Vyhnanci- Cesta osudu

8. Daleko za lesem

Zorua

Jakmile jsme vyšli z koryta, vydali jsme se předem určeným směrem. Snad nás zavede k cíli. Smráká se a já přemýšlím, co bude v noci. Co když tamti nebyli jediní? Přijdou další? Musíme dávat větší pozor. Jdu těsně vedle Huntera, abych mu poskytovala případnou podporu. Už to trochu rozchodil, ale stále kulhá. Taris jde za námi a na zádech nese Silver. Všichni jsme po té bitce unavení. Ale musíme se od koryta vzdálit co nejdál. Těla otrokářů jsme tam museli nechat. Ať si je vezme matka země.

,,Jak daleko ještě půjdem?" zakňučí Hunter.

,,Tak daleko, jak jen budeme muset," odpovím.

,,Má pravdu Zoruo. Měli bychom si odpočinout. Zítřek nám poskytne lepší šance," ozve se odzadu Taris. Já nevím. Možná bych jí měla věřit. Ještě mi neporadila špatně.

,,Musíme ale najít nějaké vhodné místo. Nemůžeme si lehnout hned tady," vzdychnu, zastavím a rozhlédnu se. Chtělo by to nějaké houští. Vidím jen stromy. A to jsou vysoké borovice. V těch se ukrýt nemůžem.

,,Jdeme," rozhodnu a nikdo nic nenamítá. Do tmy něco musíme najít.

***

Hunter

Tma padla už asi před hodinou. Holky spí a já hlídám. Až měsíc vystoupá nejvýš, předám hlídku Taris. Přenocujeme na místě ohraničeném keři. Není to zrovna nejbezpečnější, ale lepší než nic. Jsem schovaný v jednom z keřů, abych nebyl moc nápadný. Co by se stalo, kdyby nás přeci jen našli? Útíkat bych s tou nohou nemohl. Chytili by mě. Musel bych bojovat. Zvládl bych to? Vážně nevím. Ani pořádně nevím, proč mě tak bolí.

Z docela velké blízkosti se ozval zvuk. Praskání větviček. Dost hlasité. Tvor se ani nesnaží být potichu. To mě přivádí k tomu, že asi nemá důvod být zticha. Oprava. Oni. Právě se nedaleko objevili dva vlci a podle chování je nanejvýš jisté, že jsou to otrokáři. Třeba si nás nevšimnou. Nevypadají, že by je zajímalo okolí. Jdou a normálně se vybavují. Je jim jedno, že je slyší všichni a všechno v okolí. Já bych byl na jejich místě víc opatrný. Žije tu všechno možné. Pumy, medvědi, rysové a tak dále. Zvířata, která by je klidně mohla napadnout.

Nehýbu se. Mohli by zaregistrovat pohyb. A tak jen čekám, až odejdou. A v tom se na scéně projeví další zvuk. Zatím neslyšený. Takové tiché vrčení. Snažím se najít zdroj onoho vrčení a nemusím hledat dlouho. Asi pět metrů za otrokáři se nachází šelma. Velká, opravdu hodně velká kočka. Je vysoká asi jako tři vlci na sobě a do délky jako dva vlci za sebou. Tlapy má hrozně velké. Asi proto jsem ji dosud neslyšel. Z tlamy jí čouhají dva šavlozubé tesáky. Ocas má krátký. Srst má hnědou s velkými tmavě hnědými leopardími skvrnami. Na bližší detaily je moc velká tma. I tak z ní mám nahnáno. Když si představím, že bych byl právě teď na místě těch otrokářu a netušil, že se přímo za mnou nachází taková obluda.... Bože. Náhle šelma zařve a skočí po vlcích. Oni ani nestihnou zareagovat a už jsou mrtví. Neměli šanci.

S hrůzou sleduju, jak je trhá na kusy. V tom se její zrak zastaví na keři, ve kterém se schovávám. Chce se mi vykřiknout, ale něčí ocas mi zacpe pusu. V tuhle chvíli se mi chce křičet o to víc. Píchlo mě u srdce a každý úder mě teď bolí.

Šelma zvedne ze země to co zbylo z otrokářů a neuvěřitelně rychle odběhne. Já se kouknu vedle sebe. Stále mám vytřeštěné oči. Nejsem schopný slova. Silver mi odendá ocas z tlamy a já ji zavřu. Ona mi málem způsobila zástavu srdce. Ještě teď mě bolí.

Kdyby aspoň Taris, ale Silver? Připadám si, jako bych viděl přízrak. Vždyť má být mimo. Jenže není a navíc vypadá nanejvýš v pořádku. To není normální.

***

Taris

Hunter mi dělá starosti. Včera mě sice na hlídku vzbudil, ale choval se divně. A navíc, nevěřím, že potom usnul. Jdeme po louce. Už jsme daleko za lesem. Slunce vyšlo už asi před dvěmi hodinami a on nepromluvil ani slovo. To mi k němu nesedí. Jsem kvůli tomu trochu nervózní. Něco se v noci muselo stát.

Doběhnu k Silver. Byla v noci vzhůru, když měl hlídku.

,,Silver," oslovím ji. Švihne uchem a podívá se na mě. To, že se na mě podívala asi udělala jen ze zdvořilosti. Vím, že by mě vlastně viděla i kdyby se na mě nedívala. A tak se teď dívám do slepých očí, které nikdy nepoznali svět takový, jaký je.

,,Ano?" usměje se. Má dobrou náladu na to, co se stalo včera. Jako by ji rány nebolely.

,,Stalo se něco v noci?" zeptám se opatrně. Nevím, jestli to ví nebo ne, ale nedá mi to.

,,Proč?" trochu se zamračí.

,,Mám starost o Huntera," zvolím upřímnost. Nevím proč, ale nedokážu jí lhát.

,,Včera v noci šli kolem místa, kde jsme přenocovali dva otrokáři. Nevšimli si nás, ale něco si všimlo jich," odpoví bez úsměvu. Nechci, aby byla smutná nebo aby se cítila nesvá.

,,A co to bylo?" zajímá mě.

,,To by mě taky zajímalo," objeví se vedle nás Hunter. Leknu se, ale taky se mi uleví, že promluvil.

,,Noctis," odpoví nám Silver.

,,A co to je?" zeptá se Zorua, která taky najednou stojí vedle mě. Tváří se trochu znepokojeně.

,,Šelma. Kočka noci. Asi největší a nejnebezpečnější predátor, co tu je. Musel své území rozšířit. Jinak by tu nebyl," odpovídá dál Silver. Asi se jí tohle téma nelíbí.

,,A co když na nás zaútočí? Co když se pořád poblíž?" kníkne Hunter. Nemám žádnou představu, jak hrozné bylo to, co viděl, ale asi dost.

,,To, že na něj narazíš dvakrát po sobě, je skoro nemožné. To je větší pravděpodobnost, že vás přijmou zpátky do vaší smečky. A ta je skoro nulová. Stejně už bude na míle daleko. Není se čeho bát," usměje se Silver. Asi ví o čem mluví.

,,Sice mě tenhle rozhovor velice baví, ale asi mám něco, co vás bude zajímat víc než noctis. Vítejte doma. Tohle je země vyhnanství," zašeptá Silver. Co? Odtrhnu od ní oči a podívám se před sebe. Stojíme těsně před řekou, která nás dělí od cíle. Za ní se nachází pro nás zatím nová zem. Zem, která pro nás bude nadosmrti domovem.

Po velice dlouhé době kapitola. Chci ji věnovat Loriiinkai . Děkuju za přečtení.