(Find Me) Somebody To Love

30. Bonus #1 aneb Co všechno obnáší práce zahradníka

Nečekejte nic velkolepého, jen mi přišlo škoda ten nápad úplně pohřbít.

Jinak drobná změna plánu s vydáváním- bonusy dneska a epilog zítra. Usoudila jsem, že z toho tak budete mít lepší prožitek, než kdybych vás najednou zahltila. Nebo, jestli tohle čtete se zpožděním, doporučuji si mezi bonusy a epilogem udělat chvíli pauzu pro lepší prožitek. :)

☆☆☆

ČAS: pár dní po návratu z Mnichova

Freddie

S Adamem jsme se jen tak váleli po gauči, hráli si s kočkami a povídali si o hloupostech, když do pokoje nakoukl Peter.
"Nerad vás dva ruším, ale Freddie, přišla ti na návštěvu mamka," oznámil mi.
"Tím chceš říct, že je přímo tady?" upřímně jsem se vyděsil. Má rodina byli skvělí lidé, ale co se týkalo mého ve většině aspektů neobvyklého životního stylu- zastával jsem názor, že čím méně toho vědí, tím lépe. Jen Adamovi jsem tuto skutečnost jaksi zapomněl sdělit.
"Jo, řekl jsem jí, ať počká v obýváku," přikývl na souhlas.
"Ok, tak jí přines něco k pití, nebo jí prostě nějak zabav, my za chvíli přijdeme," zaúkoloval jsem ho.

"Ty myslíš, že se jí nebudu líbit?" vyzvídal Adam ustaraně, hned co se za Peterem zavřely dveře.
"Ale vůbec ne, drahoušku. Moje máma prostě jen potřebuje trochu zvláštní přístup," ujistil jsem ho okamžitě a zajel mu rukou do vlasů, protože jsem věděl, že ho to uklidňuje. Sám jsem měl ale do nějakého klidu dost daleko. Právě jsem horečně uvažoval nad vytvářením zkrácené verze pravidel chování před mojí mámou, kterou bych na Adama stihl vyhrlit za cca minutu a půl.
"Co to znamená zvláštní přístup?" vyptával se zaujatě.
"No víš, ona to o mně neví," začal jsem opatrně.
"Aha, tys jí ještě neřekl, že máš... tu nemoc?" pochopil to tak.
"No to je další věc. Ale to nejpodstatnější ehm... Tohle bude znít divně. Moje máma totiž tak úplně neví, že jsem na kluky," vypadlo ze mě nakonec.
"To jako vážně? Zlato, možná sis toho nevšiml, ale každý, kdo tě někdy potkal, musí mít minimálně tušení, že..." zkonstatoval velmi podezřívavým tónem, nejspíše se vduchu zabýval otázkou, jestli jsem se zbláznil, nebo si z něj jenom dělám srandu.
"Jasně že tušení tu je. Jenže moji rodiče jsou docela staromódní a k tomu nábožensky založení, takže abychom náš vztah nekomplikovali- já o tom před nimi nemluvím a oni se tváří, že o tom nevědí," podal jsem mu zjednodušenou verzi našich rodinných vztahů.
"A tomu ty říkáš nekomplikovat?" hodil po mě Adam totálně bezradný výraz.
"Neboj se, na to přijdeš, prostě hraj se mnou a ono to už nějak půjde," řekl jsem na uklidněnou. A pevně jsem v to doufal.

☆☆☆

"Takovou dobu jsi mi nezavolal, už jsem měla strach!" schytal jsem oprávněnou výčitku hned potom, co jsme se přivítali.
"Já vím, omlouvám se, mami. Měl jsem toho teď nějak moc," rozhodl jsem se pro milosrdnou lež. Zbláznila by se, kdyby věděla, co mi doopravdy je.
"A mimochodem, tohle je Adam. Adame, tohle je moje milovaná maminka," představil jsem je navzájem a jen se modlil, aby spolu byli schopni nějak fungovat.
"Rád vás poznávám, paní Bulsarová."
"Ach tak, mě také těší. Farrokhu, proč jsi mi neřekl, že už sis zase našel nového... zahradníka," obrátila se na mě máma s typickým rodičovským taktem- netaktem, mimo jiné zcela ignorovala skutečnost, že už od puberty používám zásadně a pouze anglickou variantu svého jména. Ale ona už jiná nebude, co s ní nadělám.

Tím zahradníkem narážela na předchozí zkušenost s Jimem. Když jsme byli spolu a on tu bydlel, příležitostně se mi staral o zahradu. Máma ho měla opravdu ráda, akorát v souvislosti se mnou nedokázala otevřeně vyslovit slovní spojení můj kluk, takže místo toho o něm mluvila jako o mém zahradníkovi. Když jsem si ale všiml Adamova tázavě (při slovech zase dalšího možná až výhružně) zdvihlého obočí, bylo mi jasné, že je čas zakročit.
"Ne, mami, Adam mi tu nedělá zahradníka. On zpívá, pomáhal mi s Queen, když... jsem na teď neměl čas na koncertování," sdělil jsem jí opět trochu poupravenou verzi.
"A doufám, že tu už zůstane, tedy jestli mu život se mnou nebude lézt na nervy," dodal jsem a pro potvrzení svých slov jsem Adama ještě tak nějak velice přátelsky objal kolem ramen.
"To se uvidí. Ale zahradník má okamžitě padáka a odteď tu budeš zaměstnávat jen samé zahradnice, je ti to jasné?!" odpověděl mi polohlasem v nestřeženou chvíli. Neznělo to, že by o tomto návrhu hodlal diskutovat. Raději jsem tu poznámku pro tentokrát přešel, ale tušil jsem, že mě po mámině odchodu na tohle téma nejspíše čeká velice dlouhý a o to méně příjemný rozhovor.

"Vážně? No já si říkala, že jsi mi odněkud povědomý. To je skvělé, takže si rozumíš i s Freddieho přáteli? A vůbec, přinesla jsem bábovku, nedáte si oba?" usmála se na nás máma mile. Její bábovka byla vyhlášená v širokém okolí. Není divu- kdo si myslíte, že mě naučil tak dobře vařit? Tak se prvotní rozpaky zvolna rozplynuly nad kouřícími hrnky čaje a vůní vanilkové bábovky. Samozřejmě přišlo na přestřes pár trapných historek z doby, kdy jsem byl malý, k nimž Adam pohotově doplnil pár novějších kousků (osekaných o romantické části). Tohle znemožňování mé osoby pro mě možná bylo hotovým utrpením, ale byl jsem rád, že díky tomu ti dva alespoň našli společnou řeč.