Vyhnanci- Cesta osudu

7. Trochu bláta

Hunter

Ne. To nemůže být pravda. Nemohli ji chytit. Její kňučení ustalo a já jen doufám, že to neznamená to nejhorší. Slyším vrčení otrokářů. Jsou naštvaní. Dívám se na nehybně ležící Silver a na šest vlků okolo ní. Nemůže být mrtvá. Proč by jí zabíjeli? Pak by jim byla k ničemu. Rozhodně ale nedovolím, aby ji odvedli.

Chci se za ní rozběhnout, ale Taris mi zastoupí cestu. Hodím po ní nechápavý pohled. Proč? Očima ji žádám, aby odstoupila.

,,Ne!" zašeptá zostra. ,,Udělala to, aby nás ochránila. Jestli teď vyběhneme, udělala to zbytečně. To bys chtěl?" šeptá dál. Ne. To nechci. Proč bych to měl chtít? Sice je s námi krátce, ale už ji beru jako jednu z nás a já svojí rodinu ve štychu nenechám. Nikdy.

,,Co kdyby tam teď ležela Zorua?" zašeptám. Ve tváři se jí objeví bolest. Vidím, jak váhá.

,,Bolí mě to víc než tebe," zašeptá bolestně.

,,Taris, už je jedna z nás," přidá se Zorua. Taris tiše přešlápne. Je mi jasné, že by se Silver nejradši vrhla na pomoc, ale chce nás chránit. Neodpustila by si, kdyby se nám něco stalo. Vím to. Jsem si úplně jistý.

Vyvalím na ní oči. Prosím ji pohledem. Vždycky to zabere a teď by se mi to hodilo víc než kdy jindy. Ona protočí oči.

,,Nestačí, že jsme vyhnanci, že nemáme smečku. My proti sobě ještě poštveme otrokáře," vzdychne.

Nejradši bych se jí vrhl kolem krku. Místo toho vyběhnu z křoví a jedním mohutným skokem doskočím do koryta vyschlé řeky. Hned za mnou vybíhá Zorua a jako poslední Taris. Přestože vyběhla poslední, okamžitě nás se Zoruou předběhla a na překvapené vlky udeřila jako první. Všechno se to strhlo tak rychle. Náš útok nečekali. To nám dalo výhodu. Ovšem. Jich je šest a my jsme tři. To srovnává síly.

Ozve se první skřek. Jeden z otrokářů leží nehybně na zemi. Taris se s tím neštve. S ní bych si to nechtěl rozházet.

Teď se ale musím soustředit na dva vlky, kteří jsou mími soupeři. Jeden však odběhne na Taris. Zřejmě poznal, že je jejich největší hrozbou. Na mě tedy utočí jeden. Ja Zoruu dva a na Taris dva. Neberu to jako urážku. Aspoň to budu mít lehčí.

Rychle uhnu útoku šedého vlka. V momentu kdy se na mě otáčí ho kousnu do boku. On zaskučí a znovu zaútočí. Tomu se tak nějak vyhnout nestihnu a on mě sráží k zemi.

Jsem celý od bláta, ale to teď není to podstatné. Otrokář stojí nade mnou a cení zuby. Na oko předstírám porážku. On si asi užívá svojí chvilku vítězství a připravuje se na poslední úder. Ve chvíli, kdy si nechrání krk vyskakuju a zakusuju se mu do něj. On sebou škubne, ale skoro okamžitě znehybní.

Neváhám a vrhnu se po krku dalšímu. Ten právě jde Zorue do zad. Ona právě zneškodnila slabšího z těch dvou. Povaluju toho zákeřnýho zplozence z pekel na zem. Ocitám se tak v chumlu zubů a drápů.

Taris

Vyřídím dalšího otrokáře a okamžitě jdu po dalším. Přibíhá mi na pomoc Zorua. Ona už asi skončila se svým soupeřem. Společnými silami odrážíme útoky vlka a sami na něj útočíme. Navydrží dlouho. Ani se nedivím. Jediným otrokářem je tedy ten, který se právě rve s Hunterem. Z té jejich rvačky na zemi létají do vzduchu chlupy a je cítit krev.

Přiskočím k nim a jednoduše otrokáře zakousnu. Hunter se zmateně převalí na bok a vyčítavě se na mě podívá.

,,Už jsem ho skoro měl," zakňučí. Musím se uchechtnout. Vypadá jako nějaká blátivá příšera. Nemůžu ho brát vážně.

,,Tak jo, snad to celý nebylo zbytečný," připomenu důvod, proč jsme to dělali. Zorua neváhá a přiskočí k nehybně ležící Silver. Prosím, že ještě žije. Prosím. Hunter- stále ležící na zemi v blátě se taky dívá. Vsadím se, že se teď modlí stejně jako já.

,,Dýchá," ozve se Zorua vesele. Neuvěřitelně se mi ulevilo. Huntrova hlava klesne zpátky do bláta a od místa, kde má čenich vyjdou bublinky. Taky se mu ulevilo.

,,Není na tom nejlíp," oznámí Zorua trochu vážněji.

,,Ale živá je a to je hlavní," vydechnu.

,,Budeme ji muset nést, je v bezvědomí," řekne Zorua.

,,To půjde. Huntere, budeš tak laskav?" otočím se na Huntera, který se zrovna zvedal z bláta. Po mích slovech však okamžitě zase klesl až bláto vystříklo.

,,Nemůžu, jsem moc unavený a mám zraněnou nohu," zaskučí na oko. Proč je tak línej? Ještě před chvilkou vypadal naprosto v pohodě.

,,Dobře, ponesu ji, ale nemusíš nic předstírat, stačí říct," prohodím a Zorua mi vyhodí Silver na záda.

,,My už jdeme," oznámím a rozejdu se spolu se Zoruou korytem pryč od tohoto místa.

,,Jestli se chceš válet v blátě dlouho, měl by sis pak pospíšit abys nás dohnal," zvolám. On se zase začne zvedat. To jsem si myslela. Udělá pár rychlých kroků a zřítí se znovu do bláta. Asi jen zakopl, přesto zpomalým. Třeba si nevymýšlí. Znovu vstává, ale padá dřív než udělá krok. Zastavím. Nevymýšlí si. Zas tak dobrý herec není. Přijdu k němu.

,,Chceš pomoct?" zeptám se starostlivě.

,,To je dobrý," odmítne a sedne si.

,,Už to mám," usměje se na mě a začne se pomalu šoupat po zadku za Zoruou.

,,Zadkem vpřed," zašeptá, ,,Jsem zabiják." Zasměju se a Zorua taky.

,,Tak jo ty zabijáku. To mě zajímá, jak tvůj zadek snese jehličí a kameny v lese," podotkne Zorua a zašklebí se. On vytřeští oči, jako by si to představil.

,,Radši mi pomoz," řekne nakonec. Pomůžu mu se postavit na nohy, i když se Silver na zádech je to nadmíru obtížné. Zorua okamžitě přiběhla a podepřela ho z druhé strany.

,,Ale jakmile vyjdeme z lesa, zvládnu to po svém," prohodí a já vidím jak Zorua protáčí oči. Asi si představuje jak by to vypadalo. Musím uznat, že ta představa je srandovní. Hunter šoupající se po zadku na pláních s vážnou tváří. To si musím zapamatovat.

Po delší době zase kapitola. Musím přiznat, že jsem váhala, co se teď v téhle kapitole stane, ale nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo. Snad se kapitola líbila.