(Find Me) Somebody To Love

14. Večeře u Mercuryho

MNICHOV- o dva týdny později

Freddie

Tohle bylo zaručeně nejhorších čtrnáct dní v celém mém dosavadním životě. A můžu si za to sám. Já blbec! S tou sázkou jsem přišel, protože mě naštvalo, když Adam tvrdil, že to nedokážu. Já jsem Freddie Mercury, drahouškové, já přeci dokážu všechno! Jenže s tímhle úkolem jsem měl opravdu problém. Popravdě jsem se děsně nudil. Neměl jsem ani kam si večer zajít za zábavou, protože kdybych šel jako obvykle do klubu, nedokážu si představit, že bych z něj vyšel neposkvrněný. A já si vážně chtěl dokázat, že mám na to vydržet nějakou dobu bez sexu... myšleno sexu s někým jiným, vlastní pozornost se nepočítá.

Ale jak jsem pozoroval své momentální abstinenční příznaky, začínalo mi být jasné, že celou dobu Adamova turné nedám ani náhodou. Takže mi zbývaly dvě možnosti. Jedna z nich byla jednoduše podvádět, ale já se momentálně soustředil na svůj druhý plán, který byl přeci jen o něco čestnější. Spočíval jednoduše v tom, že Adama dostanu do postele ještě před koncem turné. Tu pitomou sázku sice nedodržím, ale i tak dostanu svou výhru. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Chápete?

Každopádně jsem se mi dnes znovu naskytla příležitost na tom zapracovat, protože Adam s klukama jsou momentálně také v Německu. Tentokrát jsem se na to rozhodl jít z druhého konce a místo velkého, hromadného večírku jsem k sobě Adama, a pouze jeho, pozval na večeři. Vážně nešlo o nic velkolepého, i to jídlo jsem dělal já sám. Vaření mě ve skutečnosti docela baví, akorát na něj většinou nemám čas, takže si nechám poslat něco z restaurace, nebo s tím otravuju Petera, což je taková moje "holka pro všechno". Jenže tentokrát jsem plánoval před svým vyvoleným uvést v patřičně dobrém světle, takže jsem se přípravy dnešní večeře chopil s veškerým odhodláním. Věřil jsem, že když mě Adam uvidí nejen jako notorického vymetače večírků věčně posedlého sexem, tak si o mě hned udělá jiný obrázek. Jasně že večírky vymetám jak na běžícím páse a o posedlosti sexem se nedá ani v nejmenším pochybovat, ale mám přeci i své lepší stránky.

Zrovna jsem dodělával omáčku, když se domem rozlehl zvonek. To už je tolik? Odhodil jsem měchačku a letěl otevřít. Už jen doběhnout ke dveřím nebylo tak snadné, jak se na první pohled může zdát, protože když bydlíte v tak obrovském baráku jako já, dostat se z jednoho konce na druhý zabere učiněnou věčnost. Od otevírání dveří tu mám samozřejmě lidi, ale dneska jsem dal všem volno, protože jsem se o svou očekávanou návštěvu chtěl starat sám. To byla naprostá výjimka, ve skutečnosti být sám vyloženě nesnáším. Tím nemyslím ty obrovské davy lidí, kteří se ke mně do baráku občas nahrnou, ale prostě nejradši trávím čas s lidmi, které mám opravdu rád. A Adam do té kategorie teď už spadal také. Sice nevěřím, že se někdo někdy vyrovná vztahu, který chovám k Mary, ale na něm mi také svým způsobem skutečně záleželo.

Mé nadšení po zaznění zvonku ovšem rychle zvadlo. Za dveřmi se totiž místo očekávaného Adama zjevil David. Kdykoliv jindy bych ho tu viděl rád, ale dneska mi fakt překážel. Chtěl jsem mít večer s Adamem sám pro sebe. A že by nám k tomu měl křenit zrovna Bowie, tak jsem si to tedy rozhodně nepředstavoval.
"Šmarjá, co ty tady děláš?" přivítal jsem ho, možná až příliš zděšeně. Davida to ale ani v nejmenším neznepokojovalo. Naopak, vypadal tak bezstarostně, až to bylo podezřelé.
"Zrovna jsem přiletěl! A když jsem se dozvěděl, že jsi taky v Německu, tak jsem si řekl, že se stavím. Nepořádáš náhodou něco?" vyzvídal se živým zájmem. Když se David takhle vyptává, většinou to nakonec dopadne tak, že nějakou párty pořádám, a ani o tom nevím.
"Ne, ne, ne, ne, zapomeň na to! Kdykoliv, ale dneska to fakt nejde. Někoho čekám," pokusil jsem se ho zarazit ještě v samém počátku a v duchu horečně vymýšlel plán, jak ho odsud co nejrychleji vyhodit, nejlépe ještě dříve, než přijde Adam. Základním pravidlem v tomhle ohledu bylo ho hlavně nepustit vůbec dovnitř. Už mám na vlastní kůži vyzkoušené, že jakmile si Davida pustíte přes práh, už se ho vlastními silami nezbavíte.
"To nevadí, počkám s tebou, ať se nenudíš. Co ti tu tak voní, ty vaříš?" zeptal se překvapeně.
"Sakra, pálí se mi omáčka!" vzpomněl jsem si na hrnec na plotně a rychlostí blesku vystřelil směrem zpátky do kuchyně.