Vyhnanci- Cesta osudu

19. Cesta za přáním

Zorua

,,Jak si nás našel?" zeptá se Hunter, stále se usmívající. Nerin se protáhne a jeho oči po nás přejedou, jako by snad něco hledaly.

,,Byl jsem u jezera a odtamtud jsem jen sledoval vaši stopu. Nebylo to až tak těžké," odpoví klidně. Něco mi ale v tónu, kterým to řekl, přišlo špatně. Nikdy nemluvil vesele, ale tohle znělo jaksi... zlověstně.

,,Stalo se snad něco?" nakloním hlavu na stranu. Taris nasadí svůj kamenný výraz a celá ztuhne. Taky to postřehla. Nikdy jí nic takového neunikne. Potvrdila mi tak mé podezření.

,,Ano. Něco se opravdu stalo. Našel jsem vás," zamručí a ohrne pysky. Asi nechápu, co se nám snaží sdělit. Není to snad dobře? Kdyby nás nechtěl najít, proč by nás poté hledal?

,,To je špatně?" zamračí se Silver stejně nechápavě.

,,I po tak dlouhé době jste stále jen vlčata," vzdychne Nerin a zavrtí hlavou, ,,Když jsem vás našel já, najde vás i Stínová smečka."

,,Ale oni neví, že jsme byli u jezera. Nemají to jak zjistit," pousměje se nejistě Hunter, ,,Nebo snad ano?"

,,Sice jste šli řekou, což bylo chytré, ale to je jen zpomalí. Nejspíš už začali prohledávat její okolí a je jen otázkou času, kdy najdou jezero. Nejspíš už jsou na cestě sem. Jsou odhodlaní vás najít," pokračuje černý vlk. Ta jeho předzvěst se mi vůbec nelíbí. Sklopím uši a dlouze se na něj zahledím.

,,Takže budeme muset znovu bojovat?" zeptám se zklamaně. Doufala jsem, že už je to za námi.

,,Obávám se, že už budete muset bojovat neustále, abyste přežili," oplatí mi pohled. Toho jsem se bála. Zvednu se a oklepu ze sebe prach se špínou. Přejedu pohledem moji malou smečku.

,,Tak tedy budeme bojovat. Přeci nepadneme jako zbabělci, kteří dokáží jen utíkat. To už jsme zkusili. Je na čase změnit strategii," rozhodnu a s otázkou v očích se obrátím na Nerina. Ten po chvíli kývne. Pocítím mrazení v zádech a takové zvláštní uspokojení. Věří mému úsudku.

,,Co budeme dělat?" usměje se odhodlaně Taris a přijde ke mně blíž. Vždycky se mnou do všeho šla bez váhání. Podporovala mě. Opravdu nevím, co bych bez ní dělala.

,,Kolik jich po nás jde?" zeptám se Nerina.

,,V tuhle chvíli asi osm," odpoví bez zaváhání.

,,Jak může mít jejich smečka tolik členů? Vždyť, kolik už jsme jich zabili a zdá se, že jich neubývá. To nechápu," zamračím se.

,,Je jich spousta," přitaká Nerin, ,,Ale má to vysvětlení. Víš, jak věčně útočí na vyhnance a poslední dobou i na smečky. Koho nikdy nezabíjejí?"

Zamyslím se nad všemi útoky na naši smečku. Naši bývalou smečku. Jenže si pamatuju jen na mrtvé.

,,Vlčata," řekne Hunter zamyšleně.

,,A vlčice," doplní ihned Taris.

,,Správně. Nejvíc jim jde o rozšiřování svých řad. A není tolik způsobů, jak toho dosáhnout. Vlčatům namluví spoustu lží, aby sloužili smečce jako vlastní a z vlčic se stanou matky," vysvětlí černý vlk. Znechuceně nad tou představou ohrnu pysky. Otrokáři nejsou jen krutí. Jsou bezcitní, nenasytní a úchylní. Na světě by bez nich bylo tisíckrát líp.

,,Já vím, že je to pro vás nepředstavitelné, ale na světě se děje spousta věcí, které se zdají být šílené a jsou špatné," řekne a v očích mu tak zvláštně blýskne. Věřím mu, protože on jediný tam byl a prožil to. My si nikdy nebudeme schopní představit, jakou bolest musel zažít. Je to smutné.