Srdci neporučíš

18.Kapitola

Ráno jsem vstala opravdu brzy a mé pokusy usnout se nezdařily,  tak jsem si šla uvařit ovocný čaj. Jakmile byl hotový sedla jsem si do křesla, hodila přes sebe deku a dala si do uší sluchátka. Poslouchala jsem dobrou hodinu mé nejoblíbejnější písně, dokud máma dovnitř nepustila Árnýho.  Pomazlila jsem se s ním a vydala se s ním na krátkou procházku do parku. Chtěla jsem se podívat, jestli jsou tam ještě ty světla, ale kupodivu tam nic nebylo. Dokonce ani růže. Musela jsem se usmát, když jsem si vzpomněla na včerejší den. Na ty růže, světla, zákusky a nakonec ten polibek. Bylo to jako v nějakém romantickém filmu, akorát s rozdílem, že tohle byla realita na film. 

Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je čas jít domů a nachystat se do školy. Vzala jsem si věci a po rozloučení s Árným jsem vyrazila na autobus. Nemusela jsem čekat skoro ani dvě minuty, když jsem zahlídla přijíždějící autobus v zatáčce. Nastoupila jsem a dala si opět do uší sluchátka. Po pár minutách autobus zastavil a já tak mohla jít do školy, kde jsem se těšila na holky. Chtěla jsem ji všechno říct. Nikdy bych neřekla, že se takhle někomu budu svěřovat, ale konečně po dlouhé době jsem měla někoho komu jsem, aspoň doufám mohla věřit. 

,,To je sladké." Zapištěla Alex, když jsem jim vše řekla.

Mell s Nataly jen souhlasně přikyvovaly.

,,Vypadá to jakoby jste z toho byly víc nadšené, než já." Zasmála jsem.

,,No to taky jsme! Takže spolu chodíte?" Zeptala se zvědavě Mell.

,,No.. Já nevím." 

,,Amy! To mi ani neříkej! Vy jste se o tomhle ještě nebavili? Bože, Amy!" Křikla na mě Nataly.

,,Ale já nevím jak začít!"

,,Achjoo.. Ty jsi ale případ." Zasmála se Mell.

,,No jo, ale co teď uděláme ?" Zeptala se Alex.

,,Jak to myslíš?" Nechápavě jsem se na ni podívala.

,,No, když to neuděláš ty, tak budeme muset my." Mrkla na mě a obě holky znovu souhlasily.

,,Ne! Ne! Ne! To v žádném případě! Já to vyřeším sama.." Vykřikla jsem možná trošku hlasitěji, než jsem chtěla. No asi víc, protože se na mě polovina třídy otočila.

,,Dobře, dobře Amy. Hlavně nekřič." Uculila se na mě Mell

,,Ale pokud do neděle nebudete spolu, tak se o to postarámé my!" Řekla rázně Alex a mě nezbývalo nic jiného, než žačít vymýšlet zbůsob, jak mu to říct. Myslím, že mě čekají perné dny a noci.

Po tomhle rozhovoru začala hodina a vzhledem k tomu, že nám dvě hodiny odpadly, končily jsme o půl druhé.

,,Amy!" Uslyšela jsem někoho za mnou, jak na mě křičí. Otočila jsem se a spatřila Daniela, který běží přímo ke mně.

,,Ahoj." Řekl udýchaně.

,,Ahoj." Zasmála jsem se. ,,Nemusel si tak hnát."

,,Musel. Co kdyby si mi utekla ?" 

,,To bych neudělala."

,,No.. Víš jen jsem si tak říkal, nezašla by si na kávu nebo čaj?"

,,No. Proč ne ?" Usmála jsem se.

,,Super! Znám jednu kavárnu kousek odtud. Májí tam stašně dobré kafe a vybrat si můžeš hned z několika druhů." Mrkl na mě.

,,Tak to je fajn! Miluju kávu!" Zasmála jsem se.

Šli jsme opravdu jen krátkou dobu.

Sedli jsme si ke stolu pro dva a objednali si dvě kávy.

,,O čem jste se bavily? Myslím s Mell a tak. Vypadalo to jako nějaká vážná diskuze."

,,Heh. Podle nich byla vážná.No.. To víš. Holčičí problémy a tak." Zasmála jsem se.

,,Sakra. Promiň, nic mi do toho není."

,,Ne v pohodě. Mě to nevadí." Usmála jsem se a poděkovala jsem mladé slečně, která nám donesla kávy.

Potom co jsme dopily oba kávu, šel mě doprovodit na autobus, který měl jet za pár minut. Sám však nenastoupil, protože si musel ještě něco zařídit.

Musím říct, že to je vážně milý kluk. Zamávala jsem mu z autobusu, vytáhla mobila našla číslo Briana. Musím teď, jinak se už neodvážím.

Čekala jsem snad jen pět sekund, dokud to Brian nezvedl.

,,Ahoj Briane."

,,Ahoja, co potřebuješ?"

,,Já jen. Nemáš dneska na chvilku čas? Potřebovala bych s tebou mluvit."

,,Jo měl bych, ale až tak za hodinku nevadí?" 

,,Vůbec ne. Stejně ještě jedu autobusem."

,,Dobře tak za hodinu v parku ?"

,,Dobře. Měj se."

,,Pa."

Ukončila jsem hovor a zadívala se na mou tapetu, kterou jsem měla na mobilu. 

Byla jsem tam já s Brianem. Ten den si pamatuju.

On mě vzal k sobě domů na oběd a potom jsme šli na zámek, kde se pořádala výstava. Nakonec jsme skončily opět u něho doma, kde jsem zůstala na večeři.

Byl to úžasný den.
Cesta utíkala rychle a tak jsem  zanedlouho už stála u dveří našeho domu a horlivě hledala klíče. Po deseti minutacj jsem to vzdala s tím, že zkusím jestli někdo není doma, avšak bohužel.

Šla jsem tedy už rovnou do parku, kde jsem si sedla na jednu lavičku a čekala.
Vytáhla jsem si knihu a začla si číst. Po chvíli mě však vyrušilo jemné zatukani na rameno.

Otočila jsem se a uviděla Briana, jak si malý sáček s ledem drží u oka?  Proboha!

,,Briane? Co si dělal?" Výkřila jsem a prohlížela si jeho oko, které začínalo modrat.

,,Trochu jsem se nepohodl s Jackem."

,,Cože?!"

,,No měl debilní kecy, ale nakonec uznal, že není dobré si semnou zahrávat." Pousmál se.

,,No, ale to je jedno. Co si potřebovala?"

,,Um.. Já nevím jak začít."

,,Jde o ten včerejšek? Udělal jsem něco špatně?" vylekal se.

,,Ne. To vůbec ne!  Bylo to úžasné." Ujistila jsem  ho.

,,Dobře tak co?" Usmál se. Jeho oči hořely zvědavostí.

,,Je to docela těžké."

,,Amy. Teď mě poslouchej. Nemusíš se ničeho bát ano? Nevím čeho se bojíš, ale nemusíš se vůbec bát. Já ti přeci neuteču."

,,No dobře řeknu to jakoby jinak." Pousmála jsem se a hledala správné slova.

,,Tak jo-" Začala jsem.,,Nevím jak ti to říct. Hrozně se bojím, že prostě odejdeš a necháš mě tady, ale musím ti to říct."

Hlavně klid. Nadechla jsem se a pokračovala.

,,Já-já tě miluju." Podívala jsem se mu do očí, ale musela jsem je hned odvrátit, protože jsem se hodně styděla.

,,A to znamená?"

,,Pokud bys chtěl, tak."

,,Chtěl." Očividně věděl co tím myslím.

Hned poté si mě přitáhl k sobě, silně mě obejmul a políbil mě." V tu chvíli se semnou zatočil celý svět a já byla ráda, že sedím.

Tadá! :D Je tady nová kapitola!! Doufám, že se vám líbila a opravdu budu moc ráda, když mi napíšete komentář či dáte vote! 😊
Já vím... Fakt dlouho jsem nevydala kapitolu, ale blíží se vysvědčení a řeknu vám, že matika je vážně hrozná :'D
Jinak omluvte veškeré chyby! :/ tohle bude asi vše doufám že na další kapitolu nebude muset tak dlouho čekat budu se opravdu snažit :/ :) Tak ahojte ❤