Vyhnanci- Cesta osudu

1. Vyhnanství

Zorua

Zrovna procházím naším územím. Je rozsáhlé. Od Erdorského jezera až po Hory stínu. Vždycky když chci přemýšlet, jdu to všechno obhlídnout. Většinou to trvá několik hodin. Doprovází mě má nejlepší kamarádka Taris. Chodí skoro pořád se mnou. Přece jenom je to můj strážce a věrný rádce. Její hustá šedohnědá srst jí nádherně splývá s jejíma hlubokýma hnědýma očima. Je docela velká, na rozdíl ode mě. Já jsem taková drobnější. Hlavu má hrdě zdvyženou. Našlapuje lehce a s rozvahou. Dívám se na její stín. Jako by to byl stín dokonalosti. Přemýšlím nad tím, že kdybych se ho dotkla, možná bych se stala taky dokonalou. Taris se dvořila většina vlků našeho věku. Ne že bych toužila po nápadnicích. Mám Huntera, a jsem s ním šťastná. Vždycky mě dokáže rozesmát. On je pro mě dokonalý. Bohužel pro otce ne. Pořád si na něj stěžuje. Dokáže ho snést jen proto, že ho mám ráda. Že ho miluju. Ale to otec neví. Nedovolil by to. Všichni předpokládají, že se stanu družkou Kartise.  Je silný, hrdý, pohledný, a chová se mile. Snaží se si mě získat už od doby co jsme byly vlčata. Já o něj ale nestojím, a nikdy nebudu. To on ale nepochopí.

V tom se mi propadne noha do země a všechno pode mnou se začne prodávat. Taris mě bleskurychle zachytí a vytáhne. Kdybych tam zůstala, skončila bych v dost hluboké díře.

,,Past," pronese jednoduše.

,,Vidím," přitakám. Samozřejmě, že ji vidím. Vždyť jsem do ní málem spadla.

,,Dík," řeknu ještě.

Takových pastí se tu vyskytuje víc. Dělají je tu otrokáři. Když se do nich někdo chytí, přijdou si pro něj.

Díru zaházíme a jdeme dál. Šli jsme ještě nějakou dobu, ale pak se začalo stmívat a my musely zpátky ke smečce.

***

Ležím v jeskyni pro alfu a jeho rodinu. A jeho jediná rodina jsem já. Už skoro spím, když uslyším tichý hlas. Poznám v něm Huntera. Vstanu a protáhnu se. Vyjdu ven kde už na mě čeká. Jeho šedočerná srst se zaleskla v měsíčním světle. Dívá se na mě svýma pronikavě modrýma očima a usmívá se. Jak jinak.

,,Ahoj," pozdraví. Taky ho pozdravím.

,,Proč si přišel? Plánuješ zase nějaký vtípek? Zrovna nedávno jsem tě z jednoho vysekala."

,,To ne," zasměje se, ,,Spíš s tebou chci jen mluvit."

,,Tak proč ne? Pojď za mnou," usměju se, otočím a schválně mu přejedu ocasem po čumáku. Poslechne a míří za mnou na kopec.

Bavíme se o všem možném. Je to fajn na nic nemyslet a jen si povídat. Válíme se při tom ve vysoké trávě a pozorujeme hvězdy. Nakonec ale musíme jít zpátky a tak vstáváme a jdeme. Je mi líto, že musela ta hezká chvíle skončit. Bolí mě u srdce, ale vím, že takových chvil bude ještě hodně. Chci něco říct, ale pak zahlédnu pohyb. Zbystřím a snažím se poznat co to je. Vlk, ale nedokážu určit jaký.

,,Sarin," zašeptá Hunter. Jak to mohl poznat? No jo vlastně, je lovec. Někdy na to úplně zapomínám.

Ale co může Sarin chtít? Je to věrný rádce mého otce, ale i tak je to divný. Chvíli chodí kolem jeskyně alfy a pak jde dovnitř. Jdu tiše za ním a Hunter mě následuje. Nakouknu dovnitř, udělám krok a ušklíbnu se, když pode mnou praskne větvička. Rychle se schovám za stěnu. Pak znovu nakouknu a vidím Sarina, jak stojí u mého otce a chystá se ho zakousnout. Tak to by nešlo. Útočit na spící je zbabělost. Skočím dovnitř a vrčením na sebe upoutám pozornost. Sarin se otočí a začne taky vrčet. Jde blíž ke mně a já naopak couvám. Když jsme venku Hunter mu skočí po krku a já se mu vrhnu na pomoc. Sarin setřese Huntera a pak se vyhne mému útoku. Já se ale znovu odrazím a zakousnu se mu do boku. Zakousne se mi do zadní nohy a s otočkou mě odhodí na stěnu jeskyně. Při nárazu zakňučím. Hunter s přívalem nové energie útočí na jeho krk. Naznačí úskok doleva, ale zaútočí z prava. Zakousne se mu do krku a praští s ním o zem. Sarin zakňučí a zůstane nehybně ležet.

Hunter ke mně přiskočí a očichá mi nohu. ,,Bolí to moc," zeptá se starostlivě.

,,Ani ne," řeknu a zvednu se. Docela to bolí, ale chodit můžu.
V tom spatřím ve vchodu do jeskyně otce. Dívá se střídavě na nás a na bezvládné tělo Sarina.

,,Tati?" zeptám se nervózně.

,,Co jste to provedli?" zeptal se a upřel pohled na Sarina.

,,Chtěl tě zabít tati, ale my ho zastavily."

,,To by mi Sarin neudělal. Vždyť je to můj nejlepší přítel- byl." Vidím, jak se mu v očích mění různé pocity. V jeho hlavě se zřejmě odehrává boj.

,,To víc věříš očím, než vlastní dceři?" zeptám se po chvíli.

,,Byl to můj přítel!" rozkřičel se.

,,Tati," chci něco namítnout.

,,Ticho," přikáže, ,,Zůstaňte tady." Hned na to zavyje. Po chvíli začali přicházet zmatení vlci, co se právě probudili. Když byla na místě celá smečka, otec promluvil: ,,Dnes v noci byl zabit Sarin. Strážce, rádce... přítel. Kdo za to může? Jen jediný vlk," odmlčel se. To se mi nelíbí. ,,Hunter." Když vyřkne jeho jméno, něco ve mně se zlomilo.

,,Ale to není pravda!" rozkřičím se. ,,Zachránil ti život. Sarin byl zrádce."

Vlci co přihlíželi si začali něco šuškat.

,,Ticho!" zařve otec. Jako mávnutím ruky všechno utichne.  ,,Máme svá pravidla a Hunter je porušil. Čeká ho trest a trestem za zabití člena smečky je vyhnanství!" poslední slovo řekl obzvlášť hlasitě. V Hunterových očích se objevila beznaděj 

Ne, ne, ne. To nemůže. To nejde. ,,Tati prosím, nedělej to," řeknu se slzami v očích.

,,Chceš snad přijmout trest místo něj?" zavrčí.

,,Ano," řeknu bez rozmýšlení. Panebože ano! V otcově tváři se objevil údiv. Nečekal to.

,,To nejde," namítl tiše.

,,Ve prastarých zákonech smečky se říká, že člen smečky může vzít trest jiného člena na sebe," řeknu a odejdu od otce dál. Pak se mu podívám zpříma do očí a řeknu: ,,Věřím v odvahu, která nás přiměje postavit se za druhé." Seskočím z kamene u vchodu do jeskyně a jdu směrem k lesu. Ještě naposledy se ohlédnu. Vidím tváře všech vlků se kterými jsem vyrůstala. Svého otce se sklopenou hlavou a Huntera s nechápavím výrazem. V tom vyběhne za mnou.

,,Co to děláš?" zeptám se.

,,Nemůžu tě nechat jít samotnou. Neměla jsi na sebe vzít vyhnanství. Co tě to napadlo?"

,,Bylo to nefér. Nemohla jsem se na to dívat."

Pak zahlédnu dalšího vlka co za námi běží. Taris. Nikdy jsem ji neviděla radši. Přesto ale cítím vinu. Jakmile nás doběhne řekne: ,,Přece bys nešla beze mě."

,,Taris..." chci něco říct.

,,Přísahala jsem, že tě budu navždy chránit a já slib neporuším," usměje se. Taky se usměju. To je to nejhezčí co jsem kdy slyšela. Lepší kamarádku jsem si ani nemohla přát.

Ještě se ohlédnu. Můj otec odchází do jeskyně. Co je to za svět, že už nemůžeme věřit vlastním přátelům, že už nemůžeme věřit rodině.

A první kapitola je za mnou :D
Snad se vám můj nový příběh líbí.