a na ně šlehačku. Poté mi dal jednu misku do ruky a s jiskřičkami v očích se sám pustil do jídla.

Jahody se šlehačkou jsem už dlouho neměla a tak jsem si vychutnávala každé sousto.

,,Chutná?"

,,Chutná!" Usmála jsem se na něho.

,,Zahrajeme si hru?" Zeptal se z ničeho nic Brian.

,,Jakou?"

,,Když najdeš jeden dárek, který jsem tady schoval, tak ti splním jakékoliv přání!" Mrkl na mě.

,,To je dětinské." Vyplázla jsem provokativně jazyk.

,,Není! A teď šup! Hledej!" Zakřenil se.

Zvedla jsem se a začala se dívat na všechny strany.

Skoro půl hodinu mi trvalo, než jsem celé místo obešla, avšak vracela jsem se bez úspěchu.

,,To nejde najít!" Vzdychla jsem, když jsem si sedla.

,,Já to vidím."

,,Protože víš kde to je!" Zašklebila jsem se.

,,Dobře já ti pomůžu. Je to na stromě, naproti nám." Podívala jsem se tím směrem, ale nic jsem neviděla. Nedůvěřivě jsem se na něho podívala, ale přesto vstala a šla asi k pěti stromům. Pořádně jsem se na ně podívala, když v tom jsem uviděla, jak se za malou větvičkou něco blyští.

Odsunula jsem ji a uviděla stříbrný náhrdelník s mým jménem.

Uchopila jsem ho do ruky a pořádně si ho prohlédla.

Jakmile jsem tak udělala, otočila jsem se a rozeběhla jsem se k Brianovi, kde jsem ho obejmula tak, že jsem ho povalila na zem.

,,Děkuji! Víš, že si to ale nemusel!"

,,Vím, ale já jsem chtěl." Mrkl na mě, když už seděl a oprašoval si z trička trávu.

Usmála jsem se na něho a on udělal totéž.

Ještě dlouhou dobu jsme tam tak seděli, pojídali a popíjeli NEALKOHOLICKÉ pití a hlavně si hodně povídali o všem možném.

Bylo mi s ním strašně moc dobře, až mi bylo líto, když slunce začalo padat dolů. Avšak na druhou stranu to bylo strašně hezké pozorovat, jak slunce zapadá a dělá k troskám z hradu krásné pozadí plné barev.

Poté jak slunce zapadlo, jsme vše sbalili do košíku a pomalu se vydali domů. Brian šel semnou mě doprovodit.

,,Moc ti děkuji za dnešek." Usmála jsem se na něho, když jsme se ještě posadili před domem na lavičku.

,,Nemáš zač! Pro mě to byl nejlepší den v životě." Také se usmál.

,,No tak já už asi půjdu." Řekla jsem po chvíli ticha.

,,Ještě jednou moc děkuji!" Usmála jsem se.

,,Ještě jednou nemáš zač." Zasmál se.

,,Hm.. tak ahoj a dobrou."

,,Dobrou Amy."

,,Amy." Křikl na mě ještě, když jsem vytahovala klíče.

Otočila jsem se a uviděla Briana jak je u mě nebezpečně blízko.

,,Ano?" Šeptla jsem.

Najednou se ke mě naklonil a přiložil své rty na ty mé. Mírně s nimi začal pohybovat, až z toho vypukl krásný a dlouhý polibek. V mém těle mezitím propukla válka. V podbřišku jsem cítila ne tisíce, ale miliony motýlků. Mým tělem jakoby projel elektrický proud. V ten moment jsem se cítila silná. Aktivně jsem se do polibku připojila, avšak netrvalo to dlouho a došel nám vzduch.

Sladce se na mě usmál, naposledy se na mě podíval.

,,Dobrou noc a krásné sny!" S tímto odešel.

Já jsem tam ještě asi pět minut bez pohybu stála. Moje tělo se mezi tím pomalu, ale jistě uklidňovalo. Ruce se mi třepali, ale i tak mi na tváři pohrával něžný úsměv. Nerada to přiznávám, ale tohle byl můj první opravdoví polibek. Ano. Pár pus bylo, ale tohle ještě ne.

Najednou jsem k Brianovi cítila něco jiného. Nejsem si jista co. A taky si nejsem jista tím, že to je láska. Avšak vím, že se pocity k němu se změnili.

Se smíšenými pocity jsem spěchala do svého pokoje. Rodiče jsem pozdravila jednoduchým ahoj. Jakmile jsem byla v pokoji, zalezla jsem si do své měkké postele a jen tak se dívala z okna na hvězdy. Mezi tím jsem přemýšlela o dnešku. V duchu jsem si přehrávala celý dnešek.  Všechny zážitky, pocity, konverzace a nakonec ten polibek. Jen, když jsem na něho myslela, jsem opět cítila hejno motýlků v mém břiše.

Asi do půlnoci jsem se dívala na hvězdy, poté jsem však šla vstříc snům.

Ráno

Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Ale musela jsem, protože byla opět škola. Popravdě jsem se bála. Nevěděla jsem jak se chovat v jeho přítomnosti. Stále jsem tím byla zaskočená.

Vstala jsem kolem půl sedmé. Nasnídala a upravila jsem se.  Připravila jsem si všechny věci a do půl hodiny jsem byla hotová. Samozřejmě jsem nezapomněla na náhrdelník od Briana. Zapnula jsem si televizi a chvíli jsem jen tak na ni čučela, vůbec jsem ale televizi nevnímala. Moje mysl si opět našla Briana. Moje ruce se třásli strachem, avšak jakmile jsem uviděla, že je půl osmé a že bych už měla jít, třásla jsem se celá.

Nakonec jsem se odhodlala a vyšla ven. Jakmile jsem došla před třídu tak jsem se zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Avšak Brian tam nebyl...

Takžeeee je tady nová kapitola ve které se konečně (aspoň doufám :D) stalo něco zajímavého! Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu ráda za každý komentář či vote! Nebojte se napsat i tu slušnou kritiku a rady, co bych mohla zlepšit! :) Takže.. Omlouvám se za veškeré chyby! Příští kapitola by už měla vyjít pořádku v sobotu. Chci vám jen říct, že se s kapitolami vracíme do starých kolejí kvůli škole, takže každou sobotu.. Jinak děkuji moc za skvělé ohlasy, veškeré vote či jenom vievs.. :) Mám vás ráda!

Tak ahojte u další kapitoly!