(Find Me) Somebody To Love

4. Výzva

Tommy

Adam byl divný už od rána. Ano, RÁNA! Drama queen, která jindy nevstávala před polednem, jsem našel sedět v kuchyni s hrnečkem čaje už v půl sedmé ráno. To rozhodně nebylo normální, zvlášť když dorazil domů zase bůhví kdy, ale včera to teda rozhodně nebylo. Uznávám, na Adamovi bylo divných víc věcí, ale tohle bylo se vymykalo i jeho normálu. Tvrdil mi, že se nic neděje, jen se mu nechce spát, ale poznal jsem, že mi něco tají. Navíc byl celou dobu jak na trní a v jednom kuse hypnotizoval hodiny. Pravý důvod té nervozity se mi z něj ale vytřískat nepodařilo. Nejdříve jsem si myslel, že má jen nějaké rande. V kombinaci s tím, jak dlouho se oblékal to vypadalo logicky. Na druhou stranu, proč mi to prostě neřekl? Možná to nechce zakřiknout... Nakonec jsem nad jeho chováním jen mávl rukou a nepřikládal tomu nějaký zvláštní význam.

Dokonce jsem se nebál nechat ho chvíli bez dozoru a jít taky konečně na nákup, abychom tu úplně nezemřeli hlady. Ale když jsem se vrátil, byl už pryč. A nezmizel sám. Po chvíli mě napadla jedna melodie a chtěl jsem si ji zkusit zahrát, jenže moje nejoblíbenější kytara chyběla i s pouzdrem. Místo na stojanu visel přilípnutý lístek se vzkazem:

Všechno ti to vysvětlím, až se vrátím. Neboj, zatím bude v dobrých rukou.

Jako vážně? Co by Adam sakra dělal s kytarou na rande? Jako doprovod k nějakým romantickým písničkám se nehodila, vždyť je elektrická! A vůbec, co to má sakra celé znamenat? To ji jako chce někomu půjčit?! Tak na to ať se neodváží ani pomyslet! Nedám ji z ruky a rozhodně ne jen tak někomu. Kdybych věděl, kam se s mým klenotem vypařil, okamžitě bych za ním vyrazil a zabavil mu ji. Takhle mi nezbývalo nic jiného než čekat, až se ten had vrátí a vymýšlet způsob, kterým ho co nejbolestivěji zamorduju, jestli se kytaře cokoliv stane.

Pan Lambert si dával načas a domů se uráčil dorazit teprve v dobu, kdy většinou chodí večer ven. Sice držel v ruce pouzdro s kytarou, to mě trochu uklidnilo, ale stejně jsem mu ji ještě ve dveřích vytrhl z ruky jako bůh pomsty.
"Varuju tě Lamberte, máš deset vteřin na to, abys mi řekl nějaké dobré vysvětlení pro to, co jsi sakra vyváděl s mojí kytarou, jinak tu budeš mít peklo na zemi!" vyjel jsem na něj.
"Tommy, ty mi to neuvěříš, ale včera jsem potkal..." začal vyprávět nějakou sáhodlouhou historku.
"Sedm," upozornil jsem ho na časový limit.
"Ale já ti to nemůžu vysvětlit v deseti vteřinách!" namítl nakrknutě.
"Čtyři," bez milosti jsem pokračoval v odpočítávání.
"Dobře, jak chceš. Tu tvoji kytaru jsem vzal na zkoušku Queen do Madison Square Garden, aby ti ji mohl podepsat Brian May. Jo a mimochodem, nabídli mi, abych byl jejich nový zpěvák," vychrlil na mě se zadostiučiněním.
"Ty máš fakt tak strašně blbý výmluvy, to svět neviděl," vyprskl jsem smíchy. Nikdy jsem se na něj nevydržel dlouho zlobit. Vyndal jsem kytaru z pouzdra, abych zkontroloval, jestli se jí během Adamova výletu, ať už ji vláčel kamkoliv, nic nestalo. Struny v pořádku, rozladěná snad taky není, ještě jsem ji otočil, abych se koukl, jestli není poškrábaná. Jenže v ten moment jsem málem dostal infarkt. Stál tam nějaký nápis. Vlastně tři podpisy. A na tím největším bylo rozmáchlým písmem jméno mého nejoblíbenějšího kytaristy: Brian May.

☆☆Stalo se předtím☆☆

Adam

Měl jsem strašný strach, že tu zkoušku zaspím. Doteď mi přišlo zcela zbytečné kupovat si do ložnice budík- můj nástroj na buzení se nacházel ve vedlejším pokoji a jmenoval se Tommy. Adrenalin a nervozita mi stejně nedovolily zabrat na více než pár minut, takže jsem se s tím nakonec vůbec nemusel zatěžovat. Můj blonďatý spolubydlící na mě sice něco poznal, ale o co doopravdy jde, by mi nevěřil, ani kdybych mu to odpřísáhnul na celou svou sbírku oblečení. Takže i když jsem k němu málem s nadšeným pištěním vtrhl do pokoje a všechno mu vyklopil, rozhodl jsem se své noční dobrodružství před ním zatím utajit. Chtěl jsem to na něj prostě vybalit s co největší parádou. A dokonce jsem si pro něj i vymyslel to nejlepší překvapení.