Srdci neporučíš

1. Kapitola

Tmavě hnědé vlasy, zelené oči a krásný úsměv.. To je jen pár věcí co mě na něm zaujalo. Ale prosím tě Amy.. Ten by o tebe neměl nikdy zájem. Už teď je beztak v té partě, která tě šikanuje..

,,Brian se přestěhoval z New Yorku."

,,Takže ahoj! Já jsem, jak už jste slyšeli Brian a doufám, že budeme přáteli!"

,,Dobře Briane. Sedni si tam dozadu k Amy!"

Až teď jsem si uvědomila, že jediné místo je u mě. No super!

,,Ahoj!" Řekl s úsměvem

,,Čau." Odsekla jsem a sundala věci ze židle

,,Jak se jmenuješ krásko?"

,,Tak hele. Neříkej mi krásko, rozumíš?" Šeptla jsem naštvaným tónem.

,,Dobře, dobře.. Tady se někdo špatně vyspal! Tak mi aspoň řekni, jak se jmenuješ, ty bručoune!"

,,Amy! Ale to si mohl vědět, kdyby si poslouchal!" Řekla jsem nezaujatě.

Poté jsem si ho už nevšímala.

Uteklo to docela rychle. První hodina byla, zamnou a přede mnou byla poslední hodina, kde dostaneme pouze učebnice. Potom můžeme už domů.

Avšak najednou se kolem mě začal dělat kruh mých "bezvadných" spolužáků.

Přistoupil ke mě Jack a začal na mě křičet.

,,Tak dělej Amy! Postav se ty špíno! Budeš pykat za to, že si mi vrazila!"

Ušklíbl se na mě.

Chvíli bylo ticho, no potom opět začal řvát.

,,Vstávej ty líné prase!"

Já jsem se však ani nehnula.

,,Jak myslíš!" Šeptl si pro sebe. Hned na to hvízdl na své kamarádíčky, kteří si stoupli vedle mě.

,,Máš poslední šanci! Vstaň!"

Dobře, dobře vstanu..

Jakmile jsem tak udělala, ucítila jsem na mém předloktí palčivou bolest. Jack mě totiž chytil za předloktí a silně mi ho zmáčkl.

,,Nikdy, opakuju nikdy, mě už neudeříš, je ti to jasné?!"

Já jsem se zmohla jen na kývnutí.

,,Ale tímhle to nekončí!"

Jakmile to dořekl, přitiskl mě ke zdi. Zavřela jsem oči a čekala na ránu, která měl přijít, ale nepřišla. Odvážila jsem se tedy otevřít oči. Jakmile jsem tak udělala, uviděla jsem Briana, jak drží Jackovy ruku. Rychle jsem se mu vymanila a utíkala jsem na záchod, kde jsem se opláchla studenou vodou. Počkala jsem, dokud nezazvoní, poté jsem šla do třídy. Jakmile jsem tam vešla, uviděla jsem Jacka jak má roztržené obočí a k nosu si tiskne kapesník. Brian měl jen malý škrábanec na ruce.

Šla jsem si rovnou sednout, přičemž jsem se snažila ignorovat nenávistné pohledy ostatních.

,,Děkuji." Podívala jsem se na Briana, když už jsem seděla.

,,Nemáš zač!" Mrkl na mě.

,,To se tady děje normálně?" Zeptal se.

,,Myslíš to, že mě mlátí a nadávají mi? Jo to tu je běžné!"

,,To je hrozné!" Zamračil se.

,,Hm..." To bylo poslední, co jsem řekla.

Zbytek hodiny jsme si rozdávali učebnice.