I hate You!/ I love you?

Páni...

TOMMY
Pomáhám našemu šoférovi dávat naše věci do kufru. Musím se nějak zabavit, jinak bych tady asi zešílel. Já fakt nechápu matčino nadšení a optimismus. Otec se k tomu raději nevyjadřuje. Však můj minulý výstup u jídla mluvil dost jasně, že s tímhle nesouhlasím. Ale jak už jsem říkal, tady můj názor nikoho nezajímá.
Bože....kdyby mě teď viděli moji kamarádi....
"Je to všechno?" Vytrhne mě z chmurných myšlenek náš šofér. "Snad jo." Pokrčím rameny. "Pojď už do auta, Tommy." Usměje se na mě matka mile a sama si do auta vleze. A to jsem si dával ráno předsevzetí, že mě do toho auta, natož do toho domu nedostanou ani revolverem.... K čemu vlastně předsevzetí jsou, když je nikdo stejně nedodrží?
Tady je každý odpor marný. Akorát to pak bude ještě horší. I když...může být tohle ještě horší? Pochybuju.

ADAM
Přípravy na oběd pomalu vrcholý a můj táta už vyhlíží za okny auto. Mamka provádí poslední úpravy.
Já zatím nervózně přecházím po jídelně sem a tam.  Mám pocit, že jsem snad nachodil kilometry. "Zlato, měl by ses posadit." Pohladí mě matka po rameni. Má pravdu. Sednu si ke stolu a natáhnu se pro skleničku s vodou. Na ex ji kopnu do sebe a ohlédnu se po tátovi, který pořád netrpělivě vyhlíží. Tohle čekání mě přivede do hrobu.

TOMMY
Cesta je dlouhá. Když se asi po stý zeptám, kde že se to peklo nachází, tátovi dojde trpělivost a řekne, že místo na které jedem, je skoro na druhé straně města. Jeho podrážděný tón mě donutí k drzému úsměvu. Čekal jsem, kdy mu bouchnou saze. A nemusel jsem čekat moc dlouho. Můj táta je jak časovaná bomba. Na ty jeho výbuchy jsem si už ale zvyknul. Občas ho provokuju i naschvál. Ten pohled na něj mě nikdy neomrzí. A matka už to radši nekomentuje. "Však on tě ten humor přejde. Tvůj manžel tě už srovná do latě." Tentokrá se ušklíbne táta. Hodím po něm vražedný pohled. Já věděl, že jsem si měl pořídit tu pistoli. Mám totiž chuť tátu zastřelit.  A to jsme ještě ani nedorazili na místo určené. "Došla ti slova?" Popichuje mě táta. Ironicky mile se na něj  usměju. "Neboj se, tatínku. Já si svá slova šetřím pro svého nastávajícího. Aby si mohl poslechnout, co si o tom všem  A hlavně o něm myslím." Ještě víc se na něj usměju. Říkal si o to. Čekám, kdy mi táta  jednu flákne. Kupodivu se ale drží. Jen na mě vrhne pěkně ošklivý pohled. "Je mi toho chlapce upřímně líto." Zamumlá matka. Si dělá srandu...? Podívám se na matku nevraživě. Vypadá to, že ji její optimismus opustil. No, moc dlouho jí nevydržel.
"Už jsme tady." Oznámí šofér po chvíli ticha. Vyděšeně se zadívám ven. To co ale uvidím, mi vezme dech. Naše auto zaparkovalo před honosnou, bílou vilou, která spíš působí jako palác. Moderní palác. Matka se neubrání užaslému povzdechnu. Tohle jsem tedy opravdu nečekal. I zahrada kolem vily vypadá krásně a udržovaně.

ADAM
"Už jsou tady!" Oznámí táta nadšeně. Opět sebou trhnu. "Půjdeme naše hosty přivítat." Usměje se mamka a vezme mě že ruku. Pustí mě až u hlavních dveří.

Jediné, na co se zmůžu, když se otevřou dveře je.......páni.....

_____________________________________
Tak a další díl je na světě :D
Doufám, že se všem líbil :)
A moc děkuji všem za úžasné komenty a za votes!!