I hate You!/ I love you?

Správný krok...

TOMMY
Vstát dnes z postele byl hotovej nadlidskej úkol a myšlenka na minulou noc mi taky zrovna nepomohla. A to, co bude následovat dneska, na to radši ani nemyslet. Čekám snídaňový výslech rodičů, jelikož se mi podařilo se jim úspěšně vyhýbat.
Zmučeně se odeberu do koupelny, a když uvídím na umyvadle položeně ručníky, zmocní se mě takový záchvat vzteku, že mám chuť vběhnout do Adamova pokoje a tím ručníkem ho uškrtit.
Chvíli mi trvá, než se uklidním a myšlenku na mrtvého Adama uškrceného ručníkem taky zatím nechám plavat...

Dopřeju si rychlou sprchu, rychle se převléknu a zamířím do jídelny, kde už všichni sedí u stolu. Trapné ticho, které v jídelně nastane mě přímo sžírá a ty upřené pohledy mi taky nejsou zrovna příjemný. "Kde jsi byl tak dlouho Thomasi? Málem jsme začali snídat bez tebe." Mračí se na mě matka. Jednou to přijít muselo. Otráveně si sednu ke stolu. To, že jsem si sedl vedle Adama už je mi naprosto ukradené. Je neuvěřitelný, že mi dokáže zkazit náladu hned po ránu. "Doufám, že jsi tady neudělal žádný nepořádek. Stačí chvilka bez dozoru...." pokračuje matka ve svém monologu. Tohle mi dělá snad naschvál. Zamračím se.  "Rozhodně ne takový, jako ty ve vinotéce." Zamumlám si pro sebe. Adam ale vedle mě tiše vyprskne smíchy. "CO jsi to říkal?" Pozvedne matka obočí a zatváří se skoro nepříčetně. "Jistě, že ne...mami." usměju se sladce. Jakmile ale skloním hlavu ke stolu, můj úsměv zase zmizí. Říkala si o to... "Nedáte si pak ještě něco k pití? Máme tady výtečné víno..." přisadí si pán domu a tentokrát vyprsknu smíchy i já. "Pokud ještě něco zbylo..." řeknu mezi menšími záchvaty smíchu, takže mi není skoro rozumět. Když se trochu vzpamatuju, zadívám se na pána domu, který na mě mrkne. Tahle snídaně nakonec nebude až tak špatná. Tedy, jak pro koho. Nenápadně se zadívám na matku, která je skoro vzteky bez sebe, ale drží se. Myslím, že by právě teď byla raději neviditelná. "Ebere..." odkašle si paní domu a nenápadně lupne pohledem po mé matce. "Myslím, že tvoje máma už má dost." Nakloní se Adam ke mě, aby ho nikdo neslyšel. Ušklíbnu se a zakroutím hlavou. "Je vidět, že ji neznáš..."

ADAM
Snídani jsem si náramně užil. Hlavně po příchodu Tommyho se děly věci. Po dnešním výstupu s jeho matkou u stolu, jsem zvědavý, jak bude probíhat oběd.
Má se svou matkou zajímavý vztah....tedy, pokud se to dá tak nazvat.
Po snídani se opět vydá každý po svých...

"Kam pak..." chytnu Tommyho za paži, když chce zmizet v pokoji. Otočí se čelem ke mě a vytrhne se mi. Jeho pohled působí nezaujatě a znuděně. "Něco jsi-...jo, vím, co jsem slíbil." Přeruší mě zvednutím ruky. Pak otevře dveře a ustoupí o krok dozadu. "Tak prosím..." pokyne rukou. Chvíli ho propaluji pohledem, než ho poslechnu. Tommy za sebou okamžitě zavře a přesune se ke kraji postele, kde se posadí. Upře na mě svoje oříškové oči a koketně si hodí nohu přes nohu. Teď upřímně nevím, co tím sleduje. "Tak, co potřebuješ vědět?" Spustí netrpělivě a snad jsem zaslechl i trochu sarkasmu. Nevím ale, kde bych měl začít. "Tak třeba...tvoje zájmy? Co rád děláš ve volném čase?" Začnu od něčeho příjemnějšího. "Rád hraju na kytaru...." spustí a hned se zase odmlčí. "...u nás jsem měl kapelu." Řekne o něco vyčítavěji a uhne pohledem. Najednou mám chuť se mu omluvit, ale tohle nutkání potlačím. "A jakou hudbu nejradši posloucháš?" Přesunu se vedle Tommyho, který mě celou dobu obezřetně sleduje. "Metal..." pokrčí zamyšleně rameny. To k němu sedí, shlédnu si ho od hlavy, až k patě. Někdy bych ho chtěl slyšet hrát na živo. "A zahraješ mi něco?" Nenechám si svou myšlenku pro sebe. Tommy na mě zmateně zamrká, což působí dost roztomile. Vypadá trochu rozhozeně. Asi si myslel, že mě to nebude zajímat.  "Možná potom..." zamumlá a znovu uhne pohledem. V některých situacích toho asi moc nenamluví...ale někdy má zase slušnou vyřídilku. Při téhle myšlence se mi ihned vybaví dnešní snídaně, takže se musím pousmát.
"Určitě hraješ dobře..." usměju se na něj povzbudivě. Tommy se zadívá někam směrem k oknu. Zadívám se stejným směrem a uvidím kytaru, která je opřená o zeď. Je opravdu krásná. Je vidět, že se o ni majitel dobře stará. Je dokonale vyleštěná. "Bas kytara?" Usoudím podle počtu strun. "Jo." Přikývne hrdě. Teď pro změnu vypadá překvapeně. "Taky se zajímám o hudbu." Pokrčím rameny. Tommy se jen mírně pousměje směrem ke svoji kytaře. Že bychom konečně našli společné téma? "A měl jsi se svou kapelou už koncert?" Zeptám se zaujatě. "Hm...párkrát...hrajeme po různých barech a tak.......řekl bych, že máme i celkem úspěch..." pousměje se pyšně. "Někdy bych vás chtěl slyšet hrát....nemáš aspoň nějaké fotky, nebo tak něco?" Pozvednu zvědavě obočí. "Myslím, že jo. Kurtův kámoš byl na našem koncertě a pořídil pár fotek." Vyndá mobil z kapsy a chvíli na něm něco hledá. "Tady..." začne mi ukazovat jednotilvé fotky z jejich koncertu a jeho kapleli. Nejvíc mě ale zaujala jedna. "To jsi ty?" Vydechnu ohromeně. "Jo..." uchechtne se.
Tommy na té fotce vypadá opravdu sexy a je vidět, že si to hraní na kytaru opravdu užívá. Je ve svém živlu... Takového Tommyho bych chtěl poznat....zatím jsem ale měl tu čest seznámit se s jeho drzejším a nepříjemnějším já.
Ale myslím, že tohle je první krok správné cesty.....

_____________________________________
Po neuvěřitelně dlouhé době další díl :D Opravdu všem moc děkuji za trpělivost :') Doufám, že se vám nový díl líbil, když jste museli takhle dlouho čekat 😅