I hate You!/ I love you?

Já nechci...!

Tak, tady je další díl. Je o něco kratší, ale i tak doufám, že se vám bude líbit. :D :)

TOMMY
Na dnešek jsem se obzvlášt netěšil. Už hned po ránu jsem dostal pojeb od matky, protože jsem si ještě nesbalil věci. Pak mě ještě přišel zkontrlovat táta.
Snídaně ani nestála za řeč. Ta dusná atmosféra je už skoro k nevydržení.
Hlavou se mi honí tolik otázek...jako třeba co bude s kapelou? Ta mě asi trápila nejvíc. Pak mě trápily otázky, které se týkají toho neznámého kluka.
Matka říkala, že je prý hezký a hodný, ale já se radši budu připravovat na to nejhorší. Jenže...co když má matka pravdu? Ne, a i kdyby, nenechám se obalamutit hezkou tvářičkou.
Fakt, že je to kluk mi ale až tak nevadí...
"Už máš sbaleno?" Nakoukne do mého pokoje matka. Bože, už mě začíná vytáčet. Nechce mi rovnou vlézt do tašky a zkontrolovat, jestli jsem si třeba nesbalil nějakou střelnou zbraň, abych mohl případně zpáchat sebevraždu? "Jo, mám." Odseknu potichu. "Neboj Tommy. Věřím, že to nebude tak hrozné. I já jsem měla tehdy pochyby a podívej...jsem šťastně zamilovaná do tvého táta." Usměje se na mě povzbudivě. V duchu se zasměju. Ale tomu věříš jenom ty, drahá matko.
Tohle je horší, než návštěva u doktora.
Zadívám se na hodiny. Ještě mám dvě hodiny času. Pouhé dvě hodiny mě oddělují od té katastrofy.
Bolestně zavřu oči. Já tam nechci...jenže nemám na vybranou. Kéž bych měl.... Rodiče už to ale všechno vyřešili po svém, na úkor mě. Prodají mě jak dobytek na jatka.
Jindy mě tahají do všeho, co se týká práce........a tohle byla rána pod pás. Rodičům jde jenom o peníze.
Tyhle sňatky z povinnosti by se měli zakázat.
Vytáhnu z kapsy mobil. Musím se nějak zabavit, nebo z toho čekání zešílím. Mohl bych někomu napsat, nebo zavolat. Když prohlížím seznam všech jmen, do očí mě praští to Kurtovo. Ach jo....příští víkend jsme měli hrát s kapelou v jednom baru. Kurt mě zabije a určitě si za mě najdou nějakou náhradu. Jenže já za to nemůžu. To rodiče si prostě usmysleli, že bych se měl oženit.
Takhle ale ztratím své jediné kamarády. Co když se potom se mnou už nebudou chtít bavit? Zhrozím se.

ADAM
Hned ráno za mnou přišla mamka, abych se šel připravit na uvítání naší návštěvy, která k nám přijede na oběd. Ale já přece nestojím o žádnou návštěvu v podobě cizího kluka, se kterým budu muset strávit zbytek života. Tahle představa mě děsí.
Zbytek života chci strávit a někým, koho miluju a ne s klukem, kterýho ani neznám....
Chybí mi Sauli...můj přítel, který mě dokázal vždycky podržet....jenže to už je teď stejně jedno....stejně bych se s ním už nemohl výdat tak, jako dřív...
Ještě zbývá hodina, než k nám dorazí 'hosti.'
Radši se půjdu připravit, ale nebudu to nějak přehánět...

Když jsem měl hotovo, ještě mi zbývalo chvíli času.
To ticho v mém pokoji mě donutilo přemýšlet, jaký asi ten kluk je. Zatím jsem přemýšlel nad těmi horšími variantami, ale co když mu křivdím? Dokonce mě pomalu přemáhala zvědavost. Povzdechnu si. Asi se s tím začínám pomalu smiřovat.
Čas se pomalu krátil a já začínal být čím dál víc nervóznější.