Vyhnanci- Cesta osudu

20. Čekání úsvitu

Hunter

,,Co že chceš udělat?" řeknu možná až příliš hlasitě. Mám ale na výběr? Tohle je šílený! Nikdy jsem nedoufal víc v to, že jsem se přeslechl.

,,Slyšel si dobře," zamručí Zorua klidně. Pro jednou vypadá opravdu pevně rozhodnutá.

,,To přeci nejde! Není to ani den, co jsme mluvili o jejich obrovský početní přesile. A ty teď plánuješ co? Prostě tam napochodovat a... a.... Co tam vlastně chceš dělat?" zarazím se.

,,Přece s nimi nemůžeme bojovat," přidá se Silver, ,,Je nás jen pět. Neměli bychom šanci. Něco jiného je, když na nás pošlou skupinku vlků a když proti sobě poštveme celou smečku. To nejde."

,,Já ale neříkala, že s nimi chci bojovat," pronese Zorua v odpověď.

,,Tak co tam v tom případě chceš dělat?" zeptám se zmateně.

,,Chci se jen dostat do jejich doupěte a dostat ven Farley," odpoví a Silver vytřeští oči.

,,Cože?" zalapá po dechu. Uniklo mi něco?

,,Chci ji zachránit. Zároveň budeme mít šanci si to tam obhlédnout a vyvodit jejich slabiny, kdybysme příště chtěli bojovat," pokračuje černá vlčice.

,,To by si pro mě udělala?" ujišťuje se Silver se slzami v očích.

,,Samozřejmě. Jsi přeci členka naší smečky," usměje se Zorua s tou její tak typickou laskavostí v očích. Bílá vlčice vypadá zcela dojatě a její slepé oči září jasněji, než obvykle. Lesklé slzičky jí kanou po tvářích.

,,Já... Nevím, jak ti poděkovat," dostane ze sebe.

,,Ještě neděkuj. Na to je brzy," zavrtí hlavou Zorua a Silver kývne. Stále se ale usmívá.

,,Jsem jediný, kdo neví, kvůli komu tam máme jít?" rozhlédnu se. Jedině Taris na mě upře oči a pomalinku zavrtí hlavou. Ona už asi měla šanci vstřebat tu skutečnost, že se to děje.

,,Farley je moje kamarádka," odpoví Silver chvějícím se hlasem, poté se otočí na strůjkyni tohohle šíleného nápadu, ,,Já bych udělala vše, abych ji přivedla zpátky a určitě do toho jdu, ale přece víš, že už může být... Chci říct. Tohle nemusíš."

,,Ale ano. Někdo by jim už měl konečmě srazit hřebínek. Dovolují si až příliš. A trpí kvůli tomu nevinní vlci," řekne Zorua.

,,Ovšem," pokračuje, ,,Nikoho do této akce nenutím. Je to moje rozhodnutí a chápu, když ho nebudete sdílet. Protože to bude nebezpečné a je možné, že se nevrátíme. Nemůžu po vás něco takového chtít."

,,Ty víš, že neřeknu ne, dokud tam budeš chtít jít. Samotnou tě jít nenechám. Je mým úkolem tě chránit," zavrtí Taris s úsměvem hlavou. Vypadá s tím vším smířená. Není napnutá. Nikdy taková nebyla, ač ji čekala sebehorší bitva. Její klid je obdivuhodný. Já se chvěju po celém těle.

,,Já... Samozřejmě, že půjdu taky," řeknu po chvíli a pousměju se, ,,Jen to potřebuju rozdýchat. Ne každý den mi oznámí, že se mám plížit do hrobu. Taková nabídka je opravdu jen jednou za život."

,,Nechápu, jak to, že jste pořád se mnou," zavrtí Zorua hlavou, ,,Ale nemůžu být šťastnější."

,,Vždyť patříme k sobě," ušklíbnu se a olíznu jí tvář. Ona se usměje a přitiskne se ke mě. Přímo mezi nás se vecpe Silver a oboum nám olízne ucha se zářivým úsměvem.

,,Já vás fakt miluju!" prohlásí nahlas a já se neubráním menšímu zasmání. Pomalu se k nám dokolébá i Taris, aby tam nestála tak sama, a tak jsme všichni čtyři přitisklí jeden na druhého. Nějakou dobu jen mlčíme a užíváme si tuhle chvíli. Nakonec nás ale vyruší Nerinovo odkašlání.