Srdci neporučíš

13.Kapitola

Ráno mě probudily opět kapky deště, které nepříjemně bouchali do okna.  Bylo něco kolem deváté hodiny ráno a tak jsem se převlékla a pustila jsem Árnýho ven na zahradu. Teď na podzim už bývá večer zima a tak ho necháváme doma. Jakmile se vyvenčil, dala jsem mu nažrat a sama sobě jsem si udělala snídani. Vzala jsem dvě vajíčka, ze kterých jsem udělala smaženici. Mezi tím jsem si udělala ještě kakao se šlehačkou.

Ano. Vím, že tato kombinace není zrovna dobrá, ale od probuzení mám prostě chuť na kakao.

Snídani jsem si donesla k počítači a zajela na YouTube, kde jsem si našla nějaký film.

Nedodívala jsem se však dokonce, protože se vzbudila mamka a tak jsem jí šla pomoct s vařením oběda. Jakmile jsme měli z poloviny hotové, uslyšeli jsme zvonek.

Šla jsem otevřít, ale nejspíš jsem to neměla dělat.

,,Co tady chceš?!"

,,Chci si promluvit."

,,Nechoď za mnou! A nech mě být!" Křikla jsem a práskla dveřmi.

,,Brian?" Ozval se za mnou hlas mámy.

,,Jo."

,,Zlato je mi to líto."

,,Mě taky."

Řekla jsem a vrátila se nazpátek do kuchyně. Chvíli jsem jen tak stála a přemýšlela.

Vzpamatovala jsem se, až přišla máma a pohladila mě po zádech. Usmála jsem se na ni a pokračovala v práci.

Zanedlouho už byl oběd hotový a tak jsem šla za Árným a hrála jsem si sním, dokud nebyl čas na již zmiňované jídlo.

Po jídle jsem si četla a dívala se na filmy.
Den utekl docela rychle a já jsem už ležela v posteli a přemýšlela.
Moje myšlenky zapluly jako každou noc k Brianovi.

Stále to bolelo a řekla bych, že to bolí víc jak předtím.

Věděla jsem, že ho miluju. Moje srdce ho ke mě táhlo, ale můj mozek říkal jednoznačně Ne!
Že je to blb, který umí akorát tak podkopávat.
Avšak moje srdce se taky hned ozvalo. Přeci jen kvůli němu jsem několikrát nebyla zmlácená.

Byla jsem opravdu zmatená. Nevěděla jsemm co mám dělat.
Jestli mu odpustit a nebo se pokusit zapomenout. 
No zapomenout..
To půjde těžko, protože ho budu bohužel (či bohudík?) vídat ve škole.

Trvalo mi to velmi dlouho než jsem konečně usnula.

***

Ráno jsem se probudila kolem osmé. Je neděle a já už zítra budu sedět ve škole. S nechutí jsem zabořila hlavu do polštáře.

Tak moc se mi tam nechce.

Ale ber to pozitivně Amy! Je to přeci až zítra. Heh jak povzbudivé. Hodila jsem to však prozatím za hlavu a šla se převléct. Rozhodla jsem se, že si vezmu Árnýho a půjdu se s ním projít kolem bloku.  Oblékla jsem si šedou a velmi teplou mikinu, protože byla docela velká zima.

Vyšla jsem a pobaveně jsem sledovala Árnýho, který se snažil sundat ze sebe vodítko. Podařilo se mu to a ihned se rozeběhl  na zahradu, kde byli otevřené dřívka. Zakroutila jsem nad tím hlavou a šla jsem za ním. Nejspíš mu budu muset koupit jiné vodítko.

Když teda z procházky přešlo, sedla jsem si na trávu a hrála si s ním. Házela jsem mu jeho oblíbenou hračku.

Hráli jsme si docela dlouho, ale potom mamka zavelela a já se musela jít učit.