(Find Me) Somebody To Love

6. Buď a nebo

Nahoře máte video pro představu, jak to zhruba vypadá (a to je to ještě cenzurované, aby to vůbec v nějaké televizi mohli vysílat), když se Freddie rozhodne uspořádat párty... xD Ten videoklip se natáčel přímo na oslavě jeho 39. narozenin v Mnichově.

LONDÝN

Adam

Když jsem viděl jeho reakci na zmínku o mě při tom rozhovoru, říkal jsem si, Jsi zpěvákem Queen teprve jeden den a Freddie Mercury tě už stihl začít nesnášet. To je fantastický výkon, jen tak dál!
Kluci sice měli různé hlášky typu, že jakmile Freddie zjistí, jak vypadám, tak se ho prozměnu nezbavím, ale považoval jsem to jen za takové dobírání. Ve snu by mě nenapadlo, že to myslí fakt vážně! Prostě jsem to neřešil, zaměstnávalo mne tolik věcí, že bych na to ani neměl čas.

Tak třeba stěhování do Anglie. Bylo to víceméně nezbytné, protože když tři čtvrtiny skupiny pochází z nějaké země, je nejpraktičtější začít právě tam. A že jsme měli co dělat. V podstatě jsme jenom zkoušeli, zkoušeli a zase zkoušeli. Abychom mohli opravdu vystupovat, museli jsme se pořádně sehrát, vědět, co od sebe čekat a tak podobně. Taky jsem si ke každé písničce musel vymyslet, jak ji budu na jevišti prezentovat, protože jsem rozhodně nechtěl jen opakovat něco, co vymyslel někdo jiný. To nemluvím o kostýmech, rekvizitách vytváření stage, co všechno tam chceme, nebo nechceme... Připravovat turné není žádná sranda. Mně se o těch zkouškách dokonce i zdálo! Nedivil bych se, kdyby mi někdo řekl, že zpívám ze spaní. Když už jsme u toho, dům jsem si tu zatím nepořídil, měl jsem dlouhodobě pronajaté luxusní apartmá v hotelu Ritz. Ten byt, kde jsme bydleli v New Yorku, by se sem vešel tak třikrát. Bylo to tak lepší, protože během koncertování se tu stejně moc neohřeju, a co bude pak, nikdo neví. Ale rozhodně mi to nevadilo.

Za světové turné se skupinou jako Queen dostanete tolik peněz, že bych z toho zvládl sám platit nájem za ten byt v New Yorku možná do konce života. Pro mě to byla tak neuvěřitelná hromada peněz, že když jsem otevřel svůj doteď věčně prázdný účet, málem to se mnou seklo. A hned jsem prolétl snad všechny obchody s oblečením, co v Londýně jsou, a v každém si něco koupil. Tohle jsem si vždycky přál udělat! Přitáhl jsem domů tolik tašek, že jsem je málem nenacpal do taxíku (to bylo předtím, než jsem si pořídil vlastní auto- BMW). Pravda, když jsem se doma probíral nakoupenými věcmi, měl jsem docela výčitky svědomí, ale zjistil jsem, že ani tohle řádění mému kontu moc neublížilo. Pak za mnou naštěstí přijel Tommy a zabránil mi v tom, abych všechny své peníze v tu ránu prošustroval za zbytečnosti.

Freddie byl přirozeně časté téma hovoru, ale šlo hlavně o různé vtipné historky. Uvažovat o tom, jestli se mu čirou náhodou třeba líbím, mi přišlo jako ztráta času. Stejně se ani nepotkáme, když teď žije v Německu. To jsem si alespoň myslel až do jednoho večera. Předtím jsme celý den zkoušeli turné a chystané premiérové vystoupení. Netoužil jsem po ničem jiném, než si dát horkou sprchu a pak se jen tak válet, kecat s Tommym a dívat se na seriály, jenže když jsem procházel hlavní halou, chytla mě recepční pod záminkou, že mi sem přišel nějaký dopis. Než mi ho ale konečně dala, musel jsem přetrpět rozhovor na způsob křížového výslechu o tom, jak se mám, co jsem dneska dělal, jestli mám přítelkyni a tak podobně. Mít fanynky může být někdy dost únavné.

Kdyby šlo jen o nějaký obyčejný dopis, asi bych ho hodil na stůl a dneska se o něj už nestaral. Jenže tahle obálka byla na první pohled zvláštní. Byla z lesklého zlatého papíru a moje jméno s adresou na ní byly vyvedeny honosným rukopisem, samá klička. Cestou k výtahům jsem ji s velkou opatrností otevíral, protože takovou nádheru nemůžete jen tak roztrhnout. Dopis samotný měl po okrajích zdobení v barvě obálky. Uvnitř bylo ručně napsáno: