Jak přežít v divočině? Nejdřív vás musí vyhnat, pronásledovat, ranit a následně se vás musí pokusit zabít. Pak už vás nic nepřekvapí.
Zorua vyrůstala jako budoucí vůdkyně smečky. Pak se jí ale vše rozpadne v jediném okamžiku. Musí odejít od smečky...
Po dlouhém rozhodovaní v čase kdy Hunter slézal z té hory jsme se s holkama rozhodli, že další den vyrazíme k jezeru. Hunterovi pak nezbylo nic jiného než souhlasit. Vlastně. Proti tomuani nic neměl.
***
Jdu vedle Zorui a kousek před námi pobíhají Hunter se Silver. Skupinku uzavírá Nerin. Míříme napříč lesem. Všichni se bavíme a tak nám cesta ubýhá jako nic. Polykáme kilometr za druhým a ani se příliš nezadýcháváme. Jdeme rychlejší chůzí, kterou určil Nerin. Je to prý tempo vyhnanců. Nikdy nezpomalit, ale neutíkat. Tak prý kráčíme osudu vstříc. Vždy hrdě, beze strachu. Ukázat, že se nebojíme budoucnosti a že se necháváme nést životem.
Jeho teorie se mi celkem zamlouvá. Vnáší světlo do tmy, kterou s sebou nese život vyhnanců. Vlastně nám ani neřekl, odkud vyhnali jeho. Sám sebe totiž nazývá vyhnancem. To znamená, že někdy smečku měl. Co ale udělal tak strašného, že ho z ní vyhnali? Vypadá jako někdo, koho se nevyplácí naštvat.
Zorua vypadá spokojeně. Usmívá se a oči jí září nedočkavostí. Přesto si zanechává eleganci pohybů, jak se sluší na alfu. Tedy.... Bývalou nástupkyni. Ještě jsem ji neviděla jít takhle ladně. Sice jsem ji to učila, ale že by to dělala, to ne. Vždy chodila s hlavou u země a pochmurně se vláčela krajinou. Posledních několik dní se ale chová, jako vyměněná. Jediné, co mě napadá je, že jí takovíhle styl života prospívá. Smát se a nebát se. Všichni jsou si rovni a nejsou skoro žádná pravidla, která by nás svazovala.
Nejspíš by to nebylo tak dobré, kdyby vyhnali jen jednoho z nás. S velkou pravděpodobností by nepřežil. Takhle můžeme dávat pozor jeden na druhého a spolupracovat při lovu. Taky nám všem asi dodává odvahu a pocit bezpečí přitomnost Nerina. Ten vlk prostě budí přirozený pocit vůdce i přes svou mlčenlivost.
Hunter se směje spolu se Silver. Běhají za sebou mezi stromy a ze srandy se perou. Jako vlčata. Rozumí si. Oba mají dětinskou povahu. Zorue to ale očividně vůbec nevadí.
Těžko si představit, že ta samá Silver je silná a nebezpečná soupeřka v boji. Na to, že jí Hunter ze začátku nevěřil, se karta rychle obrátila. Já věděla, že to nevydrží. Hunter je prostě Hunter. Jeho povaha se nezmění.
,,Myslíš, že budou otrokáři dělat potíže?" zeptá se z nenadání Zorua ztrápeně. Překvapeně se na ni podívám. Ještě před chvilkou se usmívala a teď se pochmurně mračí.
,,Divila bych se, kdyby ne," odpovím upřímně. Nemá cenu si něco nalhávat. Určitě se ještě objeví. A pak bude jen na nás, jak to zvládnem.
,,Ale teď bych si s tím hlavu nelámala. Užívej si trochu," usměju se na ni povzbudivě. Nechci, aby se trápila. Chci, aby se co nejdřív vrátil ten ztracený úsměv.
,,Já ti nevím," zamumlá Zorua.
,,Ale já vím. Za chvíli se budem válet ve vodě a užijeme si zábavu. Vidíš. Už je vidět vodní hladina," upozorním ji. Mezi stromy, které tu jsou daleko od sebe se leskne hladina jezera na slunci. Zorua se rychle podívá před sebe a konečně se znovu usměje.
***
Zorua
Sedím u břehu jezera. Voda mi sahá těsně ke kolenům. Je příjemná. Ani moc studená není.
V tom mě srazí svým skokem Hunter. Rázem jsem celá mokrá a vodu mám až v čumáku. Narovnám se a stoupnu si. Voda mi teď sahá k břichu. Hunter se směje kousek ode mě tak moc, že snad za chvilku zadusí. Slyším, jak se někde opodál směje i Silver.
Hravě zavrčím a vrhnu se za tím drzým opovážlivcem. On se na chvilku přestane smát a když si uvědomí nebezpečí, začne utíkat. Ve vodě jsme oba pomalejší, ale pomalu ho doháním.
Nakonec se mu vydrápu předníma na hřbet a povalým ho. Voda kolem nás vystříkne do vzduchu. Silver se začíná smát ještě víc a vrhá se k nám.
Vidím, že se drží jen tam, kde stačí. Možná neumí plavat a tak se s Hunterem přesuneme blíž ke břehu. Pak se na něj zase začínám sápat a stahovat ho. On i já se smějem. Silver doráží a skáče na mě. Je to podlý a rychlý útok a já se mu nestíhám vyhnout. Padám do vody zatížená její váhou. A já myslela, že bude na mé straně. Vystrčím hlavu nad vodu a zadívám se na břeh. Přibíhá k nám Taris. Dosud suchá srst se jí leskne v zapadajícím slunci.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hned však skáče za námi. Naštěstí ona bojuje na mé straně a tak za chvilku proháníme ty dva drzouny vodou. Nerin se na nás dívá s lehkým pobavením v očích. Je mi trochu líto, že se k nám nechce přidat, ale je to jeho volba. Asi už je na takovéhle hry trochu starý.
***
Všichni ležíme na břehu. Mokří a unavení po dlouhé hře. Začínají se oběvovat první hvězdy.
Tohle místo se mi líbí. Je příjemné a cítím se tu dobře.
,,Vstávat a oklepat. Už by jsme se měli vrátit," probere nás ze sladkého odpočinku Nerinův hlas.
