Srdci neporučíš

Epilog

Bylo to jako sen. Ty pocity, myšlenky to všechno kolem mě bylo úžasné. Nechápala jsem vůbec nic, ale bylo to tak. Po několika měsících, zážitků, polibků a objetí jsem já chodila s někým koho nadevše miluju.
Opravdu se hodně věcí změnilo.

A najednou sedím s Brianem v restauraci a objednáváme si oběd. Už jsou to dva týdny co jsme spolu. Ano je to krátce, ale pro mě je to celá věčnost.

Kdyby mi někdo na začátku školního roku, kdy jsem viděla poprvé Briana řekl, že za pár měsíců budu s ním, vysmála bych se tomu. Popravdě tomu stále nemůžu nějak uvěřit.
Ale je to pravda.

,,Si v pohodě Amy?" Podíval se na mě zvědavím pohledem a chytl mě za ruku, kterou jsem měla položenou na stole.

,,Jo jsem. Jen jsem se zamyslela."
Usmála jsem se a stiskla o něco víc jeho ruku.

,,A nad čím moje princezna přemýšlí?"

,,Nad tím jak je to neuvěřitelné."

,,Co myslíš? " Zeptal se a nahodil svůj nechápavý pohled.

,,To že jsme tady. Tady jako pár."

,,Ale si ráda že? "

,,Samozřejmě. Jsem ta nejšťastnější holka zlato."

,,A já nejšťastnější kluk." Usmál se.

Po jídle jsme šli na nějaký kopec, ze kterého jde vidět na celé město.
Sedli jsme si na trávu a pozorovali jsme dění v městě pod námi.
Chodíváme tady docela často. Nejčastěji na západ slunce.

Za ty dva týdny se Brian rozhodl, přestoupit na mou školu. Byla jsem štěstím bez sebe, když jsem to zjistila. Popravdě jsem si to potají přála, takhle mu totiž můžu být blíž.

Jsem ráda za to všechno. Už se nemusím bát chodit do školy, kvůli klukům, protože má nová třída je bezvadná. Našla jsem si kamarádky, které jsou vždy při mě a mám úžasného kluka.

,,Dnes nějak moc přemýšlíš." Pousmál se Brian a přitáhl si mě k sobě.

,,To ano." Usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno.

Celou tu dobu jsme si povídali a smáli. Až ten čas opravdu rychle utekl a přišel západ slunce.

Dnes to bylo jiné než předtím. Nevím čím, ale přišlo mi to více romantické.

Postavili jsme se a společně se dívali na ten krásný pohled.
Brian mě obejmul kolem pasu a já se na něho pomalu otočila. Teď přišla ta chvíle, kdy snad po milionté spojíme naše rty, avšak mě to vždy přišlo jako poprvé.
Ten úžasný pocit exploze v mém břiše. Bylo to silné a vášnivé.

Když jsme skončili, přitáhl si mě opět do objetí.

Milovala jsem to. Vždy když mi bylo zle, byl u mě a za to jsem mu vděčná.

,,Miluji tě." Zašeptal mi do ucha

,,Já tebe taky." odpověděla jsem stejným způsobem a užívala si pocit bezpečí...

Takže.. Jak jste už nejspíš pochopili, tohle je konec. Omlouvám se, ale já jsem na ty konce prostě blbá :/ Doufam však, že se vám celý příběh líbil a budu moc ráda za komentář s vaším vyjádřením ❤ Ještě dnes by mělo vyjít poděkování takže se určitě podívejte :) Mám vás ráda ❤
A děkuju vám moc. ❤